VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jarolímová: Teď se soustředím jen na play-off

Praha /ROZHOVOR/ – Jako nůž máslem prošly čtvrtfinálovými boji play-off florbalistky Herbadentu. Obhájkyním titulu stačily k postupu mezi kvarteto nejlepších pouze čtyři duely s Tatranem Střešovice. K famóznímu skóre 51:3 přispěla dvaceti body 24letá útočnice Anet Jarolímová.

13.3.2014
SDÍLEJ:

ÚTOČNICE pražského Herbadentu Anet Jarolímová. Foto: Jiří Růžička

Kdo je Anet Jarolímová?Narodila se 5. července 1989 v Mont-Saint-Aignan. Pochází ze sportovní rodiny. Otec Karel je úspěšný fotbalový trenér a bratři David s Lukášem fotbalisté. S florbalem začínala v Tatranu Střešovice. Největších úspěchů ale dosáhla v Herbadentu, kde získala čtyři mistrovské tituly. Za českou reprezentaci nastupuje devět let. Za svůj největší úspěch považuje bronz z mistrovství světa 2011 v Sankt Gallen.

Anet, do čtvrtfinále jste nastoupily proti vašemu mateřskému oddílu. Jak vám bylo?
V Tatranu jsem odehrála jen nějaký půlrok, proto na mě zápas s ním neměl vliv. Pro naše trenérky, Domču Šteglovou nebo Denisu Billou to ale bylo trochu jiné, ty v Tatranu strávily delší čas. Já si podobné, trochu nostalgické pocity, zažiji jindy, v zápasech s Chodovem, ve kterém jsem začala nastupovat v extralize.

Bylo dobrou volbou utkat se ve čtvrtfinále s Tatranem? Vaše výhry s ním se rodily až příliš jednoduše.
To uvidíme až v semifinále. Tatran se snažil, musím ho pochválit. Od našeho prvního extraligového souboje se hodně zlepšil. Nicméně to asi byl nejslabší protivník.

Čekala jste, že budou výsledky až tak jednoznačné?
Těžko říct, myslela jsem si, že nás Tatran potrápí nepatrně víc. To v posledních dvou utkáních i dokázal. V těch prvních ale nejspíš nečekal, že na něj tak vlítneme.

Každoročně jste se ve čtvrtfinále utkávaly s Elite. Nebyla by to vzhledem k rozehranosti pro semifinále lepší volba i letos?
Chtěly jsme se vyhnout dalšímu výjezdu na Moravu, kam nás loni Elite vytáhlo. U Tatranu jsme měly jistotu, že nás dál než do Střešovic nepožene. Rozhodly jsme se jednoznačně, hráčky i trenérky. Věřím, že správně. Není nás tolik, cestování by nás mohlo stát zbytečně mnoho sil.

Po zápasech s Tatranem vedete kanadské bodování s bilancí 7 branek a 13 asistencí. Jste spokojena?
Ani moc ne, spoustu šancí jsem neproměnila. Tedy si říkám, že je hezké vést kanadské bodování, můj osobní výkon mohl být lepší. Sedm branek nepovažuji za ideální. No a asistence? U nich je rozhodující, jestli přihrajete do prázdné branky nebo se míček o vás jen otře jako o předposlední, a pak je z toho gól.

Cítíte se být spíše střelkyní nebo nahrávačkou?
Raději přihrávám, z gólů mám samozřejmě také radost, kolikrát ale větší, když najdu před prázdnou brankou spoluhráčku.

Není to trochu „syndrom rodu Jarolímů"?
(směje se) Nedávno jsem se dívala na bráchu, a ten prostě nevystřelí. Těžko říct, chceme všichni asi více tvořit než zakončovat.

Jste nejlepší hráčkou Herbadentu dle kanadského bodování v play-off a nastupujete „až" ve druhé lajně. Není to málo?
To se u nás tak nebere. Máme tři vyrovnané útoky. Kdo ve kterém z nich hraje, určují trenérky podle soupeřek. Jednou jsem ve třetím a podruhé v zahajovacím.

Jaký je vlastně letošní Herbadent? Odešly Macurová s Košturiakovou. Naopak se do vrcholového florbalu vrátily Rozumová s Novotnou.
Na to už nemůžeme myslet, holky se rozhodly tak, jak se rozhodly. Ty první se musíme pokusit nahradit a ty druhé využít. Jak Klára Rozumová tak Ilona Novotná patřily mezi nejlepší české hráčky. Já to beru tak, že jsme pořád silné a neřeším, jestli více nebo nepatrně méně.

Lucia Košturiaková naznačovala v jednom z rozhovorů, že je Herbadent více o úspěších než o vztazích. Jaké jsou podle vás vztahy v Herbadentu?
Naše vztahy bych nazvala jako normální. Pokud jde do tuhého, tak jako třeba v loňském semifinále s Bohemians, ve kterém jsme prohrávaly už 1:2 na zápasy, tak se tým dokáže neuvěřitelně semknout. Pro mě osobně jde o nezapomenutelný zážitek.

Mluvila jste o loňské sérii s Bohemians. Myslíte, že k ní dojde i letos? (rozhovor vznikal před pátým duelem série Bohemians – Liberec, po kterém se zelenobílé radovaly z postupu, pozn. red.)
Ano.

Přála byste si to?
Proč ne, z těchto dvou soupeřů si není stejně možné vybrat. Těžko ale v této chvíli čekat, že Liberec otočí sérii ze stavu 1:3 na 4:3. Bylo by to hezké, alespoň by si oba týmy zahrály více zápasů. My s tím ale nekalkulujeme, i když se připravujeme nikoliv na Bohemku, ale na jakéhokoliv soupeře.

Sledujete sérii?
Naposledy jsme ji neviděly, jelikož jsme samy hrály. Pokud to ale šlo, tak jsme zápasy sledovaly.

Může vám v semifinále pomoci loňské trápení s Bohemkou?
Doufám, že ano. Pokud si to ale vezmu, tak v našem týmu zase až tolik hráček, které do série přímo zasáhly, není. Máme v něm opět nové mladé holky s novou motivací.

Hlavní motivací je pro vás i pro ně jistě Superfinále?
Může to znít arogantně, my si ale nižší cíle dávat nemůžeme.

Celý rok hrajete před hrstkou nejvěrnějších, a pak nastoupíte před plnou arénou k Superfinále. Co to s vámi dělá?
Nevím, co s ostatními, pro mě je to ale obrovská motivace. Podobnou atmosféru mohu zažít jen občas s reprezentací nebo v evropských pohárech. Je to skvělé hrát pro tolik lidí. Jde o takový vrchol celoroční dřiny.

Rok co rok je to stejné. Přijde tuzemský vrchol, vy ho zdoláte a máte opět najít motivaci. Jak moc je to složité?
Letos byla motivace jednoduchá díky domácímu mistrovství světa. Pokud je někdy problém, tak v letech, kdy se nekoná. V případě, že uspějeme v Superfinále, tak přijde na řadu Liga mistrů, která pro nás opět znamená mimořádnou motivaci. Jde o bonus minimálně dvou špičkových zápasů. A jde se nanovo.

Slavíte ještě vůbec mistrovské tituly?
Ano, radost je stále stejná. Dobře víme, že je rok od roku těžší zvítězit. Už loni jsme měly namále. V týmu máme navíc vždycky nové holky, které se radují poprvé a my s nimi.

Sledujete jistě i druhou část pavouka. Koho z něj favorizujete pro Superfinále?
Nejradši bychom byly, kdybychom se střetly s Chodovem, tím spíš, že by šlo o derby. Ale nevím, ani další týmy, například Vítkovice, nelze podceňovat. Předpoklady nemám ráda, o všem se rozhodne až na hřišti.

Proslýchá se, že přemýšlíte o tom, že byste motivaci hledala jinde, možná i jinak. Co je na tom pravdy?
O všem se rozhodnu až po sezoně. Teď přichází to nejdůležitější. A já se soustředím na play-off.

Kontaktovaly už vás nějaké zahraniční týmy?
No, tak pár týmů se mně ozvalo. Konkrétnější ale nemůžu být, teď musím bojovat za Herbadent v play-off . Snažit se na sto procent, aby obhájil titul.

Prozradíte alespoň destinaci?
Ano, prozradím, jde o Švýcarsko, což je pro hráčku mé výšky asi ideální volba. Například ve Švédsku bych se nejspíš proti urostlejším a robustnějším holkám jen těžko prosazovala. No a Finsko mě neláká.

Autor: David Nejedlý

13.3.2014
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Gabriela Blažková (vlevo) z Archeologického ústavu AV ČR převzala v Praze od Alice Valkárové Cenu předsedkyně Grantové agentury ČR

Jak se žilo v renesanci na Pražském hradě, ukázal oceněný výzkum

Věda a výzkum. Ilustrační foto.

Výzkumu se v Česku daří, ocenění dnes získá devět projektů

Koridor má další zpoždění, SŽDC musí znovu posoudit nabídku firem

Správa železniční dopravní cesty musí znovu přezkoumat nabídku sdružení firem vedených společností Metrostav, které hodnotící komise navrhla jako vítěze soutěže na modernizaci koridoru mezi vinohradskými tunely a stanicí Praha Hostivař.

V 95 letech zemřela Věra Ždichyncová, tanečnice a někdejší sólistka baletu ND

Ve věku 95 let zemřela v pondělí 18. září Věra Ždichyncová, tanečnice, pedagožka a někdejší sólistka baletu Národního divadla (ND). Ve středu to uvedl mluvčí ND Tomáš Staněk. Věra Ždichyncová získala v roce 2014 cenu Thálie za celoživotní taneční mistrovství.  

Na transplantaci dítě čekalo s mechanickým srdcem mimo tělo

Čtyři měsíce s mimotělním mechanickým srdcem strávilo ve Fakultní nemocnici v Motole dítě, které čekalo na transplantaci srdce. Lékaři museli zvolit toto náročné řešení, protože malému pacientovi selhávalo vlastní srdce a problém se už nedal zvládnout pomocí léků. Unikátní předtransplantační péče i transplantace se zdařily a dítě je už v domácí péči. Uvedla to nemocnice v dnešní tiskové zprávě.

Šest nejčastějších chyb při výběru toalety

Ačkoliv na toaletě strávíme dle průzkumů přibližně tři měsíce života, nevěnujeme jejímu výběru příliš pozornosti. Přitom se dá udělat mnoho chyb, kterých později litujeme. Přečtěte si 6 nejčastějších prohřešků, kterých se při výběru WC dopouštíme.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení