VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Medaile ukázala, že jsem udělal správný krok

Příbram /ROZHOVOR/ - Příbramská hala nabídla azyl české volejbalové reprezentaci připravující se na zápasy Světové ligy. Mezi muži, kterým učarovala vysoká síť, jsme nalezli také jednoho Pražana. Daniel Pfeffer už sice neobléká dres ČZU, Přesto se ke svému původu hrdě hlásí, stejně tak hájí nového chlebodárce, VK ČEZ Karlovarsko a těší se z každé minuty strávené v národním týmu.

30.5.2015
SDÍLEJ:

BUDOUCNOST ČESKÉHO VOLEJBALU? Pražský rodák Daniel Pfeffer má všechny předpoklady k zářné kariéře. Foto: ČTK/Ladislav Adámek

Kdo je Daniel Pfeffer?Český volejbalista nastupující na postu libera se narodil 27. dubna 1990 v Praze. Pod vysokou síť si poprvé stoupl v deseti letech ve Fakultní základní škole Brdičkova. Lužinám zůstal věrný, v oddíle ČZU Praha prošel žákovským, kadetským, juniorským i mužským týmem. Mezi žáky ČZU bral republikové zlato, kadety stříbro a bronz, juniory třikrát stříbro. Do extraligového mužského áčka se přesunul v sezoně 2007-8. V létě 2014 absolvoval první přestup, vyhlédl si ho nově se tvořící tým VK ČEZ Karlovarsko. Už více než rok figuruje v širším kádru české reprezentace, ve které se probojoval do čtrnáctičlenné sestavy pro Světovou ligu. Z pozice druhého libera na něj čekají domácí zápasy, z pozice prvního debut ve Francii.

V létě 2014 jste se rozloučil s týmem ČZU. Měl jste jasno už po sezoně, že odejdete?
Ano, už rok předtím jsem měl jasno. Po každé sezoně jsem konzultoval situaci s manažerem ČZU i trenérem. Vědělo se, že se budu chtít posunout. Akorát se ještě nevědělo kam a jak vše vyřešit se školou.

Přišlo více nabídek?
Nabídky pro libero chodí později než u většiny postů. S Kubou Novotným, který dával dohromady tým Karlovarska, jsem se trochu znal, bavili jsme se spolu. Být u zrodu úplně nového týmu mně přišlo jako výzva.

O Karlovarsku se hovořilo skepticky, v zajetých volejbalových vodách vznikalo něco nového. Jaké byly pionýrské doby klubu?
Ono je to vždycky stejné. Byl jsem u novodobého zrodu extraligy v Praze a taky se mluvilo o umělém týmu, kterému se dávalo několik měsíců. Lidé od volejbalu jsou strašně skeptičtí. No a vidíte, o ČZU i Karlovarsku se dá dnes mluvit jako o příjemném impulsu pro soutěž, která je o něco kvalitnější.

Fungovalo v Karlovarsku od prvopočátku zázemí?
Z valné většiny. Pokud něco nebylo, šlo o maličkosti. Například si vzpomínám na problém s masérem. Jinak od regenerace, zázemí až k přípravě klub klapal.

Termín zázemí je spojen také s rodinou. Šel jste do Karlových Varů s partnerkou?
To bylo složitější. S Rosalií jsme spolu žili v Praze v podnájmu. Rozhodli jsme se, že byt pustíme, abychom ho zbytečně neplatili. Já bydlel se dvěma spoluhráči ve Varech a ona se odstěhovala k rodičům. Jezdili jsme ale za sebou, dva měsíce jsme zkoušeli systém, poté už ho našli.

Definitivní podoba?
Snad ne, od nové sezony bych měl mít byt a Rosalie by se za mnou měla přestěhovat.

V Karlovarsku si řeknete o byt a klub ho zajistí?
Bohužel ne. (směje se) Všichni si myslí, že bereme miliony, klub ale stojí nohama pevně na zemi, hráče si pozorně vybírá. To, že za něj nastupuje hodně zahraničních volejbalistů, neznamená, že jde o přeplacené hvězdy. Prezident Novotný ví, co si může dovolit, laicky řečeno kouká na poměr cena a výkon. Vrátím se k bytu, který nemám ještě odklepnutý, po dvouměsíčním jednání vše ale vypadá, že bude.

Miliony tedy neberete, nicméně stojí hraní v Karlovarsku za to?
Každopádně jsem si finančně polepšil. Bylo to také o stabilitě. Všechna čest ČZU, byl jsem v klubu, i přes problémy, které všichni volejbalisté znají, spokojený. Daleko větší jistotu ale cítím v Karlovarsku.

Změnilo se po přestupu něco ve vaší přípravě. Zvýšily se například počet, intenzita tréninků?
Vary jsou profesionální klub. Za ČZU hraje spousta studentů, čímž se omezuje dávka dopoledních tréninků. V Karlovarsku chodí všichni na obě fáze. Což je moc dobře, mohou se svému sportu věnovat na sto procent.

Trenér Karlovarska Petr Brom„Když jsme v létě stavěli tým, byl Dan jedním z prvních, které jsme oslovili. Jde o mladé, perspektivní libero, jež chce ve volejbale něco dokázat. Po sezoně mohu říci, že podával výkony, jaké jsme čekali, samozřejmě se ani on nevyhnul výpadkům. Pracovat musí na mezihře, nahrávce a celkové organizaci pole. Věřím, že se prosadí také v reprezentaci."

S trenérem Petrem Bromem jste se setkávali v pozicích soupeřů. Jak se vám pluje na jedné lodi?
Setkání s ním bylo bezproblémové a přátelské. Pan Brom je výborný člověk, rozuměli jsme si lidsky i pracovně. Samozřejmě přišly části sezony, ve kterých byl někdo na někoho naštvaný. Nikdy ale neměl problém s hráči diskutovat, což mnoho trenérů nepřipouští.

Kouč ČZU Jan Malina byl takřka 'tátou' hráčů, Petr Brom bude jistě ostřejší?
Zaprvé musím panu Malinovi poděkovat, jeho zásluhou jsem, kde jsem. Na něj a ostatní trenéry z ČZU Drešerovou, Horneka a Johna nikdy nezapomenu. Rozdíl je v profesionalismu. Pan Brom je zvyklý připravovat starší hráče, kteří se volejbalem živí. Odstup musí mít. V ČZU jsme byli parta, vše bylo hlavně o přátelství.

V ČZU jste patřil k nejzkušenějším, o rok starší v Karlovarsku mezi nadějné. Veliká změna?
Jde o jinou pozici. V Praze se sází na mládež. V Karlovarsku asi ještě nějakou dobu budu mladý a perspektivní. Úkol jsem měl jasný, mentálně se prosadit mezi chlapy. Obstát mezi nimi je jiné.

Tak třeba… V ČZU jste po zápasech chodili na pivo. Probíhá posezení v Karlovarsku?
Minimálně, záleží na fázi sezony. Pokud víme, že máme dlouhou pauzu, jdeme na večeři a dáme si na ní i jedno pivo. V Praze bylo vše intenzivnější. (směje se)

Jak se dává dohromady multikulturní tým typu Karlovarska?
Překvapilo mě, že šlo o nejmenší problém sezony. Nevím, jestli šlo o genialitu Kuby Novotného, ale dal dohromady mentálně soudržný tým. Parta složená s cizinců a Čechů si výborně sedla.

Volejbalových směrů nepočítaně. Jak jste se dávali dohromady na palubovce?
Do týmu přišel každý odjinud, měl zažitý jiný systém. Musím přiznat, že jistá nesladěnost byla hlavně ze začátku znát. Nebylo to ale tak hrozné, jak mohlo. Věděli jsme, jak blokovat, bránit…

Našel jste specifika, která jste u Čechů nikdy neviděl?
Co se týče herního systému, ne. Třeba Andy Rojas má ale otočený gard. Smečuje se do kříže pravá ruka, levá noha a on udeří míč pravou a má pravou nohu také vepředu. Nicméně s tímto stylem vedl z pozice kapitána reprezentaci Venezuely na olympiádě v Pekingu.

Jaká je filosofie Karlovarska? Dostane tým možnost dozrát?
Kuba Novotný se snaží udržet osu týmu, takových pět hráčů. S cizinci to bude složitější, bývají v jednom klubu maximálně rok, dva.

Co bylo pro vás jiné, byl zájem fanoušků. Užíval jste si ho?
Jde o kouzlo menších měst. V Karlových Varech jsou hokejisté, basketbalistky a my. Řekl bych tým, kterému se nejvíce dařilo. Lidé si do ochozů cestu sami našli. Čím více úspěchů, tím větší zájem. Měli jsme menší halu, na každý zápas ale vyprodanou. Důležité bylo, že nešlo 'jen' o diváky, ale fanoušky, kteří nás stále hlasitě povzbuzovali. A taky jsme měli 'krále fanoušků'.

Krále?
Jde o Vencu, nejlepšího bubeníka České republiky, který s námi jezdil na každé utkání. Vybavuji si třeba zápas v Českých Budějovicích, kde sám přehlučel celou halu. Seděl v prázdném sektoru, před sebou asi osmnáct paliček a rezervní blány na buben. Paličky zlámal, protrhal blány, ale nám ohromně pomohl. Zpotil se stejně jako my na hřišti. Tomu se říká platný člen týmu.

V úvodu sezony jste vyhrávali, často ale v tiebreaku. Čím to?
Na začátku nás nikdo neznal, nevěděl, jak se připravit. Později už všichni věděli, jak dobrý máme tým, jakým hrajeme stylem, už nás prostě nepodcenili. Naopak si brousili zuby, porazit 'bohaté Karlovarsko' bylo prestižní.

Chudí proti bohatým?
Šlo o typickou 'čecháčkovskou' povahu. Slyšeli jsme ze všech stran, nový tým rovná se prachy. Ve Varech ale nejde o rozmar, o jednoletku, vedení chce volejbal pevně zakořenit v kraji. Mít muže, ale také se starat o mládež.

Zavdávali jste příčiny závisti? Na zápasy například dorazili novými mercedesy?
Na Moravu jsme létali helikoptérami. (směje se) Měli jsme normální podmínky, přepravovali se stejně jako v ČZU. Jediné, co bylo jiné, že jsme na vzdálenější místa jezdili předem a přespávali v hotelích. Což bylo výborné a mělo by být běžné. Podat dobrý výkon po osmihodinové cestě je vážně složité.

Karlovarsko skončilo v obou soutěžích před branami finále. V poháru nestačilo na Liberec, v extralize na České Budějovice.
Dá se říci, že jsou výsledky spravedlivé. Každá sezona ve finále takto dopadne. Pokud chcete něco vyhrát, musíte porazit všechny, což my nedokázali. Na druhou stranu jsme začínali sezonu s ambicemi postupu do play-off.

S tak malými?
S výhrami rostla chuť. Cíle jsme přehodnotili a začali pošilhávat po semifinále. Pohár jsme hráli s radostí, plány na umístění nikdo neřešil. Škoda, že jsme nepostoupili, proti Liberci jsme vedli, ale nezvládli možnost hrát finále po psychické stránce.

Jak vše bylo v extraligové sérii s Českými Budějovicemi?
V ní se ukázala sehranost Budějovic. Osa jejich celku je stejná čtyři roky. Kluci i poslepu věděli, jak se najít. Systém jejich mezihry i obrany byl automatický. My občas působili nesourodě.

Sezona ale zacinkala. Konečně?
Na medaili jsem si ani nepamatoval, poslední jsem získal v juniorech. Byla pro mě zadostiučiněním. Ukázalo se, že jsem udělal správný krok. S ČZU jsme se nedokázali přehoupnout přes čtvrtfinále.

Trenér Česka Zdeněk Šmejkal„Dana sleduji hodně dlouho, dřímá v něm veliká perspektiva. Je komunikativní, sebevědomý, nepodléhá stresovým situacím. Především jeho přístup k tréninku je příkladný, chce se stále zlepšovat. Rezervy vidím v nahrávce a při příjmu. Na reprezentační sraz nepřijel pro zkušenosti, ale jako dvojka Martina Kryštofa. Už teď víme, že jeho šance přijde ve Francii."

Po zisku cenného kovu přišla odměna. Jak jste se těšil na reprezentační sraz?
To nelze popsat, reprezentace byla pro mě snem i cílem, nejvyšší metou, které mohu dosáhnout.

Co vás v národním týmu čekalo?
Jiný trenér, spoluhráči, což pro mě nebylo po zkušenosti z Varů nic nového.

Jak se na srazu cítíte?
Snažím se soustředit na sebe a na trénincích odvést maximum. Pokud přijde rada od trenéra, jsem za ni rád. Když na mě promluví, vím, že se o mě zajímá, že mu záleží na tom, co na hřišti dělám. Podobných impulsů jsem naštěstí zažil hodně. (směje se)

Program je pestrý?
Intenzivní, máme spoustu času. Každý den probíhají dva tréninky, ani tříhodinový není výjimečný. Opravdu se soustředíme na nejmenší detaily, každou činnost důkladně pilujeme. Denní řád je přesně daný snídaně, trénink, oběd, odpočinek, trénink, večeře a jde se spát.

Cítíte se být na zkušené?
Ambice mám nejvyšší. Dostal jsem se na sraz, teď se chci udržet v kádru a postupem času probojovat na hřiště. Zatím jsem druhé libero, mám šanci pozorovat Martina Kryštofa a něco se přiučit.

V čem je lepší?
Je zkušenější, je na něm vidět herní jistota ve všech činnostech. Já si při některých míčích ještě nejsem jistý, z něj vyzařuje spolehlivost, hlavní úkol libera.

Vycházíte spolu?
Rivalitu necítím. Bavíme se spolu naprosto v pohodě, stejně tak kluci z ostatních postů. Vše jde, jak by mělo, starší pomáhají mladším.

Autor: David Nejedlý

30.5.2015
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nový přístřešek v tramvajové zastávce Nad Havlem
2

Nad Havlem chtěli lidé budku u zastávky, jejich úsilí mělo úspěch

Miloš Zeman a Karel Srp starší. Ilustrační foto.
5

Dle očekávání: Karel Srp v radě ÚSTR nezasedne. Kvůli členství v KSČ

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Co je pro někoho stará veteš, jinému poslouží. Zaklínadlo zní: Re-Use

Praha – Pomoci vdechnout nový život starým věcem mají takzvaná Re-Use centra, která umožní nacházet uplatnění pro starší, avšak stále funkční či využitelné předměty. Ty by jinak kvůli své nemodernosti skončily v odpadu. Po vzoru Vídně nebo třeba Budapešti začíná magistrát hledat vhodné prostory pro spuštění pilotního projektu – dobře dostupnou krytou halu. Či více hal: buď pro otevření hlavního Re-Use centra, nebo několika center menších.

Na ozdravné pobyty pro děti ze smogových oblastí půjde 40 milionů

Praha - Na ozdravné pobyty dětí, žijících ve smogových oblastech, půjde 40 milionů korun z Národního programu Životní prostředí. Žádat o ně mohou školy, školky a nově i dětské skupiny, a to od 4. září. Oproti dřívějším dotacím je nyní podmínkou, aby byl pobyt spojený s ekologickou výchovou. V dnešní tiskové zprávě to sdělilo ministerstvo životního prostředí.

Ztraceným lidem v lesích pomohou záchranné tabulky

Praha - Body záchrany. Tak se jmenují destičky se speciálním kódem, s jehož pomocí hasiči či záchranáři lehce lokalizují člověka v nouzi. V pražských lesích jich nově přibylo 29.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení