Tam navštěvuje šestnáctiletá Martina Ptáčková klub Kosagym. A to je vám hodně dobrá adresa. Vždyť oddíl založili dva špičkoví trenéři, dříve mistři světa, Pavel Dvorščík a Petr Kotík. U toho prvního Martina začínala a s tím druhým nyní míří za evropskými vavříny. Vraťme se ale na chvíli v čase.

 „Ke kickboxu mě přivedli rodiče, to jsem chodila do druhé třídy. Ze začátku jsem ho brala jen tak z legrace, od dvanácti let jsem ho začala dělat závodně," vzpomíná hovorná plavovláska, které tento sport učaroval ze dvou důvodů.

 „Jsem ráda, že se díky němu dokážu ubránit, no a je na něm taky výborná parta," vyjmenovává plusy, pak už se hovor stočí k rakouskému závodu.

 „Do Innsbrucku jsem jela s tím, že chci vyhrát. Upřímně jsem si ale moc nevěřila. Favoritkou byla soupeřka," upozornila na kvality velezkušené Němky Daniely Plankové, se kterou se Martina utkala v zápase takzvaně o všechno.

 „Do ringu jsem šla nervózní. V něm to ze mě spadlo. Diváci totiž fandili mně. Daniela maličko připomíná kluka a já se jim asi víc líbila," usmívá se dívka a ani my se nedivíme výběru rakouského publika.

 „Taktika byla jasná. Chtěla jsem hlavně boxovat. To je moje hlavní zbraň. Pomohly mi i kopy na Danielinu hlavu. Docela jsem se trefovala, což mně přineslo hodně bodů," vysvětluje kickboxerka, při které stála i trocha štěstí.

 „Po prvním kole jsem prohrávala. Pořád jsem ale byla přesvědčená, že vyhraji. Jinak by to ani nešlo, člověk si musí stále věřit. Od druhého kola jsem převzala otěže zápasu a tomu třetímu už jsem dominovala," přehrává si ještě jednou opojné chvíle nečekaného triumfu, po kterém už přišla na řadu oslava.

 „Ne, ne, ne, nic velkého neproběhlo," odmítá představy o křepčení plném sektových bublinek.

 „Já jsem docela hodná holka. Snažím se všechno dělat co možná nejlíp. Mám hodně cílů. Například se teď chci přihlásit na trenérský kurz," líčí zápasnice, která posléze přeci jen přizná pravdu.

 „Chvíli jsme poseděli s kamarády. Vždyť mně drželi palce. Moc mě potěšilo i přijetí od paní starostky Horních Počernic Hany Moravcové. No a nezapomenu ani na rodiče," říká dívka, na kterou vrchol této sezony teprve čeká. A přesune se k němu opět do Rakouska.

 „V dubnu se zúčastním ještě nějakých závodů. Na začátku května se podívám buďto na mistrovství republiky nebo na závody do Kadaně. Na jeho konci to přijde. To odjedu na mistrovství Evropy juniorek do Mattesburgu," přejde k soutěži, na které by se měla zúročit léta dřiny a odříkání.

 „Na Evropě bude veliká konkurence. Nerada bych se tam ale ztratila," přeje si a pak přidá jedno nečekané úskalí.

 „V Mattesburgu půjde o polokontaktní kickbox, já mám docela sílu. Někdy mi rozhodčí písknou plný kontakt. Pokud ale udržím nervy na uzdě, tak bych mohla přivézt jednu z medailí," zasní se. Zbývá tedy otázka, jakého lesku bude?

 „Snad toho nejcennějšího," dodává odhodlaně veliká naděje českého kickboxu.