Pokud hledáme klady ve hře výběru trenéra Miloše Kavana, nalezneme je ve výkonech dvaadvacetileté obránkyně Michaely Kolářové. Česká reprezentantka na podzim udivovala mimořádným fyzickým fondem a nezvykle vysokou herní zarputilostí.

Michaelo, do sezony jste vstupovaly v pozici obhájkyň titulu. S jakými pocity?
Dobře jsme věděly, že to nebude lehké. Začátek a s ním i dvě vysoké výhry nad Bohemians a s Hradcem Králové nás povzbudily, věděly jsme ale, že to náročnější teprve přijde.

Dolehla na vás zvýšená odpovědnost?
Nemohu mluvit za ostatní, osobně jsem ale žádný větší tlak necítila.

V soutěži jste doposud nedokázaly porazit nikoho ze silné trojky. Čím si to vysvětlujete?
Do zápasů jsme vždy vstupovaly odhodlaně, soustředěně, s jediným cílem vyhrát. Nedá se říct, že zápas prohrálo to nebo ono. Obecným prokletím českého ženského hokeje je neschopnost dávat góly, a ta se na našem podzimním vystoupení hodně podepsala. Ať už šlo o trestné rohy, či jiné útočné herní situace.

Bylo vše jen o koncovce?
Nejenom o ní, pozemní hokej je týmový sport. Do jara ale musíme proměňování rozhodně zlepšit.

V posledním utkání jste na hřišti předposledního Hradce Králové prohrávaly o poločase o gól. Je to důstojné mistryň?
Stát se může všechno, ale prohra o poločase v Hradci Králové do této kategorie nepatří. Nechci se vymlouvat, ale ten zápas stál doopravdy za to. Do Hradce jsme přijely díky husté mlze až hodinu před střetnutím. Daleko větší mlha ale byla na samotném hřišti. Z vlastního obranného kruhu jsme neviděly na druhý konec hřiště. Musím ale přiznat, že se negativně na našem výkonu projevilo i to, že jsme chtěly mít utkání rychle za sebou.

Jaká vládne v zimní přestávce nálada mezi děvčaty z Pragy?
Dobrá, všechny jsme kamarádky už od dětství a nějaká ta porážka na tom nic nezmění. V posledním půlroce jsme mezi sebe začlenily dalších pět třinácti až patnáctiletých spoluhráček. Budete se možná divit, ale ve mně převládají z našeho podzimního vystoupení spíše kladné pocity. Jsem ráda, že se všechny zlepšujeme. Teď už jen přidat závěrečnou třešničku na dort v podobě nekompromisní koncovky, nebrat si servítky s nikým a s ničím.

Jak probíhá příprava na halovou sezonu?
Jako každý rok, i když musím přiznat, že se letos spíše soustředíme na venkovní část, na evropské poháry, které pořádáme v květnu v Praze a na obhajobu titulu. Výkonnostní cíle do haly si nedáváme, tu si chceme hlavně pořádně užít.