Házenkář Filip Jícha: Euro? Nechci zabírat místo těm, kteří ho vybojovali

Dvojnásobný vítěz Ligy mistrů se rozpovídal o samotné akci, reprezentaci či blížícím se konci kariéry.

Štvanice uvidí házenkářské hvězdy

Jak se vám líbí sejít se v takové sestavě v Česku?

Je hezké tu být s kamarády, se kterými mě pojí vzpomínky na mnoho úspěchů. Jsem hrozně moc šťastný, že jim mohu ukázat Prahu a kousek České republiky, odkud jsem do světa šel a vždy jsem jim toho spoustu vyprávěl. Jako Čech jsem pyšný, že se sešla sestava z tolika mistrů světa, olympijských vítězů a nejlepších házenkářů světa. Je to ojedinělá sešlost, která ukazuje, jaký sport házená je. I ve svém volnu neměl nikdo problém ubrat si dva dny z programu a přijet sem. Společně jsme taková házenkářská rodina, což nás spojuje a bylo to důvodem, že jsme se sešli.

Čeká vás prohlídka památek a ochutnávka piva?

Byli jsme na projížďce lodí po Vltavě, kde byla možnost vidět část historické Prahy. Vím, že jsou tu tací, kteří by remcali, kdyby měli chodit pěšky ve třiceti stupních. A pivo nás samozřejmě čeká. Hlavně bez žádných limonád, prostě ho budou pít, jak ho tady pijeme my. (směje se)

Podílel jste se osobně na oslovování hráčů?

Oslovovali jsme je všichni. Se spoustou z nich jsem hrál, takže jsem je zkontaktoval a postaral se o ně. Karel Nocar ale pracoval poslední dva měsíce nonstop, takže moje úloha oslovit a požádat je byla zanedbatelná.

Házenkáři Dukly slavili titul v baru a pokračovali na Vyšehradě

Musel jste někoho hodně přemlouvat?

Daniel Narcisse je můj dobrý kamarád, ale dovolat se mu není úplně jednoduché. Jak jsem s nimi hrál a oni poznali, jaký jsem, tak jsem je nemusel nijak dlouho přemlouvat.

Mrzí vás něčí absence?

Někteří hráči přijet nemohli. Například Nikola Karabatič má zdravotní problémy. Sliboval mi, že přijede příští rok. (směje se) Tak jsem mu říkal, že to nebude každoroční tradice, ale přijet určitě může, abych mu Prahu ukázal.

Kdy jste naposledy hrál pod otevřeným nebem?

Na letních kempech se hraje venku, ale soutěžní zápas naposledy v šestnácti sedmnácti za Starý Plzenec. To se hrálo na betonu, strašné. (usměje se)

Trápily vás zdravotní problémy. Jak vypadá vaše budoucnost?

Mám ještě na dva roky smlouvu v Barceloně. Dávají mě tam dohromady, abych mohl hrát. Po deseti letech v bundeslize je moje tělo opotřebované, rozhodně se blíží čas, kdy budu muset oznámit konec kariéry. Měl jsem skvělý házenkářský život, takže to beru, konec čeká každého.

Krok od zlata. Házenkáři Dukly drží mistrovský mečbol

Srovnal jste se s jinou rolí v týmu?

Plním roli zkušeného hráče, možná mám nějaké vůdcovské schopnosti, které mohu předat mladším, což mě naplňuje. Raduju se z každého tréninku a zápasu. Je skvělé být členem tak perspektivního kádru, pomáhat klukům v tréninku a zápase, i když třeba nastupuju jen do obrany. Rozhodně to ale není takový Filip Jícha jako před třemi roky.

Žene vás do další práce i letošní nešťastné vyřazení Ligy mistrů?

Turnaj Final Four je obrovský úspěch. Byli jsme blizoučko, pár detailů jsme nezvládli a prohráli semifinále gólem v poslední vteřině utkání. Final Four jsem si moc užil. I kdyby bylo moje poslední, tak mi na něj zůstanou jen samé pozitivní vzpomínky.

Komplex Dukla trvá dál, házenkáři Zubří padli i popáté v řadě

Uvidí vás fanoušci ještě v reprezentačním dresu? Třeba na mistrovství Evropy…

Euro je pro mě moc daleko. Navíc jsem v kvalifikaci odehrál jediné utkání na Islandu, které jsme prohráli. Kluci uspěli beze mě, takže si myslím, že by nebylo fér zabírat místo někomu, kdo si postup vybojoval. V tuhle chvíli pro mě šampionát nepřipadá v úvahu. Zatím jsem ale účast s nikým neřešil. Musím mít nějakou výkonnost a zdraví, abych začal přemýšlet, že zvládnu takový turnaj.