VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hana Hejduková: Hana a Edvard Benešovi mě chtěli adoptovat

Praha - Hana Hejduková je rodilá Pražačka. Tatínek jí zahynul dřív, než se narodila, a maminka jí zemřela při porodu.

1.4.2017
SDÍLEJ:

Dům pro seniory Háje - paní Hejduková..Foto: Archiv VLP / Šťastný Vladimír

Dětství prožila na Vyšehradě a jejími průvodci do plnoletosti byli dva gentlemani, kteří se navždy zapsali do československých dějin. Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš.

První setkání s prezidentem Benešem si nepamatujete, protože jste byla ještě miminko, je to tak?

Ano. Porodní asistentka mi po letech řekla, že když jsem se narodila, maminka jen ležela a už se bohužel neprobudila. Pak přišla její blízká kamarádka Hana Benešová se svým manželem Edvardem Benešem, v té době předsedou vlády. Chtěli mě adoptovat. Pak se ale pan Beneš naklonil a já jsem ho čapla ručičkama za palec a to jsem prý udělala podle asistentky chybu, protože si mě už nevzali. Nejdřív jsem byla u jedné tetičky a od čtyř let u druhé tety, náčelnice Sokola.

Jaké jste měla dětství?

Pamatuji si na nádherné návštěvy v Lánech nebo na Hradě u pana prezidenta T. G. Masaryka. Jeho dcera, slečna Alice, nám dělala svačinu. Pan prezident Masaryk, to vám byl pán, a jak uměl povídat. Byl skvělý, vždy mě vzal za ruku a pohladil po vlasech.

Proč jste chodili za panem prezidentem?

Tetička byla náčelnice Sokola, takže to bylo vždy při nějaké události. Chodilo nás tam asi pět dětí. Když v roce 1937 zemřel pan prezident Masaryk v Lánech, byla jsem mu tam dát kytku.

Pak začala válka. Jak vypadala Praha?

Byla strašná zima a pořád zamračeno. Stáli jsme na Václavském náměstí. Někteří lidé ukazovali pěsti, jiní měli sklopené hlavy, protože věděli, že jsme byli zaprodaní. Ptala jsem se dědečka, jak je možné, že je celá Evropa pod Německem a naši bratři ne. Slováci byli první, kteří nás zaprodali. Dali se na stranu Němců a měli tak svůj Slovenský štát.

Mluvili jste o těchto věcech s dědečkem často?

Ještě jsem se ho ptala na židovský národ. Měla jsem totiž v klášteře spolužačku, o které zjistili, že je židovka. Měli jsme jít do divadla. Naše správcová trhala lístky a řekla, že já mohu, ale ona ne. Nemohla jsem to pochopit, netušila jsem, co to pojem židovka je. Dědeček mi říkal, že je to msta, protože Židové jsou bohatý národ a oni je chtějí připravit o majetek.

Jaký byl konec války?

Čtvrtého května jsme zjistili, že se něco děje. Mazali se cedule, stavěli se barikády. Byla jsem u strýčka na Pankráci a pak u svého bratra v Kobylisích, který bohužel právě ke konci války zemřel.

Co se stalo?

V Kobylisích nechtěli pustit tanky. Tak to vzali oklikou rovnou na Staroměstské náměstí. Nemohli jsme vědět, že budou střílet do Staroměstské radnice. Bratr stál vedle mě a najednou padl. Podívala jsem se na něj, co to dělá, a zjistila jsem, že má na čele díru.

Vy jste stála vedle něj, když zemřel?

Ano. Odněkud přilétla kulka a trefila ho. Držela jsem ho za ruku. Bylo to příšerné. Když jsem po letech jela do Vatikánu a viděla pietu, vzpomněla jsem si na to. Takhle přesně jsem tam stála já se svým bratrem Pepou. Držela jsem ho a čekala, že se probere. Můj mozek to nedokázal pochopit.

Jak jste se potom živila, když jste zůstala sama?

Bylo vám teprve patnáct… Moje moudrá babička mě už předtím dávala učit šít. Jsem tedy vyučená dámská krejčová. Babička měla na Vyšehradě salon, tak jsem šla za předsedou vlády Gottwaldem, aby mi to podepsal. A jeho paní Martě se líbila moje práce. Ona byla taková korpulentní. Pak se mě zeptala, jestli bych pro ni nechtěla jako švadlena pracovat, že by si mě tam nechala. Co jste jí odpověděla? No, že by to nešlo, protože jsou tam samí soudruzi a já jsem vychovaná panem prezidentem Masarykem a Benešem. Nebyla jsem nikdy ve straně ani ve svazu mládeže. Pověděla mi, že ani ona ve straně není, že tomu nerozumí. Přesvědčila vás? Kdepak. Jen jsem jí přešila jedny šaty.

Rok 1948 je spojený nejen s nástupem komunistů k moci, ale i se smrtí prezidenta Beneše…

Rozstonal se a ještě v témže roce zemřel. Byl vystavený na Vítkově, celou noc jsme čekali, abychom mu mohli vzdát úctu. Esembáci a vojáci mezi námi, mlátili do lidí, ale nás to nezastavilo.

Jak to tu v té době vypadalo?

Najednou byli přivezeni lidé z celé republiky. Kdo měl majetek, musel ho dobrovolně vydat a nedostal žádný doklad. Mně nedovolili jít studovat, pouze jsem si mohla dodělat výuční list.

Ale práci jste měla?

Nebyla jsem pro ně tak důležitá. Salon byl malinký, na tom by si neměli co vzít. Později jsem šila i na Staroměstském náměstí pro dámy ministrů. Když taková dáma přišla, ptala se, jak jsme oslovovali dřívější ženy prezidentů. Odpověděla jsem ruku líbám, milostivá paní. Chtěly, abych je oslovovala stejně. Odvětila jsem, že nevím, jak to mám udělat. To mám říci, soudružko, ruku líbám, milostivá paní?

Neměla jste z toho problémy?

Byla jsem zaměstnaná pouze tam, kde to komunisté povolili, a do doby, než jsem měla moc řečí. Jakmile jsem nechtěla do svazu mládeže a do strany, musela jsem z práce odejít. Šla jsem pracovat jinam. Když jsem se představila řediteli s tím, že nejsem ve straně, řekl, že na vysoký post mě dát nemůže. Dělala jsem proto ošacení a obutí pro pět závodů.

Kdy to bylo?

V sedmdesátém roce.

Jaký byl pro vás rok 1968?

Když Rusové přijeli, slyšela jsem, jak hlasatelka paní Moučková říká, že nás přepadly sovětské jednotky, ale abychom nebyli proti nim. Protože jako vojáci musí poslechnout. Můj syn byl v první třídě, v té době zrovna na pionýrském táboře. Najednou viděl tank namířený proti jejich chatičkám. Když se vrátil, řekl mi, že Rusové u něj skončili a vojákem už být nechce.

Autor: Andrea Grubnerová

1.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Bělobrádek.
AKTUALIZOVÁNO
7

Bělobrádek obhájil křeslo předsedy, má přes 80 procent hlasů

Pavel Bělobrádek
AKTUALIZOVÁNO
7

Lidovci jdou do voleb se STANem. Bělobrádek hovořil o politickém systému

Z hlediska vyššího principu mravního...

Praha - Slavná věta ze slavného filmu „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem" má svůj základ v událostech, které se v době heydrichiády opravdu staly.

AUTOMIX.CZ

Až budete prodávat auto: 10 rad, jak snadno a rychle zvýšit jeho cenu

Chystáte se prodat svoje auto? Potom se jistě snažíte dostat za svůj vůz co možná nejvyšší finanční sumu. Samozřejmě, že o ceně auta rozhoduje zejména model, jeho rok výroby, počet najetých kilometrů a především technický stav, ovšem jsou tu i detaily, které mohou cenu vozu zvýšit.

AKTUALIZOVÁNO

Výročí atentátu na Heydricha připomenou dvě venkovní výstavy

Praha -  Výročí atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v Praze připomínají dvě venkovní výstavy. Hrdinství domácího i zahraničního československého odboje představuje panelová výstava před dejvickou budovou generálního štábu. Na Klárově u památníku druhého odboje bude odpoledne otevřena výstava o vojácích i civilistech, kteří se na atentátu s krycím názvem Anthropoid před 75 lety podíleli.

Sobotka: Kandidátem ČSSD na Hrad by mohli být Zaorálek nebo Štěch

Kandidátem ČSSD v prezidentských volbách by mohli být ministr zahraniční Lubomír Zaorálek nebo předseda Senátu Milan Štěch. Serveru iDnes.cz to řekl předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka. Oba jsou podle něj výrazné osobnosti. Strana by mohla kandidáta vybrat v létě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies