Michaela Chovancová dává dětem z dětských domovů šanci na lepší život

Více než tisícovce dětí z dětských domovů po celé republice se splní sny. Díky vánočnímu projektu Strom splněných přání dostanou dárky v hodnotě přes milion korun. Za tím vším a i mnohým dalším stojí nezisková organizace Dejme dětem šanci a zejména její zakladatelka Michaela Chovancová.

Zdroj: Archiv Dejme dětem šanci

Jako adopce na dálku 

Inspirací pro vznik neziskové společnosti byl projekt adopce na dálku. „Líbila se mi možnost podpořit konkrétní dítě. Pořád jsem čekala, že s tím někdo přijde, já vyberu nějakého Pepíka nebo Marušku, každý měsíc mu pošlu nějakou korunu a občas si ho vezmu domů na víkend," komentuje Michaela.

Myšlenky a sny nakonec uskutečnila, před šesti lety před Vánoci zorganizovala charitativní večírek, kde kromě vybrání peněz představila svůj nápad. Do projektu se zapojily čtyři její kamarádky a neziskovka začala vznikat.

Zájemci můžou podporovat konkrétní dítě 

„Od té doby se řítíme vpřed tryskovou rychlostí," říká Michaela. Nyní organizuje sedm projektů podporujících konkrétní děti z dětských domovů z celé republiky. Zaměřují se na finanční stránku, na pomoc se vstupem do reálného života a řadu dalších oblastí.

Zájemci tak můžou podporovat konkrétní dítě, splnit mu přání nebo mu například pomoct s jeho oddlužením. „Mezi fungováním komerčních a nekomerčních společností nevidím velký rozdíl, lišíme se ale v tom, že u nás nefunguje přímá úměra mezi intenzitou naší práce a výdělkem," vysvětluje Michaela. Každý člověk, kterému se dostane pomoci, je ale podle ní důležitý.

Každý si zaslouží šanci 

K neziskovému sektoru měla Michaela blízko už od dětství. Často totiž byla ve styku se znevýhodněnými, a to díky svým rodičům. „Už jako dítě jsem vnímala, že ne všechny děti mají rovné šance," vypráví mladá žena. Její maminka totiž pracovala jako vychovatelka v internátu pro nedoslýchavé děti, kde byly děti z celé republiky. Některé zůstávaly i na víkendy, takže se stávalo, že si rodina Michaely občas některé brala domů.

„Jsem jedináček a vždycky jsem tím trpěla. Pamatuji si na jednoho kluka, jmenoval se Emil, který u nás byl poměrně často. Jednou řekl mému tátovi, já se vrátím, táto," vysvětluje Michaela.

S dětmi trávila u Mladé Boleslavi prázdniny

„Od té doby jsem tlačila na rodiče, abychom si ho adoptovali," směje se. Řadu kamarádů měla i mezi hendikepovanými dětmi ze svazu invalidů, kde zase v důchodu pracovali její prarodiče. S těmito dětmi trávila u Mladé Boleslavi prázdniny.

„Dodnes to ale cítím tak, že i když je dítě nějakým způsobem postižené, ale má zázemí a rodinu, tak je ta situace příznivější, než když je sice fyzicky zdravé, ale chybí mu láska nejbližších," popisuje. To je problém, který podle ní není vidět navenek, ale o to je horší. I to je jeden z důvodů, proč vznikla společnost Dejme dětem šanci.

V realitách působila 15 let

Cesta k neziskovému sektoru a vytvoření vlastní organizace ale nebyla přímočará. „Vdala jsem se a měla dvě děti, pracovala jsem v komerční sféře, u zahraničních realitních společností, to bylo neziskovému prostředí na hony vzdálené," popisuje Michaela.

V realitách působila 15 let, neměla tak příliš mnoho času o problematice dětí přemýšlet. Pak si ale s větším časovým rozestupem pořídila třetí dítě. „Vypadla jsem z pracovního procesu a měla jsem čas o tom více zjišťovat," vypráví.

Sen, o kterém nevěděla

Realitní prostředí ji sice vždy bavilo, setkávala se s řadou zajímavých lidí, věnovala se interiérovému designu. „S postupem let už se z toho ale udělala rutina a asi i s věkem a obzvlášť, když jsem se stala rodičem, jsem chtěla dělat něco, co má vyšší smysl, a nejen to, co mě momentálně baví," říká.

Kromě vlastní společnosti si také splnila další ze svých dětských snů. Kromě tří vlastních má i čtyřletou holčičku v pěstounské péči. Sama dodává, že se v pomáhání dětem z dětských domovů našla. „Splnil se mi vnitřní sen, o kterém jsem ani nevěděla," směje se.

Čtěte také: Stanislava Vodičková: Kardinál Beran je svatým už teď