Od dětství sledoval americké sporty basketbal, americký fotbal, baseball… Nakonec si řekl, že zkusí posledně jmenovaný. Matěj Hejma u něho vydržel.

„V osmi letech jsem se k baseballu dostal, všichni říkali, ať ho zkusím. První dva roky jsem leštil lavičku, ale moc mě to chytilo," vyprávěl Hejma, který až na přestávky v nižší americké a australské lize zůstal věrný Eagles.

Matěji, čím vás okouzlil baseball?

Všestranností. Házíte, chytáte, odpalujete, běháte, skáčete, ulíváte… Je to komplexní sport pro všechny. Jako malý jsem sledoval americké sporty, tak jsem ho chtěl zkusit naživo.

Vždycky jste chtěl hlavně odpalovat?

Ano, tahle oblast mě nejvíce přitahovala, hodně jsem odpaly trénoval…

…až jste se dostal do USA. V kolika letech?

V sedmnácti. Podepsal jsem smlouvu s Minnesotou Twins a šel na farmu. Byl jsem tam čtyři roky. V prvním mě poslali do Austrálie, pak jsem byl tři roky v Americe.

Vrcholem tamních soutěží je Major League Baseball, pod ní najdeme osm faremních lig. V jaké jste hrál?

Byl jsem ve čtvrté nejvyšší, tedy z faremních soutěží. Byla to neskutečná zkušenost, už jenom přičichnout k této organizaci. Potkával jsem hráče z MLB, občas jsem viděl, jak trénují.

Najdete nejsilnější moment z USA?

Asi homerun, který jsem dal v první sezoně. Ten si pamatuji do dneška. A pak jakákoliv možnost promluvit si s hráči z MLB. To mě moc inspirovalo. Nestávalo se často, aby dorazili do přípravných kempů. Jsou to milionáři, ale připravují se podobně. Být součástí celé baseballové kultury bylo úžasné.

Proč si myslíte, že se v Evropě baseball tolik neuchytil a přitom v USA nebo v Japonsku patří k předním sportům?

Co se týče kvality, tak se Evropa těmto zemím vyrovnává. Skoro každý tým už má několik cizinců, třeba nadhazovače z Ameriky. Výkonnostně se přibližujeme. Největší rozdíl je ve vnímání našeho sportu veřejností.

V čem?

Baseball je v USA skoro jako náboženství, v Japonsku k němu mají silnější vztah. Když přijede Barack Obama na historickou návštěvu Kuby, místní prezident ho pozve na baseballový zápas. Pro Kubu tento sport znamená historicky moc, je zakořeněný v jejich samotné kultuře. V Evropě se na baseball nahlíží jako na zdlouhavý sport s komplikovanými pravidly. Myslím, že už se názory mění a baseball fanoušky v Evropě získává.

Proč si myslíte, že se baseball uchytil v USA?

Neznám odpověď. Na baseball si Američané jdou popovídat, mají čas. Kdybyste v České republice přišel na fotbal a chtěl si popovídat s fanouškem, tak vás pošle někam, protože se chce plně soustředit na zápas, který trvá devadesát minut.

V čem je baseball atraktivní?

Když se něco děje, stojí to za to. V baseballu zničehonic dojde k velmi zajímavé situaci, ani divák pořádně nepobere, co se na hřišti přihodilo. Zásadní momenty jsou plné emocí, zvratů. A nikdo neví, kdy přijdou. Také hráči občas nepoberou, co se na hřišti děje, k jakým zvratům dochází. Jde o nejrychlejší šachy na světě, akce jsou mimořádně rychlé, zajímavé a záživné.

Vaší specializací je odpalování. Máte recept na to, jak dát homerun?

Siloví pálkaři, kteří disponují fyzickými proporcemi, to mají usnadněné. Mohou se do míčku rázněji opřít. Po zkušenostech jsem pochopil, že kouzlo správného odpalu tkví v něčem jiném.

V čem?

Nejpodstatnější pro odpal je psychika. Hráč musí mít v hlavě jasný plán. Předvídat, co přijde, být na vše připravený. Je nutné být trpělivý, počkat si, až udělá nadhazovač chybu a pak ji potrestat. To je nejvíce důležité. Nadhazovači vám nic neusnadní, existuje široká škála nadhozů.

Kolik?

Většina nadhazovačů MLB používá pět variant. Přidávají míčku rotace, není snadné se v nich zorientovat, máte na to vteřinu. Japonci jich mají více, třeba kolem deseti.

Jak je to možné?

Američtí nadhazovači spoléhají na rychlost a sílu. Chtějí vás sestřelit, urvat pálku z ruky. Japonci jsou šikovnější, snaží se uspět záludnými rotacemi. Rozhodují milimetry, dokáží změnit prst na švech míčku tak, že vám ho neskutečně roztočí, ani nevíte jak. Letící balonek pak pozmění směr, jen tak ho netrefíte, nebo vám z pálky sjede.

Dá se nadhazovač psychicky zlomit?

Nejlépe tím, že dáte homerun. V profesionálním baseballu jsou však nadhazovači nejvíce psychicky odolným hráčem. Dají se rozladit tak, že jim složíte ulejvku, míčku se pálkou pouze dotknete a hned spadne na zem. Tím je vyvedete z rytmu.

Jak se psychicky připravujete?

Každý hráč má své rutiny. Já mám rád, když se hrají důležitá utkání. Myslím a vizualizuji si zápas den nebo dva dny předtím. Přemýšlím, co se bude dít, k jakým možným scénářům může dojít. Nic mě nesmí překvapit. Mám v hlavě plán, že bych chtěl tenhle tip nadhozu v této lokaci a snažím se ho držet. Neměnit ho během zápasu.

Jak se odpaly trénují?

Začíná se na stativech, což jsou tyčky, na jejichž vrchol položíte míček. Odpalujete ho v klidové fázi. Pak vám nadhazovači simulují technické nadhozy s rotací. Ideálně je být na hřišti každý den a udělat za něj 200 až 300 švihů.

Živíte se baseballem?

To se v tuto chvíli nedá. Pracuji u jednoho developera, dělám v akvizičním oddělení. S prací se to dá naštěstí skloubit. Skoro všichni jsme v extralize amatéři.

Přesto jste v kvalifikaci na World Baseball Classic, která se uskutečnila před měsícem, obstáli. Proti profesionálům z Mexika se drželi a prohráli jste nakonec 1:2. Jak je to možné?

Měli jsme dobrou přípravu, věřili jsme si. V Mexiku je baseball rovněž nesmírně populární, hráli jsme na stadionu pro 30 tisíc diváků. Pro místní fanoušky jsme byli exotickým týmem, vůbec nevěděli o tom, že se baseball v České republice hraje. Připomínalo jim to film Kokosy na sněhu. Když místní publikum vidělo, jak se držíme a jak domácím vzdorujeme, bylo to pro ně obrovský šok.

Říkali jste soupeřům z kvalifikace na World Baseball Classic, že jste amatéři?

Ano. Když se dozvěděli, že máme běžnou práci, že makáme od osmi do pěti, nemohli tomu uvěřit. Vysekli nám poklonu. Poté jsme v kvalifikaci porazili Německo 15:3 a nakonec prohráli těsně s Nikaraguí 6:7, kde rovněž hráli profesionální baseballisté. Fanoušci za námi chodili, chtěli dresy, kupovali si je. Stali jsme se atrakcí.

Vám se povedlo proti Mexiku šokovat homerunem. Jak na něj reagoval stadion?

Většina fanoušků bylo šokovaných, že jsme byli schopni proti jejich týmu skórovat. Šlo pro mě o jeden z nejhezčích baseballových zážitků. Celkově byl projev našeho týmu skvělý, ale pořád cítíme hořkost z poslední prohry proti Nikaragui.

Od soboty jste členem Klubu homerunařů, proti Kotlářce jste dal svůj jubilejní padesátý homerun. Oslavil jste vstup nějak?

Ne, i když jsme Kotlářku porazili. Chtěl bych dát tolik homerunů, aby Eagles přinesly titul. (úsměv)

Je to možné? Na zisk titulu se favorizují Kotlářka nebo Draci…

V baseballe je možné všechno a minimálně budeme chtít oba týmy hodně potrápit a případně jim nic nedat zadarmo.

Co jste říkal na atmosféru domácí extraligy, na kterou o prvním víkendu přišly stovky diváků?

Myslím, že české kluby předvedly nevídané výkony. Snažily se připravit doprovodné programy, různé tomboly, akce… Například na Eagles jsme nabízeli pivo zdarma, jídlo zdarma, na konci byl ohňostroj. Diváci byli do zápasu zapojeni. Od tohoto roku jsme se podřídili divákům, zavedli jsme pravidelné večerní zápasy. Myslím, že sklidily ohlas, atmosféru si pochvalovali také na jiných stadionech.

Čtěte také: Jako hasič jsem se zklidnil, řekl baseballista Schneider

Jiří Uhlíř