„Jsme moc rádi, že jsme sérii neprotahovali do čtvrtého utkání. Ale pravda že s obrovským štěstím. Byl to obrovský boj, který byl ale oboustranně korektní,“ řekl po zápase trenér Slavie Petr Pína.

„Hlava mi nebere, co tam předváděla Růža (Kateřina Růžičková, pozn. red.). Ne že dala vyrovnávací gól v poslední vteřině, ale že ve druhém poločase nasázela asi osm branek. Smekám klobouk,“ prohlásil Pína.

„Divácky byl určitě nejzajímavější konec druhého poločasu, kdy jsme dokázaly odskočit až na čtyřbrankový rozdíl, ale olomouckým hráčkám se podařilo snížit a z devítky, která byla provedena až po uplynutí hrací doby dokonce vyrovnat,“ rozkrývala zápletku Agáta Romanczinová ze Slavie.

„Myslím si, že v druhém prodloužení jsme už měly navrch. Velkou motivací pro nás byl návrat domů. V Olomouci jsme nechtěly přespávat. Žertovaly jsme, že to ani nejde, protože sebou nemáme zubní kartáčky,“ smála se Romanczinová.

„Opět nás vychytala Barbora Raníková. Kdyby jí Olomouc neměla, vyhrály bychom v normální hrací době,“ tvrdila červenobílá pivotka Lenka Mouleová.

„Když jsme vedly tři minuty před koncem o čtyři branky, byly jsme si až příliš jisté vítězstvím, začaly kupit technické chyby a nechaly se vylučovat. Ani před devítkou jsme si možnost prodloužení nepřipouštěly a najednou byl míč v brance,“ nelíbilo se Lence.

„Na lavičce jsme si říkaly, že to snad není možný. Vůbec jsme tomu nemohly uvěřit. V prvním prodloužení jsme mohly klidně prohrát. V tom druhém jsme začaly konečně proměňovat, což rozhodlo,“ radovala se pivotka, která se následně zamyslela i nad finálovým kláním.

„Z druhého semifinále si přejeme Zlín. S Veselím hrajeme finále už dlouho, chce to prostě změnu. A taky toužíme dokázat, že poslední prohra ve Zlíně byla pouhým výpadkem,“ dodala Mouleová.

DAVID NEJEDLÝ