VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dana Steinová: Lidé by se měli vzdělávat i padesát let po maturitě

Praha /ROZHOVOR/ - Senioři se v Centru celoživotního vzdělávání nejen učí. Mnozí tu naleznou také nový životní program, přátele nebo v sobě objeví jiný potenciál.

14.2.2017
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Zakladatelka Centra celoživotního vzdělávání Dana SteinováFoto: DENÍK/ Dimír Šťastný

Je o studium velký zájem?

Zrovna nyní se konají každé úterý a středu zápisy do letního semestru. Pokaždé se nám zapíše téměř tři a půl tisíce studentů. K dis-pozici mají dvanáct oborů. Přednášky se konají jednou za dva týdny a je jich celkem osm. Cena je velmi symbolická, čtyři sta korun za semestr.

Čtěte také: Starostové z Příbramska se shodli: Senioři potřebují zajistit víc služeb

Jste při přípravách hodin nebo při volbě oborů něčím limitováni?

Prakticky ne. Jediný limit nám vznikl před pěti lety, kdy byl zrušený Kulturní dům v Praze 7, kde centrum sídlilo. Ocitli jsme se ve vzduchoprázdnu a od té doby je to boj o přežití.

Stal se ze vzdělávání seniorů byznys?

Konkurence je velká. Univerzity třetího věku vznikly už téměř na všech fakultách pražských vysokých škol. Sama jsem vznik mnoha z nich iniciovala v letech 1987 až 1992. Aby naše nezávislé centrum bylo konkurenceschopné, držíme úroveň našich oborů a přednášek velmi vysoko.

Je správně, že tato sféra spadá mezi komerční záležitosti?

Tady je potřeba rozlišit, že naše centrum představuje nestátní vzdělávací projekt. Univerzity třetího věku jsou jinak součástí vysokých škol, mají k dispozici prostory a navíc dostávají dotaci na každého studenta. Proto klademe velký důraz na lektorské obsazení. Kvalita musí být špičková.

Je vaším cílem, aby se lidé neustále vraceli, nebo stačí, že se něco naučili a žili si zase svůj život?

Lidé, kteří k nám přijdou, jsou schopni u nás najít nový životní program. Mnoho studentů už se v mých programech vzdělává téměř třicet let a nikdy neodešli. To je jasný signál, že jsou spokojeni a že našli platformu sociálního kontaktu. Což považuji za důležitější než to, že se tam něco dozvědí a nějak vzdělají.

To bylo jedním z cílů? Aby bylo centrum více než jen vzdělávací institucí?

Také. Dokonce dáváme příležitost samotným studentům, aby se podělili o svůj potenciál, o své schopnosti a dovednosti s kolegy prostřednictvím takzvaného Klubu vzájemného porozumění. Oni sami zde pak vedou kurzy pro ostatní.

A chtějí vystoupit z davu?

Za to mluví fakt, že nám na této bázi funguje asi dvacet jazykových kurzů. I další. Například malování s akade-mickou malířkou, turistický kroužek, taneční kroužek, pěvecký sbor, dámský klub s módní návrhářkou, kurzy jógy, zdravotní a tělesná výchova. Kdo jsou učitelé? Téměř všechny kurzy vyučují profesionálové, kteří se zabývali danou oblastí ve svém profesním životě. To, že nastoupili do důchodu, neznamená, že o tyto schopnosti najednou přišli. Běžná společnost jim ale nevytváří dostatečné předpoklady, aby svůj potenciál ještě mohli využít. V tomto je klub výjimečný.

Přečtěte si: Příbram odmítla sedm žadatelů o místa v novém domově seniorů

Kolik studentů je v jednom kurzu?

Pokud jde o dvanáct základních, tak tam může být v jednom kurzu až 400 studentů. Na jazykových předmětech je pak kolem deseti lidí, na turistických a tanečních kurzech kolem dvaceti.

O jaké předměty je velký zájem?

Vede výuka jazyků. Především angličtina. Tu se chtějí naučit všichni, protože v době jejich mládí to nebylo zcela obvyklé. Velký zájem je také o různé druhy cvičení. Co se týká základní nabídky oborů, tak velký zájem je pravidelně o pražská témata, historii nebo o psychosomatickou medicínu a psychologii.

Jsou i kurzy, u kterých jste se naopak netrefili a zájem o ně nebyl?

Nabídli jsme kurz ruštiny a o ten zájem vůbec nebyl. Tak jsme ho zrušili. Nebo jsme zkoušeli šachy, ale tam jsme neměli pořádného lektora.

Jaké jsou novinky v Centru pro letošní rok?

Od února nabízíme nový obor, Pražské hospůdky a kavárničky. Je to jak o architektuře, tak o osobnostech a místech, která navštěvovaly. Studenti se do podniků půjdou i podívat. Vyučovat to bude výborná lektorka, která má Prahu v malíčku. Nabízíte ještě jiné nové obory? Samozřejmě. Třeba kurz Bible čtená bez předsudků, Hudební skladatelé, Jak se žilo ve středověku či Jak se žije v Evropě.

Odráží se na přístupu studentů k učení jejich věk?

Jistě. Neskládají žádné zkoušky, nemusí nikde sedět povinně. Motivací ke studiu je pouze jejich zájem o obor. Navíc to vše dělají v klidu, protože na to mají čas.

Čtěte také: Pro seniory chystají poučení, ale i sport

Organizujete také výměnné pobyty studentů. Kam se mohou podívat?

Od roku 1991 jsme uskutečnili téměř padesát výměn. Vždy se stejně motivovanými seniorskými studenty, obvykle z univerzity třetího věku nebo institutů pro studia v důchodu. Byli jsme opakovaně v Australii a USA, Jižní Africe, Novém Zélandu i Kanadě a téměř ve všech evropských státech. Zveme si k nám seniorské studenty a staráme se o ně.

Dělá tento typ výměn ještě někdo ve světě?

Nikdo, nebo o tom nevím. Je to náročné po organizační stránce. Vím ale, že ti, kteří s námi výměny měli, si pak chtěli troufnout na vlastní, ale nikdy je nezrealizovali. Je to velká odpovědnost a musíte mít spolehlivého partnera na druhé straně.

Jaké výměny máte nyní v plánu?

Máme potvrzenou výměnu z Lublaně ze Slovinska a z dánské Kodaně. Na příští rok počítáme také s výměnou z ostrova Mauricius a z Indie.

Přednášíte i v zahraničí. Jsou seniorští studenti z České republiky v něčem jiní?

Naši lidé jsou více nadšení a zodpovědní.

Na co jste nejvíce pyšná za tu dobu, co program funguje?

Na to, že studenti neodcházejí, ale zůstávají, případně odejdou, ale po čase se zase vrátí. Někteří tu prožili třetinu života a mnohdy říkají, že neví, co by těch třicet let vlastně dělali, kdyby nestudovali. To je pro mě největší odměna.

Centrum celoživotního vzdělávání
Dana Steinová pomáhala v roce 1983 založit Klub aktivního stáří. Z něj se potom v roce 1988 vyklubala na Fakultě všeobecného lékařství Univerzita 3. věku.
Důvod k založení: paní Steinová a její spolupracovníci byli přesvědčeni, že lidé, kteří maturovali před padesáti lety, by se měli znovu naučit učit. I kdyby šlo o studium zájmové.
V roce 1993 vznikl projekt, mezigenerační univerzita volného času. Zázemí získal v Kulturním domě v Praze 7.
Po letech se oba projekty spojily pod jednou střechou, přidalo se Centrum zdravého stárnutí a v roce 2005 vzniklo Centrum celoživotního vzdělávání.

Čtěte také: Praha nemá plán, co bude se seniory

Autor: Andrea Grubnerová

14.2.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Na Dvořákově Praze Jiřího Bělohlávka nahradí Hrůša a Altrichter

Jiří Bělohlávek.

Bělohlávka v ČF zastoupí dirigenti Altrichter, Hrůša a Netopil

Vařit můžete i pod širým nebem

Nemusíte vařit jen v domě. Můžete si pořídit kuchyň, která bude stát pod oblohou, nebo alespoň pod krytým přístřeškem na zahradě. A není to ani tak složité.

Ostatky Horákové jsou 67 let po její popravě stále neznámo kde

Praha - Ani 67 let po justiční vraždě právničky Milady Horákové není zřejmé, jak komunistický režim naložil s jejími ostatky. 

Záchranáři nově sídlí v Radotíně. Na řadě jsou Ruzyně a Strašnice

Praha – Nové prostory v areálu hasičské stanice v Radotíně, kam přestěhovali svou výjezdovou základnu z průmyslového objektu v nedalekých Lahovicích stojícím na území ohroženém povodní, otevřeli v úterý pražští záchranáři.

DOTYK.CZ

Prima vyhodila vedoucího vydání Diváckých zpráv neprávem, rozhodl soud

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl po třech letech ve sporu mezi televizí Prima a vedoucím vydání jejích Diváckých zpráv Jiřím Fröhlichem. Ten se soudil o neplatnost okamžitého zrušení svého pracovního poměru. Soudkyně obvodního soudu dala Fröhlichovi za pravdu. Rozsudek zatím nenabyl platnost, obě strany se mohou odvolat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies