Kdo je Patrik Kolkus?Český softbalový reprezentant se narodil 12. dubna 1977 v Kraslicích. Jeho klubová kariéra je vskutku bohatá. Začínal v oddíle Painbusters Most. Poté vystřídal týmy Beavers Chomutov, Sokol Krč, FEL Praha, Tempo Praha, Hroši Havlíčkův Brod a Spectrum Praha. Jde o pětinásobného mistra Evropy. Vítěze PMEZ i PVP. Extraligové tituly získal s Chomutovem, Krčí a nyní je sbírá se Spectrem Praha. Jeho vzorem je manželka. Za největší softbalový zážitek považuje seznámení s ní po vítězném mistrovství Evropy 1999 v Praze.

Patriku, napadlo vás po první finálové porážce s Chomutovem, že se právě odrážíte k sérii minimálně jednadvaceti vítězných zápasů?

Určitě jsme podobně nepřemýšleli. Hráli jsme finálovou sérii a mysleli pouze na další zápas. Doufal jsem ale a věřil, že vybojujeme zlato. Přestože jsme s Chomutovem napoprvé prohráli, tak druhou polovinu utkání jsme odehráli dobře. Náš výkon byl velmi zajímavý, blížili jsme se k obratu, který ještě nepřišel. Pálili jsme ale, což bylo nejdůležitější.

Byla pro rodilého Severočecha, který v Chomutově působil, střetnutí specifická?

Týmů jsem si za svou kariéru vyzkoušel víc. Hrál jsem za Tempo, Krč, Havlíčkův Brod nebo právě Chomutov. V každém celku jsem strávil kus života, vybudoval si vztahy. Kluky moc dobře znám například z reprezentace. Tyto okolnosti mě ale nesvazovaly, spíše motivovaly.

Zlata visela na vašich krcích. Přišla příprava. Zdá se, že extrémně vydařená.

Mám za sebou už spoustu sezon, spoustu příprav. Loňská byla výjimečná v tom, že jsme si víc odpočinuli. Mentálně silní, natěšení do softbalu jsme začali až v únoru cvičně pálit. Připravovali jsme se pomocí živého nadhozu, což mnoho týmů nedělá. Měli jsme proto výborně nakoukané nadhozy, dobré časování na pálce. Díky tomu jsme do sezony tak skvěle vstoupili. Dařilo se nám jak na Memoriálu Radka Štěpánka, tak v úvodních extraligových kolech.

Dvacet jedna zápasů bez porážky. Pamatujete podobnou sérii? Na jak dlouhou ji ještě plánujete?

Do té doby, než nás někdo porazí. (směje se) Takových sérií už bylo. Podobnou jsem zažil ještě v Chomutově, kde házela ve vrcholné formě legenda našeho sportu Luboš Vrbenský. Velmi dlouhou řadu vítězství má za sebou Tempo. V době, kdy postupovalo do extraligy a druhou nejvyšší soutěž absolvovalo bez porážky. Výjimeční tedy nejsme. Jen to vypovídá o jedné věci. Náš sport je o hlavě a ty máme dobré.

O víkendu přivítalo Spectrum Havlíčkův Brod. Bál jste se zápasů?

Soupeři nás mohli ohrozit. Nemluvil bych ale o strachu, nýbrž o respektu. Havlíčkův Brod má natolik dobrý, navíc vhodně posílený kádr, že nás mohl porazit.

Co rozhodlo o relativně snadných výhrách 7:2 a 10:3?

Pokora, nemysleli jsme si, že se vítězství dostaví sama. Nehrál se sice divácky atraktivní softbal, z naší strany ale účelný. Zápasy jsme zvládli po všech stránkách, jak na nadhozu, tak cílenou strategií na pálce a ani v obraně jsme neudělali mnoho chyb.

Silný Havlíčkův Brod jste přehráli, vidíte v extralize konkurenci?

Máme dobrý kádr plný reprezentantů. Zkušenosti, vyrovnané hráče snad na všech pozicích. Na druhou stranu nemůžeme vyloučit den, kdy se nám nebude dařit. Třeba letos v jednom ze zápasů s hráči Ledenic to chvíli vypadalo, že budou první, kteří nám porážku uštědří. Loni nás porazil mladý nadhazovač Chomutova Marek Malý. Překvapení nelze vyloučit.

Ani v příštím kole v derby s Tempem?

Přesně tak, Tempu se na nás mimořádně daří. Je vždy nepříjemným soupeřem. Dva roky dozadu nás porazilo čtyřikrát za sezonu, mám ještě něco dodávat?

Otočme list. Na přelomu června a července uvidí Kanada mistrovství světa. Bude to i s Patrikem Kolkusem v sestavě?

Každý rok vyhrožuji, že vysvléknu reprezentační dres. Nyní vše nasvědčuje tomu, že do Kanady opět odcestuji. Pokud nebudu hrát extrémně špatně nebo se zraním.

Mistři Evropy chtějí útočit na světovou osmičku. Souhlasíte?

Play-off je naším cílem na každém světovém šampionátu. Bohužel ne vždy na něj dosáhneme. Jedu na své páté mistrovství a zatím mám bilanci vyrovnanou. Snad ji v Kanadě pootočíme na pozitivní stranu. Na posledních dvou akcích nám postup unikl vždy pouze o vlásek. Pokaždé rozhodl jeden zápas o našem neúspěchu.

Jde letos o reálný cíl?

Odhodlání máme obrovské, přípravu chceme mít precizní. O víkendu třeba přijedou dva američtí nadhazovači, kteří nás budou týden prověřovat. Trochu se obávám, aby nám nevypadla jedna z podstatných disciplín. Musíme sladit pálku, nadhoz a obranu v poli. Nejsem zatím přesvědčený, že na nadhozu máme až takovou formu, jakou bychom měli mít. Potýkáme se s pracovním vytížením, zraněními… Věřím, že se podaří připojit k našemu týmu Luboše Vrbenského, který je stále mezi našimi top nadhazovači. S ním by byla naše cesta do play-off podstatně reálnější.

Ani vy už nejste žádný zajíc. Za vzor označujete svou paní. Prozraďte, jak se dívá vzor na vaši stále pokračující kariéru?

Jsem takový typ člověka, který dokáže na dovolené ležet maximálně tři dny, poté se nudí. Aktivit mám spoustu, včetně thajského boxu. Moje žena je proto veliká fanynka mé softbalové kariéry, obává se totiž, abych se nesplašil a nezačal třeba bojovat, nebo závodit na motorkách. Sama mi říká, abych reprezentační dráhu zakončil na plánovaném mistrovství světa v Praze v roce 2019. Tak daleko si ale já netroufám ani pomyslet. (směje se)