Ježíš Kristus šel ve třiatřiceti na poslední večeři, Koukal ve třiatřiceti u večeře i telefonuje. „Kolem Pepy se toho pořád hodně děje, takže vůbec nepřemýšlím o tom, že bych zastupoval ještě někoho jiného," řekne předtím, než začne vyprávět, jaké to je, když profesionální sportovec dělá manažera profesionálnímu sportovci.

Už jste si novou roli zažil?

Pořád si zvykám, ale jednu věc jsem přijal hned a rád. Týká se vás, novinářů.

Povídejte.

Když jsem lákal reportéry na squash, byla to dřina s nejistým výsledkem. Zato teď? Stačí se o Pepovi jen zmínit a novináři zastříhají ušima. Sympaťák, olympijský medailista, originál. Všechno se domlouvá snáz.

I smlouvy s partnery?

Pochopitelně. Po Novém roce jsme podepsali kontrakt s českým výrobcem outdoorového oblečení Alpine Pro, Pepa bude jeho hlavní tváří. A teď to nejlepší: smlouva je na čtyři roky, až do další olympiády v Tokiu.

Co to bude pro Josefa obnášet? Nebude si muset hrát na manekýna na úkor tréninku?

To bych nedovolil. Měl by být tváří značky na jaro a léto, čili občas bude muset natočit video nebo jít na focení. Ale trénink zůstane prioritou: je i v partnerově zájmu, aby Pepa pořád měl co nejlepší výsledky.

Třeba zlato v Tokiu?

To mu v olympijské sbírce zatím chybí, má stříbro a dva bronzy.

Sám víte, jak je ta hranice tenká. Když si vzpomenu, jak jsem se o něj bál, když jel v Riu semifinále na singlu… Vypadalo to, že jede uvolněně.

To bylo právě jen zdání. Čtvrtfinále a semifinále se jely brzy po sobě: Pepa se už v prvním závodě hodně vydal a pak měl co dělat, aby prošel do finále. Jsem jako včela, říká o sobě, bodnu a umřu. V Riu naštěstí neumřel jakmile měl jisté finále na singlu, věděl jsem, že z toho bude placka.

Pak se kolem něj strhl kolotoč: nedávno mi prozradil, že takový zájem médií nečekal. Museli jste často říkat ne?

Pepa je vyhlášený dobrák. Nerad lidi rmoutí, nejradši by vyhověl každému. Bohužel to ale nejde, Pepa musí zůstat Pepou. Kdybychom jeho aktivity rozumně nedávkovali, mohlo by se stát, že by v Tokiu skončil hodně špatně.

Zpátky do současnosti: vydělá Josef na povedeném Riu i jinak než smlouvou s Alpine Pro?

Doufám, že tohle je jen začátek. Máme toho rozjednaného víc, ale musím být tvrdý. Nechci Pepu spojovat se vším a ne vždycky lidi na druhé straně stolu potěším. Kromě financí jde o to, aby Pepu spolupráce bavila a seděla k jeho image.

Image úspěšného sportovce, který umí pobavit sebe i fanoušky?

Přesně tak. Pepa je osobnost, pro potenciální partnery je hodně atraktivní. Věci moc neřeší, nic nehrotí, rád se baví. V dobrém slova smyslu je svůj a lidi si ho dobře pamatují. A má skvělé výsledky, což je základ.

Konzultoval s vámi nedávné rozhodnutí minimálně na dva roky skončit v posádce čtyřkajaku? Má s ním dva olympijské bronzy.

Já do toho nemám co mluvit. Slyšel ode mě jen tohle: Udělej takové rozhodnutí, které bude pro tebe nejlepší. Na mně pak bylo zformulovat tiskovou zprávu, aby veřejnost Pepu pochopila.

A pochopila ho?

Mám pocit, že ano.

Jak často se vlastně spolu potkáte?

Když jsme oba v Praze, zajdeme na oběd k Buldokovi, kde jsme se kdysi seznámili. Nedávno jsme byli na paintballu, hráli jsme spolu v tandemu.

To jste musel mít výhodu, Josef je voják.

To jsem si taky říkal, ale jeho 203 centimetrů je tak trochu past. Soupeři se do něj často trefovali. (usmívá se)

Když vás tak poslouchám, vážně byste nechtěl dělat manažera ještě někomu jinému?

Kdepak, Pepa je teď pro mě číslo jedna. Navíc se pořád ještě učím a chci se tím hlavně bavit, žádnou práci na plný úvazek. A taky je tu můj squash…

Co v něm ještě chcete stihnout?

Léta sním o 20 českých titulech, zatím jsem na sedmnácti. Na začátku března se hraje další šampionát, rád bych na metu 18.

Je to reálné?

Taky čtete hlášky mých protivníků? Koukalův čas se naplňuje, vyklepneme ho… Podle mě je lepší nejdřív konat než mluvit, ale asi jsem holt old school, stará škola. Mimochodem, letos nepatřím ke spoluorganizátorům turnaje, takže budu mít čas si mezi zápasy odpočinout a nebudu v jednom kuse kmitat s telefonem u ucha. Prostě pohodička.

Potrénujete se švagrem, jedním z nejlepších světových squashistů Grégorym Gaultierem?

Spolehněte se. S ním dokonale platí: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Na kurtu všechno dělá v obrovské rychlosti a já proti němu nemám šanci. Neexistuje, že by byť jen na chvilku polevil. Proto býval i světovou jedničkou.

Vzpomenete si, kdy jste se potkali poprvé?

Mohlo mi být tak čtrnáct a jemu patnáct. Bavili jsme se rukama nohama, Greg neuměl moc dobře anglicky. Vyhrával každý turnaj a vystačil si s pár zdvořilostmi. Thank you and see you next year, děkuju a za rok na viděnou.

A dál?

Někdy v osmnácti poprvé přijel do Česka a několik let nato si vzal moji sestru. (usmívá se)

Vy jste podruhé ženatý od loňska. Všechno klape?

Klapla nám už svatba: loni jsme měli 29. ledna na náplavce u Vltavy krásně, zato letos bychom se v mrazech na fotkách asi trochu šklebili. No vidíte, v neděli budeme mít s Adélou první výročí. Díky za připomenutí!

Čtěte také: Sport musí bavit. Nezáleží na tom, kolik peněz může přinést