Kdo je David Mertl?Český softbalista se narodil 9. dubna 1983 v metropoli. V deseti letech přišel do oddílu Spectrum Praha, kterému je věrný doposud. Nejčastěji nastupuje na postu catchera, což je takový softbalový mozek. Jeho házecí rukou je pravá. Pálící box je také pravý. V české extralize vybojoval doposavad dva mistrovské tituly, stalo se tak v letech 2011 a 2012. Ještě o něco více si váží triumfu na mistrovství Evropy 2012. V dresu se lvíčkem na prsou zastává post kapitána. Tak tomu bude i za několik dnů, kdy se český výběr představí v Havlíčkově Brodě na domácím šampionátu.

Davide, Spectrum je pár kol před startem vyřazovacích bojů na druhém místě. Jste s letošními extraligovými výsledky spokojeni?
Hrajeme buď na první, nebo na druhé místo, abychom měli jisté semifinále, takže jsme spokojeni. První místo nenabízí žádnou extra výhodu. Vzhledem k vyrovnanosti letošního ročníku extraligy je jedno, na koho v play-off narazíte. Může na vás vyjít kdokoliv ze čtveřice čtvrtfinalistů. Takže to nebereme jako zklamání, je to spíš o přístupu ke hře. Já jsem naopak rád, že je tu po dlouhé době další tým, který vše dělá poctivě a přináší mu to ovoce.

Tradiční silnou zbraní Spectra je útok, i letos vedete tabulku produktivity.
Útok máme dobrý dlouhodobě, ale opíráme se i o kvalitní obranu. Ta letos na začátku sezony sice nebyla ideální, což nám přineslo nějaké porážky. Připravujeme se ale na play-off a směřujeme to všechno k tomu. Jsme rádi, že můžeme nedostatky odstraňovat.

Jste rádi, že jste se po letech strávených na Joudrs mohli vrátit domů na Černý Most?
Já a řada dalších spoluhráčů na Černém Mostě vyrůstala od svých začátků. Nyní jsme čtyři nebo pět let kvůli nevyhovujícím parametrům hřiště museli hrát ve vyhnanství, takže je to určitě příjemná změna. Myslím si, že to bude zase trochu něco jiného hrát play-off konečně na domácím hřišti.

Teď už jistě myslíte na mistrovství Evropy, které začíná v pondělí v Havlíčkově Brodě. V jaké fázi přípravy se nacházíte?
Jsme po soustředění, na kterém jsme dolaďovali taktické věci, hlavně ale ty herní. Teď ještě máme na programu poslední dva tréninky pro zvýšení sebevědomí a psychické stránky.

Příprava zahrnovala několik soustředění a dva mezinárodní turnaje. Nachystala tým dostatečně na vrchol sezony?
To uvidíme samozřejmě až na konci turnaje. Myslím si ale, že vzhledem k našim zkušenostem to byla adekvátní příprava. Víme, co nás čeká, a myslím si, že připraveni jsme.

Los vám přisoudil na rozjezd papírově slabší soupeře. Je to výhoda?
Tohle musí vyhovovat každému. Je mnohem lepší hrát před play-off se slabšími soupeři. Je lepší vidět ty nejlepší nadhazovače a pálkaře až v těch pozdějších zápasech. Vzestupná tendence je jednoznačně lepší, než kdyby tomu bylo naopak nebo by se kvalita soupeřů střídala. Je to výhoda pro nás.

Jaké máte zkušenosti s faktorem domácího prostředí? Přeci jen, jak ukazuje fotbalový šampionát v Brazílii, nemusí to být vždy výhoda.
Jedna věc je podpora fanoušků. Ta bude určitě dobrá a pomůže nám v momentálním rozpoložení v zápasech. Zároveň je to ale těžké vzhledem k tlaku, který se na nás vytváří, a my ho cítíme. Co se týče médií, tak po nás celý rok de facto nikdo nic nechce. Televize a rozhovory jsou věc, na kterou hráči nejsou tolik připravení a je to psychicky náročnější než obvykle. Naštěstí velká část z nás už s tím nějaké zkušenosti má, takže si s tím snad poradíme. Tlak je velký také proto, že cíl v podobě zlatých medailí si dáváme sami. Patříme k hlavním favoritům, v posledních letech jsme hráli pokaždé finále. Víme to my, fanoušci i média.

Kdo bude na cestě za titulem vaším největším soupeřem?
Myslím, že největším konkurentem budou Britové a Dánové. S Dány hrajeme pravidelně každý rok několik zápasů v rámci přípravy. Známe se natolik dobře, že jsou vzájemné zápasy spíše o momentální formě než o nějakém překvapení. Co se týče Britů, tak ti si zase mohou v rámci Commonwealthu nabírat hráče ze zámoří nebo Oceánie, což je potom znát na jejich kvalitě. Letos by měli mít podobnou sestavu jako předloni v Holandsku.  To může překvapit, dlouhodobě ale hraje lépe doma než venku.

Je veliký rozdíl mezi šampionátem typu mistrovství Evropy a zápasy, které absolvujete v domácí soutěži?
V extralize nemáte zapotřebí vyhrát úplně každý zápas, je tam dlouhodobý plán. Na mistrovství je potřeba načasovat formu na jediný týden, a pokud tam není, nikdo s tím nic neudělá. Zatímco v dlouhodobé soutěži s tím můžete kalkulovat, stavět na tom týmovou taktiku a soustředit se na to nejdůležitější, což je play-off na konci sezony. Tady odehrajete jeden špatný zápas a máte problém.

Čím si vysvětlujete, že český mužský softbal v posledních letech na evropské scéně jednoznačně dominuje?
Myslím, že to bylo nastaveno před x lety, kdy přišla obnova kádru národního týmu. Dlouhodobě se pracuje s mládeží, kdežto u ostatních evropských týmů nastupují tuto cestu teprve teď, nebo s tím začali před pár lety. Hráči, včetně mě, kteří tam nastoupili před zhruba deseti lety jako benjamínci, teď tvoří hlavní týmovou osu. Jsou to v podstatě dva bývalé juniorské výběry, takže evidentně práce s mládeží nese své ovoce a naši hráči se často střetávají s těmi nejlepšími na vrcholných světových akcích, jako jsou turnaje v Americe nebo mistrovství světa.

Existuje nějaký prvek ve hře, který je pro český softbal specifický?
Češi mají jednu výhodu, která je zároveň i nevýhodou. Umíme se přizpůsobit hře soupeře. Když na nás nastoupí dobrý tým, jsme s ním vždycky schopni hrát vyrovnaně. Na druhé straně jsme schopni se trápit s Chorvatskem nebo Izraelem.