VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sklenář se dobře uživí i dnes

Lhotka - /ZLATÉ PRAŽSKÉ RUČIČKY/ Tomáš Pudil se vyučil před více než 20 lety a dnes má největší sklenářskou firmu v Praze.

17.9.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník

O ničem jiném ani neuvažoval, zdědil řemeslo po otci. To, co bylo dříve běžné, platí kupodivu často i dnes. Tomáš Pudil viděl práci se sklem u otce dnes a denně, líbila se mu, a proto se šel toto řemeslo vyučit. Tehdy, před více než dvaceti lety, u Pražské stavební obnovy (PSO).

„Otec dělal vedoucího sklenářství u podniku bytového hospodářství, takže jsem u něj procházel i praxí,“ říká Pudil. Po vyučení, jež tehdy trvalo tři a půl roku, šel v roce 1988 pracovat pro firmu PSO a působil pod mistrem Novozámským ve sklenářství v Truhlářské ulici, jež bylo patrně největší v Praze. Po dvou letech využil změn, které přinesl listopad 1989, a začal pracovat ve firmě svého otce v Mráčkově ulici ve Lhotce. Firma prospívala, a tak v roce 1993 zakoupil prostory v ulici U Kamýku, kde zřídil novou provozovnu. Zvláštností je, že její budova byla stavěna přímo pro sklenářství, takže plně vyhovuje i dnešnímu provozu. „Je to jiné než předělávat nějakou starou kotelnu nebo něco podobného,“ zdůrazňuje.

S 11 zaměstnanci střední firma

Ačkoliv jsou oba objekty od sebe vzdáleny jen několik set metrů, o zákazníky nemají nouzi. Dnes má Pudilova firma 11 zaměstnanců, kteří mají stále co dělat. I během rozhovoru majitel průběžně přijímal objednávky přes telefon i od právě příchozích zákazníků. „Dnes mi onemocněl jeden zaměstnanec, tak musím zaskakovat,“ omlouvá se. Svou firmu řadí ke středním, ale později vychází najevo, že patří k největším v Praze. „O nějaké další expanzi neuvažujeme, spíše naopak. Počátkem devadesátých let jsme měli 25 zaměstnanců, dnes máme méně než polovinu,“ dodává Pudil. Úbytek zaměstnanců však nebyl důsledkem propouštění, ale jejich přirozeného odchodu. Dnes, kdy je zakázek méně, se to hodí.

Zaměstnanci však z firmy rozhodně neodcházejí kvůli nespokojenosti, většina z nich v ní totiž působí od začátku. Uplatnit v ní mohou celou svou kvalifikaci, protože mezi zákazníky jsou velké firmy i lidé z ulice. Určitou specialitou jsou nepravidelné fazety, to je zabroušení okrajů uříznutého skla. V tomto případě jde skutečně o okraje, ne o hrany, protože je zde dělají například i na kruhových nebo různě tvarovaných sklech a zrcadlech. „Lidé nám říkají, že jsme jediní, kteří to v Praze dělají,“ podotýká Pudil.

Do budoucna má šéf sklenářství jediný plán: „Pokračovat v tom, co tu děláme a co se nám daří. Vždyť – jak jsem řekl – někteří lidé tu dělají i dvacet let.“ K tomu, že o jeho řemeslo není dnes moc zájem, poznamenává: „Je tomu tak nejen v mém oboru. Všichni chtějí sedět v kanceláři, ale ono se to společnosti časem vymstí,“ uzavírá.

Obrácené úlohy

Karel Švehla vede praktickou výuku budoucích sklenářů ve Střední odborné škole stavební a zahradnické na Jarově, která se zapojila do projektu Řemeslo žije podporovaného náměstkyní primátora Marií Kousalíkovou. Je v jistém smyslu příkladem toho, kdy se úlohy obrátily: dříve pracoval u Tomáše Pudila a nyní sám vyučuje adepty sklenářského řemesla. „Myslím, že Pudilova firma je ve svém oboru největší v Praze,“ říká učitel. Podle něj je dobře, že i tak velká společnost neodmítá malé zákazníky. „Malej kšeft, taky kšeft,“ dodává.

Sklenařinu dělá již třicet let, ale požadavky na tuto práci jsou podle něj stále stejné: „Musíte k tomu mít vztah, fortel, lásku. A především, musíte to chtít dělat, nesmíte se do toho nutit,“ říká Karel Švehla a upřesňuje, že se mladí řemeslníci učí například také rámování nebo lepení akvárií. „Když je člověk šikovný, tak se potom právě na takových věcech dá vydělat,“ dodává. Podle něj ale budou sklenáři stále potřeba, i když dnes je jich svým způsobem hodně. Je to například tím, že plastová okna se méně rozbíjejí, nebo že na novostavby přicházejí již hotová zasklená okna i výlohy. Uplatnění ale naleznou mistři svého řemesla například u stavebníků nových rodinných domků či vilek. „To máte barevná skla, skleněné plochy lepené na zeď, celé zrcadlové stěny, skleněná zábradlí, akvária a podobně. Prostě podle vkusu a kapsy,“ dodává s úsměvem. O budoucnost sklenářského řemesla nemá strach, ale připouští, že nalákat mladé lidi právě na tuto profesi není lehké. „I tady platí, že chce-li se člověk prosadit, musí umět víc než ostatní,“ uzavírá Karel Švehla.

Soutěžní otázka
Co je to krejzování? Svoji odpověď napište na www.facebook.com/remeslozije
Ze správných odpovědí bude ve středu 22. září vylosován výherce, který získá dvě volné vstupenky do pražského kina. Budete­li pravidelně každý týden odpovídat na otázky a odpovíte vždy správně, dostanete se na konci roku do slosování o hlavní výhru – vrtačku.

Autor: Jan Horák

17.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nový přístřešek v tramvajové zastávce Nad Havlem
2

Nad Havlem chtěli lidé budku u zastávky, jejich úsilí mělo úspěch

Miloš Zeman a Karel Srp starší. Ilustrační foto.
5

Dle očekávání: Karel Srp v radě ÚSTR nezasedne. Kvůli členství v KSČ

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Co je pro někoho stará veteš, jinému poslouží. Zaklínadlo zní: Re-Use

Praha – Pomoci vdechnout nový život starým věcem mají takzvaná Re-Use centra, která umožní nacházet uplatnění pro starší, avšak stále funkční či využitelné předměty. Ty by jinak kvůli své nemodernosti skončily v odpadu. Po vzoru Vídně nebo třeba Budapešti začíná magistrát hledat vhodné prostory pro spuštění pilotního projektu – dobře dostupnou krytou halu. Či více hal: buď pro otevření hlavního Re-Use centra, nebo několika center menších.

Na ozdravné pobyty pro děti ze smogových oblastí půjde 40 milionů

Praha - Na ozdravné pobyty dětí, žijících ve smogových oblastech, půjde 40 milionů korun z Národního programu Životní prostředí. Žádat o ně mohou školy, školky a nově i dětské skupiny, a to od 4. září. Oproti dřívějším dotacím je nyní podmínkou, aby byl pobyt spojený s ekologickou výchovou. V dnešní tiskové zprávě to sdělilo ministerstvo životního prostředí.

Ztraceným lidem v lesích pomohou záchranné tabulky

Praha - Body záchrany. Tak se jmenují destičky se speciálním kódem, s jehož pomocí hasiči či záchranáři lehce lokalizují člověka v nouzi. V pražských lesích jich nově přibylo 29.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení