Trenére, proč jste před sezonou přijal nabídku VŠ Praha?

U mužů USK jsem pracoval už delší dobu a byl jsem u nich spokojený. Po čtyři roky jsem dělal asistenta trenérovi Scalabronimu se kterým jsem skvěle vycházel. Cítil jsem ale, že přišel čas přesunout se na místo hlavního kouče.

Bylo něco, co vás po přechodu k ženám překvapilo?

Myslím si, že je basket jen jeden. V první části jsem byl překvapený spíš pozitivně. Dostal jsem se k družstvu, které chtělo pracovat. To byl také náš úkol, najít mladé hráčky s perspektivou, které se touží zlepšovat. K nim pak přiřadit zkušenou osu, aby se měly mladé od koho učit.

Zaznamenal jste rozdíl v přístupu k hráčům a hráčkám?

Ano, člověk musí být velmi opatrný, co řekne a především jak to řekne. Ke klukům se dá mluvit přímo. S děvčaty musíte vážit každé slovo, aby si kritiku nevzala třeba jako útok. Musíte k nim hledat cestu, poznat i jejich osobní stránku.

Udělal jste nějakou chybu, kterou jste si vyčítal?

Určitě, nebudu ale konkrétní. Šlo o maličkosti, které bych dneska řešil jinak. Buď víc důrazně, anebo individuálněji.

Jak je to se spřízněností ženských družstev USK Praha a VŠ Praha?

VŠ bylo dříve béčkem USK. V něm měly mladé holky možnost hrát druhou ligu. To družstvo bylo ale tak silné, že byla škoda, aby nehrálo nejvyšší soutěž, kde ale béčko nesmí nastupovat. Proto byl vytvořen jiný subjekt s názvem VŠ Praha. Cílem pro něj nejsou vavříny ale výchova mladých hráček.

Kolo před koncem základní části jste třetí. Vládne spokojenost?

Určitě. Výsledky pro nás sice nejsou klíčové, ale každý kdo dělá nějaký sport, chce vyhrávat. Vrátím se k podstatě mé spokojenosti. Mladé hráčky, které mají hrát, u nás hrají. Je pozitivní, že odehrané minuty nedostávají zadarmo. To je velká zásluha zkušenějších děvčat, které na mladé tlačí a nutí je se zlepšovat. Kdyby tu nebyly, mohly by holky dojít k sebeuspokojení.

Pojďme zpět k výsledkům. Jak jste byl spokojený se vstupem do sezony?

Los k nám byl poměrně krutý. Začali jsme v Trutnově, kde jsme prohráli, ale tři čtvrtiny hráli vyrovnaně. Ve druhém kole jsme doma porazili Slovanku a jeli do Strakonic. Tam přišel první zlomový zápas. Třicet pět minut jsme prohrávali, a přesto vyhráli šťastnou trojkou v závěru. Druhý přišel po výhře nad Friscem Brno, které je pro mě dodnes neuvěřitelné. Frisko doma prohrálo s jiným družstvem než USK po více než sedmnácti letech.

Kdy vám bylo v základní části nejhůř?

Krize přicházejí, nejsou velké, ale objeví se. Jedna z nich přišla při zranění Terezy Vyoralové, která patří s třiceti minutami k pilířům základní sestavy. Problém jsme měli s Běloruskou Tarasava, která musela odcestovat domů, aby si tam vyřídila nové vízum, proto nám část soutěže chyběla. V tu chvíli se ukázalo, že máme velmi úzký kádr. Naštěstí k nám v té době přišla Káča Bartoňová, která v USK příliš nehrála, moc nám pomohla.

Splnila Bartoňová vaše očekávání?

Pro Katku je velmi těžké přesunout se k nám. Šla do USK s touhou nastupovat v Eurolize. Najednou nastupuje ve VŠ s výkonnostně slabšími hráčkami. Musí proto slevit z toho jak těžkou může dát přihrávku a podobně. O to víc ale musí družstvo vést. Jde pro ni o zajímavou zkušenost. Líbí se mi její nasazení. Do družstva přinesla energii a jednoznačně zvýšila konkurenci. Vrátila se nám ale Saša Tarasava, která s družstvem hrála a je s ním víc sehraná. Musíme proto hledat systém, aby se obě zapojily, tak jak si zaslouží.

Jak funguje vaše spolupráce s „matadorkou“ Reisengerovou?

Trošičku jinak než s dalšími děvčaty. Petra je výborná hráčka i člověk, který se ke spoluhráčkám chová téměř mateřsky. Ne, že by byla nervózní, že něco zkazí, ale neustále je povzbuzuje a učí. Je to takový náš další trenér přímo na hřišti. V neposlední řadě, je i tou nejpodstatnější hráčkou. I když se jí v zápase nedaří, má velké množství doskoků, skvěle brání. Jen svou účastí na palubovce je pro nás nepostradatelnou. Petra má velice šikovnou třináctiletou dceru, která byť starší žákyně hraje už nyní i za starší dorostenky. Pokud mamka ještě rok dva vydrží, je tu možnost, že se potkají v ŽBL.

Můžete nám představit osu vašeho celku?

Jak už jsem říkal, před sezonou jsme postavili zkušenou osu celku, kterou tvoří Reisingerová, a zahraniční hráčky Ukrajinka Mircheva a Tarasava, která je členkou běloruské reprezentace. Ze zkušenějších v družstvu zůstala Vorlová. Dalšími jsou Karolína Elhotová a Šmídková, obě loni reprezentovaly v národním týmu do dvaceti let. K nim jsme přiřadili talentované dorostenky Vyoralovou, Pohunkovou, Matulkovou a Salačovou. Z nichž se jednoznačně nejvíce prosazuje Tereza Vyoralová. S družstvem trénují i další dorostenky Bakajsová, Vondráčková a Borovenová, které ale přednostně nastupují za dorost. Dlouhodobě je zraněná Pudláková, která momentálně rehabilituje. Možná i ji letos uvidíme.

Kam mohou talenty VŠ dojít?

Na to je složité odpovědět. Všechno je o dlouhé cestě a dennodenní práci. To že zde holky dostaly šanci, neznamená, že jsou super hráčkami. Musí dokazovat na každém tréninku, v zápase, ale i svým přístupem mimo palubovku, jak to s basketbalem myslí. Jestli je pro ně jen zábavou nebo se chtějí prosadit ve vrcholovém basketu a splnit si své sny. Toto dokazování platí i o zápasech dorostu. V nichž děvčata nastupují a musí odvádět maximum. Hořkou zkušenost v podobě prohry o dvacet pět bodů už mají za sebou a ta se hráčkám, působícím v ligovém týmu, v dorostenecké kategorii prostě nemůže stát.

Čeká vás nadstavba. S čím do ní jdete?

Už máme jistou první šestku, která nám zajišťuje výhodu domácího prostředí pro první kolo play-off. Tím jsme splnili předsezonní cíle. Kdybychom chtěli myslet na postup do dalšího kola a mít v něm stále výhodu domácího prostředí, museli bychom skončit do čtvrté příčky. Soupeři jsou ale silní a pro nás znamenají především dalších deset výborných utkání, ve kterých budeme získávat další cenné zkušenosti.

David Nejedlý