Miloslave, jaké máte první vzpomínky na Vánoce?
Vyrostl jsem v Bezděkově, vesnici na Vysočině. První vzpomínka je proto na závěje sněhu, domácí pohodu. Naši mají farmu, tedy jsme žili doslova se zvířaty. Dodneška se mi také vybaví vůně babiččiny vánočky. Ráno jsem vstal a linula se celým domem. Dal jsem si k ní kakao, popadl brusle a vyrazil na rybník.

Jaké jste drželi zvyky?
Tradiční, například jsme nejedli maso, abychom večer viděli zlaté prasátko. Rozkrajovali jsme jablka, pouštěli skořápky. Ve městech se na to zapomíná, na vesnicích jsou ale zvyky stále živé.

Zapěli jste koledy?
Samozřejmě. Mojí nejoblíbenější koledou je Ježíšku, panáčku. I když zrovna nejsem ozdobou kůru. (směje se)

Máte vřelý vztah k pohádkám?
Ano, jako malí jsme ale den trávili na rybníku. Teprve, když rodiče hvízdli, že máme jít s bráchou domů, vrátili jsme se. To už jsme se ale soustředili na dárky a pohádky nemohli vnímat. Až když jsme se jich dostatečně nabažili, shlédli nějakou.

Máte svou nejoblíbenější?
Vždycky se rád podívám na Tři oříšky pro Popelku.

Co vás lákalo více, cukroví nebo kapr se salátem?
Jsem spíš na sladké, mamka s babičkou vždycky upekly ohromné množství druhů. Kapra jsme vždycky měli na dva způsoby, vedle smaženého ještě pečeného na kmínu a másle.

Vracíte se o svátcích na Vysočinu?
Štědrý den trávíme v Praze se snoubenkou. Na Vysočinu pojedeme na Hod Boží. Samozřejmě už tam neproběhnou svátky mého dětství, máme ale malou neteř, která nám duch dětství připomene. Na Štěpána se přesuneme do Sokolova, kde bydlí rodiče snoubenky. Tři nadílky, tři slavnostní večeře. (směje se)

Převzal jste od rodičů všechny postupy, zvyky? Jak moc se necháte ovlivnit snoubenkou?
Oba máme pochopitelně jasný názor, jak by měl chutnat správný salát. (směje se) Vážně – shodneme se. Snoubenka dělá výborný salát, kapr je podle mého, už jenom proto, že nejí sladkovodní ryby a večeří lososa. Loni jsme měli rozepře ohledně koled, pak jsme je ale vyřešili.

Čeho se spor týkal?
Snoubenka pustila anglické koledy, které se mně, jako patriotovi, nelíbily.

Vnímáte svátky v rovině duchovní?
Nejsem věřící, proto ne. Jde mi o setkání s rodinou, kterou během roku málo užiji. O pohodu. Chci nasát energii, kterou poté spotřebuji. Vidět, že jsou všichni v pohodě a mají se navzájem rádi.

Navštívíte půlnoční mši?
Nestihneme ji, budeme mít hodně cestování, potřebujeme se i vyspat. Jeden den v Praze, druhý v Bezděkově, do Sokolova a 26. prosince večer na trénink. Dříve jsme ale chodili.

Užijete si díky hokeji vůbec svátky?
Na poslední trénink půjdeme 23. prosince dopoledne, poté máme volno až do večera 26. prosince. Což je poměrně dobré. Po dlouhé době mám více volna, v extralize se hrálo přeci jen častěji.

Připomenou si svátky také hokejisté Slavie?
Ano, pořádáme večírek. Každý jsme si vylosovali jednoho spoluhráče, kterému koupíme dárek. Samozřejmě jde o maličkosti, u piva ale jistě zažijeme srandu, na což se moc těším.

Koho jste si vylosoval?
Zdeňka Bahenského.

Čím ho obdarujete? Může se těšit na klíčky od nového mercedesu?
Letos asi ne. (směje se) Zdeněk má problémy se vstáváním. Aby už nikdy nezaspal trénink, dostane budík.

Kolik jste ochotný utratit za dárky?
Vzhledem k tomu, že ještě nemusím čelit očekávání dětí, nejde o žádné astronomické částky. Čekáme miminko, dárky si proto mezi sebou dáme praktické. Vánoce nejsou o dárcích, důležité je, že se všichni sejdou.

Věci pro miminko nakupujete dopředu?
Termín máme v dubnu, kdy bude moje sezona vrcholit. Proto vše zařizujeme dopředu.

Vytane vám na mysl nejpodstatnější dárek dětství?
Asi ne. Pamatuji si různé stavebnice, měl jsem také oblíbený traktor.

Kolik jste dostal hokejek?
Žádnou si nevybavuji. Hokejové věci přicházely během roku.

Co třeba míč?
Ten v žádném případě. Táta měl jasno, musel jsem se stát hokejistou.

Vadily vám nějaké dárky?
Myslíte ty měkké? Všechny dárky byly hezké, samozřejmě ale některý vyvolal více radosti než druhý.

Jaký jste obdarovatel? 'Zazářil' jste někdy u stromečku?
Těžká otázka, své dárky si vybavuji hlavně v dospělosti, kdy jsem se je snažil třeba s našima probrat. Co potřebovali, našli pod stromečkem.

Můžeme být konkrétní. Co dáte mamince a co tchyni?
Jde vám o kontrast. (směje se) Náhodou mám výbornou tchyni. Rodičům snoubenky kupujeme nové postele a mamince něco do provozu. Má malou mlékárnu, dostane něco do ní.

Vyráběl jste překvapení?
Obávám se, že jenom průsery. (směje se) Rozhodně jsem nezazářil jako kutil, jako docela malý jsem ale namaloval nějaké obrázky.

Podlehnete u stromečku nostalgii?
Ano, vzpomenu si hlavně na lidi, kteří s námi Vánoce slavili a už nemohou. Loni zemřela babička, na kterou budeme všichni myslet.

A co na sportovní úspěchy a neúspěchy?
Na ně nelze zapomenout. Za největší úspěch považuji mistrovský titul se Slavií ze sezony 2007-2008.

Co se vám vybaví při vzpomínce na titul?
Do Slavie jsem tehdy přišel během sezony, rozhodně jsem nepatřil mezi tahouny. Hrál jsem ve čtvrté lajně. Bylo krásné skočit rovnýma nohama do týmu, který získal titul. Ohromná euforie. Chtěl bych ji ještě zažít, třeba po postupu do extraligy.

Sestup je vaším největším hokejovým zklamáním?
Jednoznačně. Hodně jsem přemýšlel nad tím, proč k němu došlo. Partu jsme měli dobrou, nepředvedli jsme to ale na ledě. Hodně jsme prohrávali, nebyli na to zvyklí, ujížděl nám vlak a pak bohužel definitivně ujel.

Po sestupu jste zůstali ve Slavii tři. Neuvažoval jste také o změně dresu?
Ne, když už jsem byl u sestupu, chci zažít opačný pocit. Fanouškům extraligu dlužíme.

Má Slavia v současné době kvalitu potřebnou k postupu?
O tom jsem přesvědčený, i když nepodáváme vyrovnané výkony. Tým se buduje od léta, ještě se dobudovává. Jeho síla by se měla projevit v play-off.

Co byste popřál k Vánocům a do nového roku fanouškům Slavie?
Aby si užili svátků v klidu a pohodě. Ať jsou šťastní, a to i z našich výkonů. Dárek jim dáme o něco později, snad je i v dubnu potěší.

Co byste popřál sparťanům?
To jsou ti, co nám obsadili arénu? (směje se) Vážně, nerozděluji lidi na dvě skupiny. Všem bez rozdílu přeji veselé Vánoce a šťastný nový rok.