Kdo je Anet Jarolímová?Narodila se 5. července 1989 v Mont-Saint-Aignan. Pochází ze sportovní rodiny. Otec Karel je úspěšný fotbalový trenér a bratři David s Lukášem fotbalisté. S florbalem začínala v Tatranu Střešovice. Největších úspěchů ale dosáhla v Herbadentu, kde získala čtyři mistrovské tituly. Za českou reprezentaci nastupuje devět let. Za svůj největší úspěch považuje bronz z mistrovství světa 2011 v Sankt Gallen.

Anet, do čtvrtfinále jste nastoupily proti vašemu mateřskému oddílu. Jak vám bylo?
V Tatranu jsem odehrála jen nějaký půlrok, proto na mě zápas s ním neměl vliv. Pro naše trenérky, Domču Šteglovou nebo Denisu Billou to ale bylo trochu jiné, ty v Tatranu strávily delší čas. Já si podobné, trochu nostalgické pocity, zažiji jindy, v zápasech s Chodovem, ve kterém jsem začala nastupovat v extralize.

Bylo dobrou volbou utkat se ve čtvrtfinále s Tatranem? Vaše výhry s ním se rodily až příliš jednoduše.
To uvidíme až v semifinále. Tatran se snažil, musím ho pochválit. Od našeho prvního extraligového souboje se hodně zlepšil. Nicméně to asi byl nejslabší protivník.

Čekala jste, že budou výsledky až tak jednoznačné?
Těžko říct, myslela jsem si, že nás Tatran potrápí nepatrně víc. To v posledních dvou utkáních i dokázal. V těch prvních ale nejspíš nečekal, že na něj tak vlítneme.

Každoročně jste se ve čtvrtfinále utkávaly s Elite. Nebyla by to vzhledem k rozehranosti pro semifinále lepší volba i letos?
Chtěly jsme se vyhnout dalšímu výjezdu na Moravu, kam nás loni Elite vytáhlo. U Tatranu jsme měly jistotu, že nás dál než do Střešovic nepožene. Rozhodly jsme se jednoznačně, hráčky i trenérky. Věřím, že správně. Není nás tolik, cestování by nás mohlo stát zbytečně mnoho sil.

Po zápasech s Tatranem vedete kanadské bodování s bilancí 7 branek a 13 asistencí. Jste spokojena?
Ani moc ne, spoustu šancí jsem neproměnila. Tedy si říkám, že je hezké vést kanadské bodování, můj osobní výkon mohl být lepší. Sedm branek nepovažuji za ideální. No a asistence? U nich je rozhodující, jestli přihrajete do prázdné branky nebo se míček o vás jen otře jako o předposlední, a pak je z toho gól.

Cítíte se být spíše střelkyní nebo nahrávačkou?
Raději přihrávám, z gólů mám samozřejmě také radost, kolikrát ale větší, když najdu před prázdnou brankou spoluhráčku.

Není to trochu „syndrom rodu Jarolímů"?
(směje se) Nedávno jsem se dívala na bráchu, a ten prostě nevystřelí. Těžko říct, chceme všichni asi více tvořit než zakončovat.

Jste nejlepší hráčkou Herbadentu dle kanadského bodování v play-off a nastupujete „až" ve druhé lajně. Není to málo?
To se u nás tak nebere. Máme tři vyrovnané útoky. Kdo ve kterém z nich hraje, určují trenérky podle soupeřek. Jednou jsem ve třetím a podruhé v zahajovacím.

Jaký je vlastně letošní Herbadent? Odešly Macurová s Košturiakovou. Naopak se do vrcholového florbalu vrátily Rozumová s Novotnou.
Na to už nemůžeme myslet, holky se rozhodly tak, jak se rozhodly. Ty první se musíme pokusit nahradit a ty druhé využít. Jak Klára Rozumová tak Ilona Novotná patřily mezi nejlepší české hráčky. Já to beru tak, že jsme pořád silné a neřeším, jestli více nebo nepatrně méně.

Lucia Košturiaková naznačovala v jednom z rozhovorů, že je Herbadent více o úspěších než o vztazích. Jaké jsou podle vás vztahy v Herbadentu?
Naše vztahy bych nazvala jako normální. Pokud jde do tuhého, tak jako třeba v loňském semifinále s Bohemians, ve kterém jsme prohrávaly už 1:2 na zápasy, tak se tým dokáže neuvěřitelně semknout. Pro mě osobně jde o nezapomenutelný zážitek.

Mluvila jste o loňské sérii s Bohemians. Myslíte, že k ní dojde i letos? (rozhovor vznikal před pátým duelem série Bohemians – Liberec, po kterém se zelenobílé radovaly z postupu, pozn. red.)
Ano.

Přála byste si to?
Proč ne, z těchto dvou soupeřů si není stejně možné vybrat. Těžko ale v této chvíli čekat, že Liberec otočí sérii ze stavu 1:3 na 4:3. Bylo by to hezké, alespoň by si oba týmy zahrály více zápasů. My s tím ale nekalkulujeme, i když se připravujeme nikoliv na Bohemku, ale na jakéhokoliv soupeře.

Sledujete sérii?
Naposledy jsme ji neviděly, jelikož jsme samy hrály. Pokud to ale šlo, tak jsme zápasy sledovaly.

Může vám v semifinále pomoci loňské trápení s Bohemkou?
Doufám, že ano. Pokud si to ale vezmu, tak v našem týmu zase až tolik hráček, které do série přímo zasáhly, není. Máme v něm opět nové mladé holky s novou motivací.

Hlavní motivací je pro vás i pro ně jistě Superfinále?
Může to znít arogantně, my si ale nižší cíle dávat nemůžeme.

Celý rok hrajete před hrstkou nejvěrnějších, a pak nastoupíte před plnou arénou k Superfinále. Co to s vámi dělá?
Nevím, co s ostatními, pro mě je to ale obrovská motivace. Podobnou atmosféru mohu zažít jen občas s reprezentací nebo v evropských pohárech. Je to skvělé hrát pro tolik lidí. Jde o takový vrchol celoroční dřiny.

Rok co rok je to stejné. Přijde tuzemský vrchol, vy ho zdoláte a máte opět najít motivaci. Jak moc je to složité?
Letos byla motivace jednoduchá díky domácímu mistrovství světa. Pokud je někdy problém, tak v letech, kdy se nekoná. V případě, že uspějeme v Superfinále, tak přijde na řadu Liga mistrů, která pro nás opět znamená mimořádnou motivaci. Jde o bonus minimálně dvou špičkových zápasů. A jde se nanovo.

Slavíte ještě vůbec mistrovské tituly?
Ano, radost je stále stejná. Dobře víme, že je rok od roku těžší zvítězit. Už loni jsme měly namále. V týmu máme navíc vždycky nové holky, které se radují poprvé a my s nimi.

Sledujete jistě i druhou část pavouka. Koho z něj favorizujete pro Superfinále?
Nejradši bychom byly, kdybychom se střetly s Chodovem, tím spíš, že by šlo o derby. Ale nevím, ani další týmy, například Vítkovice, nelze podceňovat. Předpoklady nemám ráda, o všem se rozhodne až na hřišti.

Proslýchá se, že přemýšlíte o tom, že byste motivaci hledala jinde, možná i jinak. Co je na tom pravdy?
O všem se rozhodnu až po sezoně. Teď přichází to nejdůležitější. A já se soustředím na play-off.

Kontaktovaly už vás nějaké zahraniční týmy?
No, tak pár týmů se mně ozvalo. Konkrétnější ale nemůžu být, teď musím bojovat za Herbadent v play-off . Snažit se na sto procent, aby obhájil titul.

Prozradíte alespoň destinaci?
Ano, prozradím, jde o Švýcarsko, což je pro hráčku mé výšky asi ideální volba. Například ve Švédsku bych se nejspíš proti urostlejším a robustnějším holkám jen těžko prosazovala. No a Finsko mě neláká.