Porovnání s plochodrážní světovou elitou zažili všichni čeští účastníci Grand Prix České republiky. Vedle divoké karty Luboše Tomíčka do závodu naskočili za zraněné jezdce i Josef Franc a Matěj Kůs. Na vítězného Dána Nickiho Pedersena ale koukali z uctivé vzdálenosti. Nejvíce bodů připsali komisaři na účet jednadvacetiletého Tomíčka. Jezdec domácího klubu ale se čtyřkou u svého jména spokojený příliš nebyl. „Byl bych spokojený tak se šesti sedmi body,“ povídal kapitán juniorské reprezentace. „Chtělo to, aby nebyla nula v žádné jízdě a třeba i nějaká trojka. Je vidět nedostatek zkušeností a že ještě musím odjet víc závodů s absolutní špičkou.“

Možná by ale bylo lepší, aby takové poměřování sil absolvoval na kvalitnějších drahách. Všichni jezdci se totiž shodovali, že úroveň té pražské na Markétě nebyla valná. „Dráha byla hodně rozbitá, a to člověka unavuje,“ vysvětlil Tomíček. „Dělal jsem zbytečně chyby a nechal se lehce předjet.“ Jen o bod méně, zato jen ze dvou jízd, vytěžil z Velké ceny první náhradník Josef Franc. „Tři body jsou skvělý výsledek,“ zhodnotil pražský jezdec. „Kluci jsou o moc dál, než je naše úroveň. Na druhou stranu to je největší zkouška toho, jestli má člověk na to jezdit s nejlepšími.“

Bez bodu z jediné rozjížďky skončil čerstvě osmnáctiletý Kůs. „Od startu až do druhé zatáčky jsem byl se svou jízdou spokojený, ale pak jsem najel do díry a ta mě vyhodila ven,“ litoval. „Tam jsem to pokonil! Mám ale radost, že jsem se stihl svézt. Jenže lidi jako Pedersen jsou úplně někde jinde.“