Peřinka: Pro účast na Olympiádě uděláme maximum
Praha – Na svůj největší úspěch čekal do Kristových let, dostavil se v podobě stříbrné medaile na Halovém mistrovství Evropy v Lipsku. Navíc se mu otevřela šance k účasti na Olympijských hrách. Řeč je o Aleši Peřinkovi, obránci české pozemně hokejové reprezentace, pražských Bohemians a Hostivaře.
Redakce
25.1.2012 13:19 aktualizováno 26.1.2012 17:10
Aleši, jak jste se dostal k pozemnímu hokeji?
Jednoduše, celá rodina z otcovy strany hrála pozemák. Teta má dokonce stříbrnou medaili z Olympijských her 1980 v Moskvě. Všichni hráli za Bohemku, tedy jsem do ní šel i já. To mi bylo devět let.
Co vás u tohoto sportu udrželo?
Hlavně parta, s většinou kluků jsem víc než spoluhráč. Jde o kamarádství, které vydrží až dokonce života.
Dovedete si představit, že byste hrál v tuzemsku v jiném týmu?
Těžko, měl jsem nabídku od Presidentu. Nakonec z ní ale sešlo a jsem za to rád. Mrzí mě, že venkovní soutěž hrajeme pod hlavičkou Hostivaře. Šlo ale v dané situaci o nejlepší řešení, jinak by Bohemka zanikla úplně. Nyní máme dohodu na dobu určitou. Až dozrají hráči, kterým je nyní patnáct, šestnáct let a my vyřešíme problém s hřištěm, budeme zase Bohemians.
Po podzimní části je Hostivař třetí. Vládne spokojenost?
Ano, loni jsme totiž hráli o udržení. Bylo těžké dát dohromady dva týmy Hostivaře a Bohemians. Nyní se tým skloubil, čemuž vydatně pomohl trenér Smolík. Všechno jde správným směrem.
Jaké jsou ambice týmu?
Jen ty nejvyšší. Chtěli bychom potrápit i Slavii, se kterou jsme na podzim prohráli o jedinou branku, kterou jsme dostali minutu před koncem. Na odvetu se už moc těšíme (smích).
V halové sezoně hrajete za Bohemians. Na jednom turnaji propadnete, na druhém zazáříte. Proč?
To je složité. Starší hráči, kteří nastoupili do sezony, byli zraněni a nemohli hrát. Otěže proto museli převzít mladí. Je otázkou, jestli na ligu už mají.
Halovou extraligu hraje jen šest celků. Jak soutěž vnímáte?
Jako tristní, chybí větší konkurence. Když jsem začínal, byla prestiž i úroveň ligy někde úplně jinde.
Přesto takřka „extaligový“ výběr dokázal získat stříbro na HME.
Bude to možná znít jako fráze, ale náš tým se zná už dost dlouho. Oproti předchozímu šampionátu přišlo jen několik změn. Každý z nás by dal za druhého ruku do ohně. Samozřejmě jsme měli i trochu štěstí, ale to k úspěchu patří.
Ve skupině na vás čekalo Rusko, Anglie a Holandsko. Jak těžká byla?
Hodně těžká. Díky umístění na loňském šampionátu jsme byli nalosováni z nejslabšího koše. Podařil se nám ale vstup do turnaje, ve kterém jsme porazili Rusko 2:1, navíc po výkonu, který nás povzbudil. S Anglií jsme hráli zezadu, podařilo se nám dát gól z brejku. Bušili do nás. Remízu jsme ale udrželi. Důležité bylo, že jsme měli s Holandskem vše ve svých rukou. Postup jsme si už pohlídali.
V semifinále přišlo Rakousko a s ním i vaše velká chvíle. Web českého svazu pozemního hokeje napsal: „Explozi nadšení zaznamenal devět minut před koncem Aleš Peřinka, který uloupil míček na své polovině a ve stylu „pojď sem, kam jdeš“ ala Messi prošel přes všechny bránící soupeře a panenkovským obloučkem přehodil vyběhnuvšího gólmana hostí.“
(smích) Tak to přesně bylo. Až na to, že jsem míček neuloupil, ale normálně ho odebral protihráči a pak se mi podařilo to, co se mi nepovedlo za celý život. Tedy, že jsem prošel až k brankaři a přehodil ho. Je pravda, že si tuto branku budu pamatovat celý život. Za prvé jich moc nedávám a za druhé byla vítězná a to do sítě obhájců titulu.
Čekalo vás finále před 5000 diváky. Jak moc jste jejich přítomnost vnímali?
Podobnou atmosféru jsme už s reprezentací zažili. Nikdo se nerozklepal, naopak nás vyhecovala k maximálnímu výkonu. Škoda jen, že jsme prohráli. Šancí jsme ale měli dost. Nejvíc nás mrzí pět neproměněných trestných rohů. Zklamaní jsme byli i proto, že za námi přijel autobus s fanoušky, kteří byli jednoduše skvělí.
Nyní je před vámi další výzva, jaká?
Rádi bychom se pokusili o účast na Olympijských hrách v Londýně. Kvalifikaci budeme hrát v Japonsku, kde z šestičlenné skupiny postoupí vítěz. Pro úspěch děláme maximum, trénujeme daleko víc než v minulosti, máme atletickou trenérku, soustředění každý víkend, mimořádné v týdnu… Držte nám palce.
David Nejedlý
6°C
10°C
