VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lechnerová: Cíl se nesplnil, je ale třeba hledat pozitiva

Praha /ROZHOVOR/  – Na jedenáctém místě zakončily pouť mistrovstvím světa české softbalistky. Byla u toho i 27letá hráčka Storms Řepy Petra Lechnerová, kterou, stejně jako její kamarádky, zachvátilo zklamání. Pak se výprava vrátila domů, kde Petra ihned nastoupila ke klíčovému utkání svého klubu na cestě do play-off. Podařilo se. Pocity smutku vystřídalo štěstí. „Jednou jsi prostě dole, podruhé nahoře," říká Lechnerová.

29.8.2014
SDÍLEJ:

ČESKÁ SOFTBALISTKA Petra Lechnerová.Foto: ČTK/Ladislav Adámek

Kdo je Petra Lechnerová?Narodila se 13. dubna 1987 v Českých Budějovicích. Jde o nadhazovačku pražského oddílu Storms Řepy a hráčku první nebo třetí mety české softbalové reprezentace. Se svým sportem začínala až v patnácti letech v pražské Čechii. Odtud se přesunula do Řep. Na klubovém poli příliš mnoho vavřínů prozatím nezískala. Nejvíce si váží postupu do extraligy v roce 2010. V dresu se lvíčkem na prsou hraje tři roky. Má tak za sebou dva světové šampionáty a jeden evropský. Loni byla členkou týmu, který získal bronz na mistrovství Evropy v Praze. V pondělí se vrátila z mistrovství světa v Haarlemu, kde český výběr skončil jedenáctý.

Jaká byla vaše cesta ke sportu?
V dětství jsem hrála hlavně na klavír. Pocházím z hudebně založené rodiny, tedy bylo jasné, že mě rodiče nechají hrát na nějaký nástroj. Vlastně jsem ani nesportovala, jen jsem chodila do turistického oddílu, což mě moc bavilo. V létě jsem vždycky na měsíc vyrazila do týpí na tábor. To mě dost zocelilo.

Softbal byl útěkem od klavíru?
Trochu ano, v patnácti už mě nebavilo sedět dvakrát denně po třech hodinách doma zavřená u klavíru. Kámoška mně zavolala, ať se s ní jdu podívat na softbal. O něm jsem v té době nic nevěděla, myslela jsem si, že jde o jiný výraz pro plážový volejbal. Přišly jsme na krčské hřiště, kde jsem se hned potkala se svým trenérem Vojtou Albrechtem a všechno začalo.

Čím vás softbal chytil?
Svou všestranností a týmovostí. Fajn je i to, že je při něm docela jedno, jaké má člověk dovednosti, vždycky se pro něj najde určitá část, ať už v poli, na nadhozu nebo na pálce, kde vynikne.

Přestože v softbale „vynikne každý", tak patnáctiletá klavíristka mezi hráčkami, které se svému sportu věnují třeba sedm let, asi neexceluje?
Jsou lidé, kteří přijdou na první trénink a vidíte na nich, jak jsou pohybově zdatní. Tak to u mě nebylo. (směje se) Rozjezd jsem měla pomalý. Talentu jsem moc nepobrala, ale byla schopná dřít.

Kdy přišly první úspěchy?
Ze začátku mě bavilo softbal jen tak hrát. Hned první rok, co jsem nastoupila do Čechie, tak jsme tam měly silnou partu juniorek. Tenkrát nás Vojta (trenér Albrecht) strašně štval a my se rozhodly mu dokázat, že medaili získáme i bez něj a vybojovaly jsme bronz. Což se juniorkám Čechie nikdy nepodařilo. Pak se naše část odtrhla od Čechie a založila Storms Řepy. A přišla nová motivace, dokázat s vlastním klubem něco velkého.

Proč došlo k dělení?
Podle mě měl Vojta vždycky ambici, dokázat si něco sám. No a Čechie už měla hodně velkou tradici.

O tom jistě něco víte, jelikož je trenér Řep a asistent u reprezentace Vojtěch Albrecht také vaším životním partnerem. Jak funguje soužití, které trvá takřka 24 hodin denně?
No tak začátky byly hodně těžké, teď už to máme nějak nastavené, ale někdy to dá zabrat. (směje se)

Bavíte se doma o softbale?
Já dokážu oddělit soukromý život od softbalu, Vojtěchův život je ale softbal. On to nemá vůbec rozdělené. Na hřišti je on velký pán, jakmile ale přijdeme domů, tak se s ním dá pracovat. (směje se)

Jak?
No, tak dříve to bylo tak, že jsme přijeli domů z tréninku a on mi začal vysvětlovat, co mám špatně na švihu, že mně padá ruka, nepropíná se mi noha. Dlouho jsem mu to vysvětlovala. Dneska už jenom zvednu ruku a řeknu: ne! A on to respektuje.

Když dostanete reprezentační pozvánku a víte, že na srazu bude opět trenér Albrecht, těšíte se vůbec?
(směje se) Samozřejmě, že těším. Vojta se v reprezentaci chová docela jinak než v klubu. Za celé dva týdny v Haarlemu se pořád usmíval a povzbuzoval nás. Všechny tři reprezentantky ze Storms jsme tomu nemohly uvěřit. Přijal tam roli hodného asistenta. To ve Storms je urputný a zamračený hlavní kouč.

S jakým cílem odjížděl český výběr na mistrovství světa?
Jednoznačně postoupit do play-off, tedy mezi osmičku.

Akce se konala na Starém kontinentu, a tak si na ni našlo cestu hodně českých fanoušků. Nesvazovalo vám to nohy?
Ne, bylo to skvělé. Musím se ale přiznat, že v době, kdy jsem začínala hrát za reprezentaci, tak jsem byla v domácím prostředí strašně nervózní. Lidi vás znají, bojíte se, že to zkazíte. Člověk se musí nadto povznést a být rád za to, že fanoušci přišli. Přijmout myšlenku, že ti lidé mají rádi svůj tým, softbal a odpustí vám, pokud jednou netrefíte odpal. Poté si začnete podporu užívat. Navíc se nám na úvod stala taková až dojemná příhoda.

Vyprávějte.
Organizátoři nám nezahráli hymnu. S holkama jsme pořád čekaly, kdy přijde a najednou ji začali zpívat fanoušci. My se k nim přidaly, a to bylo vážně síla. Já sice neslzela, ale několika mým spoluhráčkám ukáply slzičky.

Vstup do šampionátu vašemu celku vyšel. Vítězství nad Kubou 6:3 znamenalo dobrý start.
Přesně tak. Souboj s Kubou naši trenéři označili za jeden ze zlomových. Ve chvíli, kdy se povedlo vyhrát, zavládlo nadšení. Lepší vstup do turnaje si nikdo nemohl přát.

Prohra s Kanadou 1:8 se čekala.
I v tomto zápase se nám dařilo, získaly jsme první bod a dlouho držely remízu. Kanada ale patří mezi absolutní špičku, což dokázala v dalším průběhu. Když padl homerun, bylo jasné, že prohrajeme. V obraně to nebylo špatné, soupeřky ale pálily příliš tvrdě.

Poprvé v historii světových šampionátů jste porazily Číňanky 2:0. Šlo asi o český nejsvětlejší okamžik na akci?
Z mého pohledu existovaly na mistrovství tři výkonností skupiny. V nejvyšší bylo Japonskou a třeba Kanada. V té druhé právě Čína. Znamenalo to, že bychom ji mohly porazit, ale bude to moc těžké. Číňanky jsou rychlé, mají takřka bezchybnou obranu. Muselo klapnout hodně věcí.

Co klaplo?
Měly jsme výbornou obranu a dařilo se nadhazovačce Veronice Peckové. To je v softbale půlka úspěchu. Pak nám stačilo dát dva body.

Kolika nohama jste se cítily po zápase býti v play-off?
Zavládla euforie. Určitě jsme se už cítily jednou nohou v play-off. Před odjezdem na mistrovství jsme sehrály přípravný turnaj, na kterém jsme se utkaly jednou s Ruskem a čtyřikrát s Novým Zélandem. Všechny zápasy jsme urvaly na svou stranu. Před utkáními jsem si proto říkala, že to těžší už máme za sebou. Nikdo nikoho ale nepodcenil. To odmítám.

Proč přišly porážky 0:3 s Ruskem a 3:7 s Novým Zélandem?
S Ruskem přišlo jedno z těch utkání, které začnete a víte, že máte špatný den. Někomu upadne balon, říkáte si, že se to obyčejně nestává. Měly jsme běžkyně na metách, byly bez autu, chyběl ale stahovací odpal. Soupeřky podaly své životní výkony. Stejně tak v zápase s Novým Zélandem. S tím ale hrajeme obvykle vyrovnaně, takže to až takové překvapení nebylo.

Poté přišlo poslední vzepětí s Portorikem v podobě výhry 3:1.
To byla naše poslední šance. Po Rusku se ještě nic nedělo, pak jsme bohužel prohrály s Novým Zélandem, ale pořád jsme věřily, že Portoriko dáme. To se povedlo a záleželo, jak bude hrát Portoriko s Novým Zélandem. Kdyby vyhrálo, postoupily jsme.

Nebo jste mohly porazit Japonky.
Nebo, to byla ale ta méně pravděpodobná varianta.

Doufaly jste vůbec ve vítězství?
Samozřejmě se tým hecoval, byla určena taktika, že nastoupíme v plné sestavě. Pokud to půjde, tak sestava zůstává, když ne, zahrají si proti mistryním světa všechny ostatní.

To se také stalo a váš celek obsadil na šampionátu jedenáctou příčku. Jak ji berete?
Cíl se nesplnil, je to neúspěch. Za sebe si ale myslím, že je na něm třeba hledat i pozitiva. Víte co, ono je to trochu nespravedlivé. S holkama jsme si po akci říkaly, že pokud bychom porazily Rusko a Nový Zéland a prohrály s Portorikem, Kubou a Čínou, tak skončíme stejně, ale budeme mít daleko horší pocit.

Už jen ze sociálních sítí bylo patrné, že mezi softbalovými fanoušky zavládlo zklamání. Co byste jim chtěla vzkázat?
Po vypadnutí jsme s holkama seděly skleslé v šatně, některé brečely a vzduchem létaly věty typu, měla jsem to odpálit, proč jsem to nechytila… Hrozně nás to mrzelo. Naši fanoušci byli skvělí a podporovali nás v časech dobrých i zlých. Moc jim za to děkujeme. Věřím proto, že na nás ani teď nezanevřou a budou s námi dále. Jednou jsi prostě dole, podruhé nahoře.

Po akci skončil trenér Prinse. Je to pro hráčky zklamání?
Věděly jsme, že bere tým jen na tři roky.

Považujete jeho působení u něj za pozitivní?
Upřímně, to nemám s čím srovnat, jelikož jsem začala nastupovat za nároďák až pod jeho vedením. Bylo to ale něco jiného. Pan trenér je Holanďan, učí proto trochu rozdílnou hru a také jeho mentalita je jiná. Konkrétně preferoval kratší hru. Důležité bylo, že byl zvyklý vyhrávat a tuto touhu přenesl na nás.

Přijela jste do Prahy, kde na vás hned čekal rozhodující duel extraligy o postup do play-off. Jak bylo těžké přeorientovat se na zápas s Čechií?
Rozhodně bylo třeba pálkařsky se načasovat na jiné typy nadhozů. Eliška Pojerová začala házet svižně, Kristýna Kalinová ale o poznání pomaleji.

Jak moc vás mrzelo, že jste neházela a také v klubu nastoupila „pouze" v poli?
Jsem týmová hráčka, bylo jasné, že v tomto zápase bude potřeba Čechii podržet, já dva měsíce neházela, takže bylo jasné, že by můj výkon byl nejistý. Byla tu s námi zahraniční posila, která utkání zvládla. Tedy šlo o dobré rozhodnutí.

Klíčový zápas sezony pro Storms se rozhodl až v šesté směně. Byly to velké nervy?
Docela byly. Čekalo se, že se v zápase budeme přetahovat na jednom bodu, ale u holek z Čechie je známé, že pokud se do toho opřou, tak jsou schopné nasázet za jeden útok pět bodů. Naše přání tedy bylo zlomit skóre na vlastní stranu. Jsme v play-off. Teď už můžeme pouze získat.

Autor: David Nejedlý

29.8.2014
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Winternitzova vila - dílo architekta Adolfa Loose.
10

Zlé i dobré časy pražských vil

Takhle to vypadá, když mají policisté den blbec.
AUTOMIX.CZ
45

Policie v nesnázích: kuriózní nehody strážců zákona

Festival Metronome má Stinga i vlastní tramvaj

Prvním tuzemským festivalovým koncertem Stinga vyvrcholí dnes večer první den Metronome Festivalu Prague. Hudební přehlídka láká do pražského festivalového areálu na Výstavišti tisíce návštěvníků. Aby se pohodlně dopravili na festival i domů, nechal dopravní podnik posílit MHD v Praze. Metro i tramvaje budou jezdit častěji a dokonce přibyde speciální festivalová tramvajová linka č. 40.

Nedostatek tekutin může způsobit malátnost i selhání oběhu

Nedostatek tekutin může v současném horkém počasí způsobit malátnost, bolest hlavy a sníženou výkonnost. Při ztrátě vody na úrovni pěti procent lidské váhy hrozí oběhové selhání. V tiskové zprávě to dnes uvedla Hygienická stanice Hlavního města Prahy. Podle předpovědi meteorologů dnes teploty vystoupí k 35 stupňům Celsia.

Bradáčová: V Rathově kauze soud nemusí znovu provádět důkazy

V korupční kauze bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha nebude středočeský krajský soud muset opakovat žádné důkazy, a to ani odposlechy. Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová to dnes uvedla v pořadu Českého rozhlasu 20 minut Radiožurnálu. O přípustnosti odposlechů jako důkazů rozhodl počátkem června Nejvyšší soud.

Nová policejní služebna se může snadno zvětšit

Praha – Nové služebny, vybudované přímo pro jejich potřeby, se dočkali policisté v Jesenici na Praze-západ. Během sedmi měsíců tam byla postavena budova, jež je v rámci Policie ČR unikátem: jde o montovanou modulární budovu, což nejen přispělo k urychlení výstavby, ale do budoucna by v případě potřeby také bylo možno poměrně snadno provést nástavbu či objekt rozšířit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies