Mým snem i cílem je reprezentovat, říká Purchartová

Barboro, jaké byly důvody vašeho odchodu ze Slavie?
Bylo jich víc. Nedostala jsem se na vysokou školu, na jakou jsem chtěla, proto mě v republice nic nedrželo. Zásadnější bylo, že pro mě tehdejší trenér Slavie neměl v kádru místo jako pro blokařku, rozhodl se mě proto předělat na smečařku. Na změnu jsem se cítila trochu stará. Je těžké uchytit se v nejvyšší soutěži a navíc na jiném postu.

Přípravu jste ale ve Slavii absolvovala.
Ano, pak přišla soutěž, byla odehraná čtyři kola, za která pan trenér prakticky nikoho nevystřídal ani za rozhodnutého stavu. Nechtělo se mi trávit sezonu na lavičce. V tu dobu přišla nabídka z Německa. Sonthofenu se zranila blokařka, potřeboval rychle náhradu. Odjela jsem proto na zkoušku.

Bylo všechno vůči Slavii fér?
Stoprocentně asi ne. Nicméně jsem ze strany Slavie necítila žádný zájem, neměla jsem smlouvu, měla se přesunout na pozici, na které jsem hrát neuměla…

Červenobílí si stěžovali, že jste je o přestupu informovala pomocí SMS.
To není pravda. Po posledním tréninku na Slavii jsem přišla za panem trenérem a řekla jsem mu o nabídce i testech. Všechno šlo ale rychle, Sonthofen mě hned chtěl, proto jsem v klubu zůstala a na Slavii jen zavolala.

Jaký je váš současný vztah ke Slavii?
Je mi líto, že zmizela z extraligové mapy. Vždycky jsem byla a budu slávistka. Mrzí mě to hlavně proto, že dnes hrají českou nejvyšší soutěže pouze moravské týmy a Olymp. Třeba derby mezi Slavií a Olympem budou extralize chybět. Na ty jsme se těšily už jako žákyně.

Jaké to je, když se devatenáctiletá slečna ocitne v Německu?
Sonthofen je malé městečko na jihu Bavorska. Pro mě šlo o obrovskou změnu, do té doby jsem bydlela s rodiči, kteří mě naštěstí vedli k samostatnosti.

Ale byla jste sama…
Výhodou pro mě bylo, že jsem bydlela se dvěma Češkami, shodou okolností slávistkami. Oběma bylo 27 let a moc mi pomohly. Děkuji vám ještě jednou Hanko Vobrová a Veroniko Vlásková.

Jak jste na tom byla po jazykové stránce?
Německy jsem neuměla. Maximálně jsem dokázala říct danke. Chodila jsem poctivě na kurzy, našla si dokonce německého přítele. Zalíbilo se mi tam. Nejvíc lidi, kteří byli neuvěřitelně pozitivní.

Jak jste si rozuměla s koučem?
Připravoval mě ruský kouč Nikolaj Roppel. Tréninky s ním byly daleko intenzivnější. Nejkratší trval tři hodiny, v Česku je maximální poloviční. Trenér k nám byl mimo hřiště hrozně hodný a férový, na něm ale ostrý.

Tak se čeští trenéři nechovali?
Měla jsem štěstí na trenéry. V juniorkách mě vedl Radek Krpač, který mi pomohl zlepšit hlavně techniku.

Jak na tom byl klub ohledně zájmu fanoušků, či médií?
Na každé utkání přišlo minimálně 600 fanoušků. Bubeníci, pořádný kotel…

Slavia se také snažila o spolupráci s fanoušky.
Ano, ta probíhala hlavně rok před mým odchodem a moc nám pomáhala. Fotbaloví fanoušci dokázali vytvořit taky pořádnou atmosféru. Já ale moc nehrála. V Sonthofenu jsem byla v základní sestavě a vše si užívala.

Jak to bylo s médii?
V Německu funguje management velmi dobře. Absolvovala jsem řadu večeří se sponzory, rozhovorů. Byl neustálý kontakt s fanoušky. Město je malé, o zápasech se diskutovalo, i když jsem si šla koupit rohlíky.

Můžete srovnat úroveň hry?
V české extralize jsem neodehrála moc utkání. Srovnání je pro mě těžké. Prostějov je někde jinde, další týmy 2. bundesligy by ale u nás extraligu hrát mohly.

Proč jste odešla do Belgie?
V Německu se mi moc líbilo, proto jsem zůstala v klubu dvě sezony. V Belgii mě ale lákali do nejvyšší soutěže, která je o něco kvalitnější než 2. bundesliga. Chtěla jsem růst, jít dál.

Je život v Belgii a Německu jiný?
Ano, ocitla jsem se ve francouzské části Belgie, ve které hrají dva týmy, Sodraep Farciennes a Dauphines Charleroi. Jsou od sebe vzdálené dvacet kilometrů a jejich zápasy se tak dají označit za derby.

První sezonu jste strávila v Sodraep Farciennes. Jaká byla?
V podstatě neúspěšná. V klubu jsem nebyla příliš spokojená. Šlo o nováčky nejvyšší soutěže. Všechno fungovalo neprofesionálně. Němci, co řekli, udělali. Zatímco v Farciennes jsem slyšela hlavně sliby, všechno dlouho trvalo, což jsem těžce nesla. Tým měl příliš úzký kádr. Pokud se někdo zranil, chyběla náhrada. A ani fanoušci bohužel moc nechodili.

Po sezoně jste přešla do Dauphines Charleroi. Jak vše brali v Farciennes?
Nebyli rádi, šlo o přestup na adrese Slavia Olymp. Na druhou stranu na mě byli všichni hrozně milí, chápali, že jsem se posunula do bojů o titul.

V Charleroi jste opět narazila na spřízněnou duši, Slovenku Martinu Nosekovou. Moc pomohla?
Každý rok jsem měla štěstí na krajany. V Německu jsem hrála se dvěma Češkami, první rok v Belgii mě vedl český asistent Petr Klar, v posledním roce jsem bydlela s Martinou. Je skvělé mít v cizině trochu domova, promluvit si česky.

Jak jste na tom s jazyky?
V části Belgie, ve které žiji, se mluví francouzsky. Tento jazyk ovládám zčásti, v obchodě se dohovořím, trenéru Saurinovi už taky rozumím, i když ovládá jen francouzštinu a španělštinu. Rozumím také španělštině. Dobře ovládám němčinu a angličtinu.

Nemáte z toho v hlavě někdy guláš?
Někdy docela mám. Mamka se mi směje, když přijedu domů, že jsem zapomněla mluvit česky. Občas se mi stalo, že jsem do věty vložila cizí slovíčka. Za chvíli se to ale spraví.

Vynechala jste slovenštinu.
Záměrně, zkoušely jsme mluvit řečí té druhé. Martině šla čeština rozhodně líp než mně slovenština. Už alespoň rozumím výrazům jako vankuš (polštář). A když mi poprvé řekla, že jde do pivnice (sklepa), vyrazila mně dech. (směje se)

Letos jste si odbyla premiéru v evropských pohárech.
Šlo pro mě o zcela novou, mimořádnou zkušenost. Náš tým nastupoval v úplně nové, obrovské hale, ve které obyčejně hrají basketbalisti. Přišla spousta lidí, já se hrozně těšila. Do Dauphines jsem přestupovala i proto, abych se do pohárů podívala. Pak jsem je málem propásla, jelikož jsem se na začátku sezony zranila a po šesti týdnech mimo jsem se vrátila přesně na pohárové utkání.

Belgickou ligu chtěl váš celek vyhrát. Nepovedlo se, stejně tak dopadl v domácím poháru. Jaký vztah máte k Kieldrechtu? Není čas tam přestoupit?
To asi ne. (směje se) Kieldrecht je náš největší soupeř. Belgická liga je obecně kvalitní. Nám se ale daří na všechny týmy až na Kieldrecht. Nevím sama, čím to je. Kádr na to máme.

V čem je jiný Kieldrecht?
Hrají za něj samé mladé domácí volejbalistky. Trenér navíc připravuje i belgický národní tým. Propojenost je tak obrovská. Má i určitá privilegia. Jako jediný tým hraje s jiným typem balonu než všechny ostatní.

Před čtyřmi roky jste odcházela z Česka. V čem jste nyní jiná?
Obohatily mě zkušenosti, lidské i herní. Myslím si, že ze mě vyrostla osobnost. Jsem ráda lídrem týmu, snažím se na hřišti ostatní podporovat. Taková jsem předtím nebyla, už jenom proto, že jsem byla mladá.

Pochvalujete si své rozhodnutí?
Ano, odchod ze Slavie byl tím nejlepším rozhodnutím v celé mé volejbalové kariéře.

Mohla jste podobně vyzrát v českých podmínkách?
Myslím si, že ano. Musela bych ale hrát. Nejsem dvakrát přesvědčená o tom, že bych ve Slavii dostala příležitost nastupovat.

Cítíte se být Evropankou, nebo se vám v cizině občas zasteskne?
Už jsem si zvykla. Samozřejmě občas přijde chvilka, kdy se člověku zasteskne a chybí mu rodina a kamarádi. Díky moderním technologiím jsme ale stále ve styku. S rodiči jsme obden na skypu a mluvíme spolu. Navíc mě ohromně podporují, několikrát za mnou přijeli do Belgie na zápasy. Podívat se byli i babička, děda, sourozenci nebo strejda.

Máte partnera? Čecha?
Momentálně jsem sama.

Jaký by měl být?
Určitě vysoký a sportovec.

Mluvíme spolu krátce před reprezentačním srazem. Překvapila vás pozvánka?
Byla jsem šťastná, mým snem i cílem je reprezentovat. Měla jsem vážně dobrou sezonu, cítila se výborně, pravidelně jsem nastupovala. Nejsem proto překvapená, nominaci jsem si zasloužila.

V užší nominaci jsou čtyři blokařky (Sajdová, Trnková, Závodná), v té nejužší budou tři. Jak kvalitní je konkurence?
Nikča Sajdová hraje bundesligu, která je lepší než belgická liga. Ostatní jsou nadějné a kvalitní. Bude záležet na momentální formě.

S jakým cílem jedete na sraz?
Jednak chci sbírat zkušenosti, toužím se ale také ukázat v dobrém světle a o nominaci se poprat.

Nikdy jste v národním týmu nebyla. Dá se u vás mluvit o určitém ostychu?
Ani ne, většinu holek znám, hrály jsme proti sobě v kadetkách nebo juniorkách. S kým se neznám, tak se seznámím. Nemám problémy s nikým komunikovat.

Čím chcete obohatit tým?
Snažím se být pozitivní. Jsem silná na bloku, tam mohu být prospěšná.

Pozitivní? Dovedete si představit, že povzbuzujete osobnost kalibru Heleny Havelkové?
Respekt k ní samozřejmě mám. Vždyť jsem jí jako žákyně podávala na Slavii míče. Jde o hráčku světové úrovně. Všechny ale budeme mít stejný cíl.

V Belgii vám skončila smlouva. Může reprezentace pomoci k novému angažmá? Kde?
Samozřejmě může. Nabídky už nějaké mám, ať už z Belgie nebo dalších lig, které jsou kvalitnější než belgická. Zatím je ale všechno v jednání.