Brzy mu na hlavě skoro nic nezůstane. Proč? Vyhlášeného rebela čeká vojenský přijímač. „Sice nemusím, ale stejně půjdu dohola. Změna je život."

Jednu nepříjemnou změnu zažil už na olympiádě: z velkých akcí pravidelně vozil medaile, jenže v Riu se zasekl. Na kilometru dojel pátý, na pětistovce se nevešel ani mezi osm nejlepších. Teď má před sebou tříměsíční polovojnu ve Vyškově. Mimochodem, třeba oštěpařský král Jan Železný to během kariéry dotáhl na majora.

A vaše ambice, Martine?

Jako že bych měl být voják z povolání? Zatím žiju sportem, který miluju a chci u něj zůstat, co nejdéle to půjde. Víte přece, jak mám rád závody.

No právě, vojna mi k vám moc nesedí.

Já taky nikdy nebyl žádný skautík. Nechodil jsem střílet ani motat provazy.

Takže proč jdete do armády? Kvůli penězům?

Jasně. Za ty tři měsíce odříkání mi trvalý příjem stojí, láká mě to. Pak bych si to třeba vyčítal, kdybych to ani nezkusil.

A co ty vlasy? Dohola půjdete poprvé?

Když si koupíte jednu nejmenovanou čokoládu, uvidíte, že i ve školce jsem měl krátké vlasy. Dlouhé vlasy mám teď poslední dobou, ale nevadí, zase přijde změna. Doroste to, jsou to jen vlasy, proboha.

Klasická vojna je v Česku dávno zrušená, víte vůbec, do čeho jdete?

Plus minus jo. Upřímně, jsem na to zvědavý. Mám svůj rytmus, ale tam to bude úplně jinak. Chodím brzy spát, brzy vstávám, hlídám si životosprávu…

A teď vás v noci probudí a půjdete běhat na opičí dráhu. V lepším případě.

Brrr. Naštěstí tam budu jen od pondělí do čtvrtka, na zbytek týdne přijedu domů. Kdybych měl být tři měsíce zavřený v kasárnách, nejdu tam ani náhodou. Často mluvíte o pohodičce, máte rád svůj klid.

Jak se přizpůsobíte autoritám?

Přemýšlel jsem o tom. Navíc nejsem člověk, který by na někoho řval nebo někoho buzeroval. Tím pádem nechci, aby to někdo dělal mně. Jenže v armádě to asi nepůjde. I když… Jsme jen lidi, snad nám to nebudou chtít od začátku znechutit.

Navíc tam budete mít parťáka.

Pravda, s moderním pětibojařem Honzou Kufem to snad nějak překlepeme. Je fajn, že tam nebudu sám.

Čistě hypoteticky: šel byste do války, kdyby na to přišlo?

Bylo by pro mě těžké se rozmyslet.

Válku jsem nezažil, ale mám pocit, že si jí mladí muži moc rozmýšlet nemůžou.

Já vím, ale asi bych se tomu radši vyhnul. Snad se mě to nikdy nebude týkat: nejlepší je, když žádná válka není.

O tom žádná. Můžeme se ještě na chvíli vrátit k olympiádě?

Už se k ní moc nevracím, ale můžeme to zkusit.

Co vám běželo hlavou, když jste letěl z Ria domů?

Let byl brutálně dlouhý, měli jsme zpoždění. Byl jsem ze všeho tak hotovej, že už jsem chtěl být doma, lehnout si, mít pohodu a nic neřešit.

Na nepovedené závody jste v deseti kilometrech nad zemí nemyslel?

Nemám z olympiády medaili, ale mám na Rio krásné vzpomínky. Splnil se mi sen, to není málo. Chtěl jsem placku, jenže jsem na ni neměl.

Přitom jste dodržel svůj klasický rituál: vyhýbal jste se pohledům na medaile.

Jsem na to háklivý. Nikdy dopředu nevyhlašuju, že chci vyhrát závod nebo že si jdu pro medaili. Přijde mi to moc suverénní, uvnitř jsem pokornější. Vždycky dělám pro medaili maximum, ale podívám se na ni, až když ji vyhraju. Dřív ne.

Nepřidá vám kruté, že je další olympiáda až za čtyři roky?

Takhle je to nastavené a počítáš s tím. Má to i svoje kouzlo: kdyby byla olympiáda každý rok, tak by to sportovci tolik nehrotili. Čtyři roky jsou dlouhá doba a nikdo neví, co se může stát, jenže takhle to holt je.

Co se vám vybaví, když se řekne Tokio?

Léto 2020, příští olympiáda. Zatím ji mám jen někde v koutku hlavy, nemyslím na ni úplně na maximum. Soustředím se na bližší cíle, třeba mistrovství světa příští rok v Račicích. Bude to pecka. Mistrovství světa se v Česku naposledy jelo v roce 1958. A další je tu zrovna v době, kdy závodím!

Necháte se vyfotit na billboardy, pokud za vámi organizátoři přijdou?

Myslíte, že přijdou? Na olympiádě jsem neměl nejlepší výsledky. (usmívá se)

Už jste opatrně zmiňoval, že časem zkusíte jezdit debla s bratrem Petrem. Je to aktuální?

Bráchovi je osmnáct, ještě musí vyzrát. Asi ještě není na takové úrovni, abychom na světové scéně jezdili nejlepší výsledky. Jednou to ale zkusíme.

Jednou jste to už zkusili.

Na jaře jsme spolu poprvé klečeli v lodi. Oba jsme jeli stejný technický záběr a byli jsme jedno tělo. Když to ještě poladíme…

Popište prosím jedináčkovi, jaké je jet s bratrem v jedné lodi.

Vychutnali jsme si to, rodina je nejvíc. Hecujeme se a jeho chuť do tréninku mě nabíjí. I díky tomu třeba budu na příští olympiádě lepší.

Čtěte také: Zlatý Krpálek už opět trénuje a doufá, že nemá do Japonska zákaz vstupu