Roberte, před utkáním se spekulovalo, že do něj půjde Dukla pouze s jedním brankařem Tomášem Suchým. Jak jste se objevil na lavičce?
Díky tomu, že jsem se dal zdravotně do pořádku. První dubnový víkend jsem si na Prague Handball Cupu zlomil zánártní kůstku a měl tři týdny nechodící sádru. Posléze jsem tři týdny rehabilitoval a minulý pátek byl na prvním tréninku.

Jak vám bylo, když jste šel poprvé do extraligové branky?
Normálně, nebral jsem to nijak výjimečně. Jičín má mladý kádr, proti většině kluků jsem už hrál v dorostu.

Utkání jste skončil s bilancí tří zákroků a tří obdržených branek. Jste spokojený?
Docela jsem, sice jsem mohl chytit dva ze tří gólů, ale to už je teď jedno.

Začal jste nešťastně, když vám míč propadl mezi nohama.  Co jste si říkal?
Nic, jenom to, že příští střelu chytnu. Jsem flegmatik. Na obdržený gól zapomenu ve chvíli, kdy vyndám míč ze sítě.

Zraněná jednička Tomáš Petržala stál po celý čas za vaší brankou. Jak moc vám pomohl svými pokyny směrem k obraně?
Přiznám se, že jsem Tomáše ani moc nevnímal a snažil se sám dirigovat kluky před sebou.

Neklepala se vám kolena před osobnostmi typu Šika nebo Piskače?
Ani ne, oni dobře vědí, co mají dělat, takže jsem na ně nemusel nijak křičet.

V čem spatřujete zlom ve střetnutí?
Ve zlepšené obraně. Především už jsme si pohlídali dohrávku do pivota a s ní i zbytečné branky.

V posledním kole startujete v Lovosicích. Co udělat, abyste znovu uspěli?
Musíme navázat na naši hru z posledních deseti minut. To by podle mě mělo stačit.