Michale, jak se odvíjel váš čas od vypadnutí z extraligy?
Po skončení play-off jsem doufal, že by mě kouč Bernard mohl povolat do národního týmu. Na ČZU se povídalo, že by pozvánka měla přijít. Dokud jsem ji ale neměl v ruce, příliš jsem tomu nevěřil.

Jaký byl váš vstup do kabiny na prvním soustředění?
Rychlý. Jsem všude nejmladší, a tak jsem byl okamžitě zaučen staršími borci, jako jsou Ticháček a Boula, jaké jsou moje povinnosti.

Jak se k vám chovali tito hráči?
No jako k nejmladšímu. (směje se) Moje povinnosti se nijak nelišily od těch v klubu. Musel jsem sbírat míče, připravovat pití, nosit projektor před poradou… Jinak si ale myslím, že mě mezi sebe vzali docela dobře.

Co vám napověděly přípravné zápasy, včetně porážky s Finskem 1:3?
To byl klasický první zápas v novém složení. Ještě jsme nevěděli, jak hrajeme my a hlavně soupeř. Nejdůležitější pro mě bylo, že mi trenér hned dal prostor. Od druhého zápasu s Finskem jsme už začali hrát dobře.

Jaký je pan Bernard trenér?
Hodně impulsivní. (směje se) Na ČZU mě vede pan Malina, který nikdy nezvýší hlas. Pan Bernard dřív trénoval juniory, a tak věří mladým hráčům.

Jak bylo těžké dostat se do výběru pro Evropskou ligu?
Na soustředění už jsem si věřil. Byli jsme tam totiž jen dva univerzálové, já a Michal Kriško, takže jsme se mezi sebou hecovali, kdo zahraje líp.

Panovala mezi vámi rivalita?
(směje se) Myslím si, že si spolu rozumíme. Michal je hrozně hodný člověk. O rivalitě nemohla být řeč.

V Evropské lize na vás čekaly čtyři turnaje. Na nich pak Maďarsko, Španělsko a Černá Hora. Jací to byli soupeři?
Nejslabší byli Maďaři, kteří občas zahráli skvělé údery a jindy lacino chybovali. Na hře Španělů byla patrná obrovská preciznost. V poli vyčapali neuvěřitelné balony. Černohorci měli zkušený tým, který dominoval na bloku. Se všemi se ale dalo hrát. Skupina neměla favority.

Skupinu jste vyhráli a po domácím turnaji slavili postup…
To jsou krásné vzpomínky, do opavské haly totiž chodilo okolo dvou a půl tisíce diváků.

Final Four jste zahájili prohrou s Belgií, která vás stála postup do finále a s ním i boj o Světovou ligu. Proč?
Proti Belgii jsme sehráli špatný zápas, asi nejhorší za celou dobu. Báli jsme se bouchnout do balonu. Kdybychom zahráli tak, jako den nato proti Turecku, tak jsme měli šanci na postup.

Měli jste po vypadnutí z bojů o Světovou ligu ještě dostatečnou motivaci do zápasu o bronz?
To by bylo šílené, kdyby někoho nemotivovala medaile z Final Four. Tím spíš, že jsme hráli proti domácím v atmosféře připomínající fotbal.

V čem jste byli lepší než Turci?
Hrál se vyrovnaný zápas. My jsme ho začali dost agresivně, a tím jsme dostali soupeře pod tlak. Měli jsme výborný servis a dokázali ubránit síť. Hlavně jsme nedělali nevynucené chyby.

Je třetí místo vaším životním úspěchem?
Ano, dá se to tak říct.

A co cena pro nejlepšího smečaře Evropské ligy?
Ta nepatří jen mně, ale celému týmu.