Muže, jenž připravuje takové hvězdy, jakými jsou olympijský vítěz z patnáctistovky Gregorio Paltrinieri či bronzový medailista z Ria na téže trati Gabriele Detti. Oběma může na půl roku říkat tréninkoví parťáci.

Micku přepadl stesk 

Micka je mezi českými plavci neotřesitelnou jedničkou. Než odjížděl, těšil se, že si odpočine od pozice lídra. „Rouhal jsem se," přiznává: „Pocitů posledního jsem si užil až dost." V prvním týdnu italského pobytu skočil do bazénu a dohmátl o deset vteřin za nejlepšími.„Studená sprcha. Napadlo mě, co tam dělám." Kouč Morini ale na dvanáctého zpod pěti kruhů netlačil. „Stále mě uklidňoval. Opakoval, že než budu klukům stačit, může to trvat klidně tři měsíce."

Večer ležel Micka na pokoji a přepadl ho stesk. „Ani ne po konkrétních lidech, jako po způsobu života, který v Praze vedu," líčí. Ráno si ale na nové pořádky rád zvykal. „Příjemné je jen to, že můžu vstávat později," usmívá se borec, který si ochotně přeřídil budík na 7.30.

Česká a italská škola se zásadně neliší 

„Trénink začíná až po snídani a trvá dvě hodiny. Následuje oběd, volno a odpoledne plaveme zhruba stejnou dobu," vypočítává člen sportovního centra. „Do bazénu to máme minutu pěšky. A hlavně nejsme závislí na čase a rezervovaných drahách. Jednou je trénink delší, jindy kratší," vysvětluje.

Česká a italská škola se zásadně neliší. Rozdíly se ale najdou. „V Podolí jsme plavali patnáctistovky," uvádí konkrétní příklad Micka. „Třeba tři za sebou vždy s pětiminutovým odpočinkem. Italové jdou jen dvě, vydechnou si ale mezi nimi jen dvacet sekund."

Večer vyrazili na diskotéku

Největší šok způsobil Mickovi trenér. „Když nám poprvé řekl, ať si zajdeme večer na diskotéku, myslel jsem si, že si dělá srandu," popisuje plavec. „Koučova filozofie je taková, že nejde pořád makat. Musíte se i odreagovat," usmívá se nad myšlenkou, kterou z úst Čecha nikdy neslyšel.

Za zábavou se tedy vydal v doprovodu obou olympijských medailistů. „Jsou pohodoví. Pořád se smějí," nenachází mezi slavnými Italy ani náznak pýchy. „Škoda, že se baví hlavně svou mateřštinou," lituje Micka, který na dvě mojita svých parťáků odpověděl dvěma pivy a šlo se spát.

Jen ne Italku 

A ještě jedna sonda do práce italského trenéra. Když bylo Mickovi zle, přišel za ním a pomohl mu svéráznou radou. „Řekl mi: I když jsi unavený, musíš být schopný vztyčit vlajku. Chlapi vědí, co to znamená," směje se patnáctistovkař.

Partnerku si ale Micka na Apeninském poloostrovu najít nehodlá. „Italky jsou uječené, nic pro mě. Potkám holky z oddílu, řeknu „How are you?" a ony se jdou zeptat, co jsem chtěl. Neví prostě nic," vypráví.

Výkony stoupají 

Takřka dva měsíce už tráví Micka ve Moriniho skupině. Došlo ke změnám? „Největší posun cítím v psychice. Do bazénu jsem se začal vyloženě těšit," neskrývá reprezentant, který už nehledí skvělým Italům pouze na záda. „Jsem pořád poslední. Krok už ale držím. Teď jsem dohmátl jen o vteřinu za nimi," mne si ruce dvaadvacetiletý sportovec. I časy se den ode dne zkracují. „Plavu tak rychle, jako obvykle na konci sezony."

Maminčina svíčková mu chyběla 

Mickova příprava se neomezila jen na Itálii. Polovinu z ní strávil za velkou louží. „Byli jsme na vysokohorském soustředění. Makali jsme v Arizoně ve 2500 metrech. A poté pokračovali na Floridu," pochlubí se zážitky při krátké návštěvě Prahy a přizná k jedné typické neřesti. „Maminčina svíčková mi vážně moc chyběla," zazubí se Micka.

Do své domoviny zavítal na týden, zvládl návštěvu Podolí, kde vše konzultoval s trenérkou Passerovou (sklidil prý pochvalu), i škol-ní besedu. „Hřeje mě, když děti řeknou, že jsem jejich vzor. Na druhou stranu mě to zaráží. Vždyť jsem lajdák. Stejně jako Gabča Koukalová pořád někde něco zapomínám," dodává.

Jan Micka na nejvýznamnějších akcíchOlympijské hry: 2012 24. místo (1500 m v. zp.),
2016 29. místo (400 m v. zp.), 12. místo (1500 m v. zp.).
Mistrovství světa: 2015 23. místo (1500 m v. zp.).
Mistrovství Evropy: 2014 5. místo (800 m v. zp.), 77. místo (400 m v. zp.), 2016 4. místo (800 m v. zp.), 5. místo (1500 m v. zp.). Vše dlouhý bazén.