VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fuksa: Pětistovku jsem letos ještě neprohrál, chci zlato

Praha /ROZHOVOR/ – Další dvě zlaté medaile do své bohaté sbírky přidal o uplynulém víkendu dukelský kanoista Martin Fuksa. Po vítězství na kilometru vyhrál na mistrovství republiky s přehledem i pětistovku. Před moskevským světovým šampionátem tak vlil do svých žil potřebné sebevědomí. I o něm jsme si s 21letým českým reprezentantem povídali. Začali jsme ale pěkně popořádku.

6.8.2014
SDÍLEJ:

RYCHLOSTNÍ KANOISTA Martin Fuksa odlétá na mistrovství světa s velikými plány.Foto: ČTK / Ladislav Adámek

Kdo je Martin Fuksa?Narodil se 30. dubna 1993 v Nymburce. Český rychlostní kanoista se ke svému sportu dostal až v patnácti letech. Mezi jeho největší úspěchy patří tři tituly z mistrovství Evropy na tratích 500 a 1000 metrů. V kategorii do 23 let je ještě úspěšnější. Na evropském šampionátu se radoval hned pětkrát, z toho třikrát na kilometrové trati a dvakrát na 500 metrů. Je také úřadujícím mistrem světa na kilometrové trati v kategorii do 23 let. Úctyhodné číslo najdete v kolonce jeho republikových triumfů. Mezi Čechy zvítězil 24 krát.  Trénuje ho otec Petr Fuksa, bývalý výborný kanoista, olympionik z Atlanty, dvojnásobný mistr světa a osminásobný evropský šampión. Martin vzhlíží ale také k jinému jeho rekordu. Rád by překonal jeho sedmdesát republikových prvenství.

Martine, jaké byly vaše začátky?
Ke kanoistice jsem se dostal poměrně pozdě. Od druhé třídy jsem chodil na hokej, který mě hodně chytil. Celá moje rodina žije ale kanoistikou, a tak mě všichni nahlodávali. Největší podíl na mém „přestupu" měl děda a já jsem mu za to dodnes moc vděčný.

Čím vás takřka uprostřed puberty děda přesvědčil?
On na mě působil už odmala, vždycky mě lákal k tomu, abych šel pádlovat. Postupem času mě představil celou tu skvělou partu okolo kanoistiky, která je rozhodně lepší než na hokeji. U vody nikdo neřeší třeba to, kdo má kolik peněz nebo v jakém je postavení.

Hokej vás nejprve chytil, poté zklamal. Nechyběl vám na lodi tým? Pádloval jste přeci sám.
Nechyběl, za svůj tým beru ty kluky, se kterými trénuji. Na lodi jsem ale rád, že jsem na ní sám a nemusím sedět v nějaké hromadné posádce. Pokud totiž vidím, jak se kluci dohadují o různých hovadinách, tak mě těší, že zodpovídám jen za sebe.

Jaký jste byl hokejista?
Úplná bída to snad nebyla, alespoň co říkali trenéři. Začínal jsem samozřejmě v Nymburce, ve čtrnácti letech jsem přestoupil do Mladé Boleslavi, kde právě muži postoupili do extraligy. Hokej se tam proto posuzoval vrcholovými parametry. Tam se ukázalo, že už to pro mě nebude to pravé. Všude okolo mě se řešily jen peníze. Nic pro mě.

Rodina dělala kanoistiku a vy jste si nejprve vybral hokej. Nebyla v tom trocha vzdoru?
Možná byla. Člověk se rád odliší a není jeden z mnoha. Kanoistika si mě ale stejně našla.

Čím vás chytla? Jen díky partě?
Tou dřinou. Bavilo mě na sobě makat, zlepšovat se. Na nějaký konkrétní okamžik, kdy jsem si ale řekl, že od teď budu kanoista, si nepamatuji.

Dá se říci, že jsou pro vás otec a děda vzory?
Největším vzorem je pro mě taťka. Odmalička si pamatuji, jak jsem chodil na jeho závody, jezdil s ním na soustředění, koukal jsem se na jeho úspěchy v televizi. On ale nejezdil sám, na lodi byl buďto ve dvou nebo ve čtyřech.

Proč jste nešel v jeho šlépějích? Není k vám parťák?
Přesně jak říkáte, v mladších kategoriích jsem ještě jezdil ve dvou, také v juniorech jsem seděl na mistrovství světa i Evropy na deblu. Pak mně to ale začalo jít lépe samotnému, nikdo mé věkové kategorie tu nebyl, a tak jsem zůstal sám.

Do lodě jste usedl v patnácti letech. Necítíte to jako handicap?
Naopak si myslím, že je to lepší než dřít třeba od osmi. Znám spousty lidí, kteří to udělali a jejich vrchol byl v dorostenecké nebo juniorské kategorii. Tam vše pro závodníka teprve začíná a oni už neměli energii. Já jsem měl docela dobrou fyzičku z hokeje, což pro začátek stačilo.

Kdy se dostavil první úspěch, který vám naznačil, že kráčíte po správné cestě?
Ten přišel v juniorech, v době kdy mi bylo sedmnáct let, kdy jsem se nominoval na mistrovství Evropy juniorů. Na něm jsem skončil dvakrát čtvrtý a na deblu jsme byli s Vojtou Ruso sedmí. To byl můj první krok mezi elitu.

Skončil jste dvakrát čtvrtý. Bral jste ono nepopulární místo v cíli vůbec jako úspěch?
Jelikož to byla moje první vrcholová akce, tak si pamatuji, že jsem obě čtvrtá místa v cíli obrečel. Chtěl jsem už moc nějakou velkou medaili. Pak se mně to stalo ještě několikrát. Postupem času jsem ale dokázal ocenit to, že i čtvrté místo je dobré.

Čtvrtých míst z vrcholových závodů už máte devět. Co si říkáte, že jde o prokletí?
Mám pocit, že snad na každých mezinárodních závodech, kterých se zúčastním, dojedu alespoň jednou čtvrtý. Proto se tomu spíš směji. Uspokojuje mě to, že nějaké medaile mám, a tak mě čtvrtý flek nepoloží.

O rok později jste se oprostil od čtvrtých míst. Jak vše na mistrovství Evropy probíhalo?
No, nezačalo to nijak slavně. Nejdříve jsem jel s Matyášem Jiráskem debla na kilometrové trati. A co se nestalo, dojeli jsme opět čtvrtí. Z toho jsem byl úplně mimo. Věděl jsem ale, že budu mít větší naděje na singlkánoi, kde jsem vybojoval zlato a stříbro.

Spadl vám velký kámen ze srdce, když to poprvé zacinkalo?
Tak bych to ani neformuloval. Spíš jsem měl obrovskou radost a na všechno špatné zapomněl.

Na vaší přípravě se podílí táta a děda. Jak trenérsko-rodinné vztahy fungují?
Musím říci, že v době puberty jsem se s rodiči často hádal. Teď už ale máme vztahy výborné a všechno probíhá, až na malé výjimky, naprosto v pohodě. Dokážeme si popovídat, v klidu si chyby probereme. Nemohu si na nic stěžovat.

Jste zrozený ve znamení býka. Jak reagujete na výtky?
No v pubertě to byl problém. Když mi někdo něco řekl, tak jsem se s tím nedokázal srovnat. Všechny okolo mě jsem měl za blázny. Teď už mě jen tak něco nerozhodí.

Jak jde na vás táta, autoritativně nebo psychologicky?
Taťka na lidi okolo sebe nekřičí nikdy. Drží se hesla, že člověk buď chce, nebo ne. Přísnější na mě byl vždycky děda. Dřív jsem si říkal, že je blázen, ale dneska vidím, že to se mnou myslel dobře a ohromně mi pomohl. Oba na mě jdou tedy trochu jinak, ale oba dva správně.

Dá se říci, které vlastnosti vám pomáhají v kanoistice?
Jednoznačně píle. Znám spousty lidí, kteří hodně trénují, ale věci okolo, takové ty svody typu hospody, nezvládají. V tom mám výhodu, dobře vím, že sportovec každý den slavit nemůže.

Najdete vlastnosti, které vás brzdí?
Asi to bude stále tvrdohlavost. Sice už ne tolik, jako dříve, ale pořád je co zlepšovat. Ve sportu mě snad žádná vlastnost vyloženě nebrzdí. Jsem ale třeba líný, co se týče učení.

Kolik času věnujete tréninku?
Každý den mu určitý čas věnuji, ať už přímo tréninku nebo regeneraci, která k tomu taky patří. Všechno se to liší od doby přípravy. V zimě trénuji až sedmkrát týdně. Snažím se jezdit pádlovat do zahraničí. Pokud jsem v Česku, tak chodím na pádlovací trenažery, plavat, jezdím na hory na běžky, na kole, běhám a posiluji.

Kolik času denně sportujete?
Tréninkový den má okolo pěti hodin. Někdy je to více, jindy méně. Regeneraci věnuji maximálně tři hodiny týdně. Důležité je také protahování po tréninku, které mi zabere hodinu denně. V létě přijdou na řadu závody, pak se trénuje méně.

Podle čeho si vlastně vybíráte distance? Musí být veliký rozdíl jet dvoustovku nebo kilometr.
To samozřejmě je. Snažím se ale o všestrannost. Všude, kde to jde, jedu všechny disciplíny. Nerad někomu něco nechávám. Když už jsem v Česku nejlepší já, tak proč by měl závod vyhrát někdo jiný? Na mistrovství světa už je ale tak zúžený časový program a závodníci jsou tam na tak vysoké úrovni, že to nejde a jet dvoustovku by pro mě nemělo prakticky cenu.

Dvoustovka je jasně rychlostní. Kilometr už je o vytrvalosti?
To je taková rychlostní vytrvalost. Těžko jet na kilometru pomalu, to byste nedopadl dobře. Sprint to ale není. Je potřeba si rozložit síly. Já jsem nejvíc pro zlatou střední cestu, tedy pro pětistovku. Vytrvalost přijde věkem.

Nakousl jste, že nejste úplně vynikající student. Jak je to?
Letos jsem odmaturoval, takže v této chvíli nestuduji nic. Po základce jsem nastoupil na hotelovou školu. Dva roky jsem studoval vcelku bez problémů. Ve třetím ročníku se ale ve mně všechno zlomilo, začal jsem chodit za školu. Nechtěl jsem studovat, jenom trénovat. To bylo moje nejhorší období. Rodiče byli ze mě zoufalí. V osmnácti jsem přerušil studium a věnoval se jen kanoistice, vyhrál jsem mistrovství světa i Evropy juniorů, což byla paráda. Byly to důležité úspěchy, jelikož jsem se díky nim dostal do profesionálního klubu, konkrétně do Dukly a byl za to placený.

Co vás přivedlo zpátky do školy?
Nějak se mi to rozleželo v hlavě a nastoupil jsem do učiliště v Poděbradech, kde jsem se nejprve vyučil a později si udělal nástavbu a odmaturoval.

Tím považujete své vzdělání za naprosto uzavřené?
Určitě ne, v osmnácti bych to ale považoval. (směje se) Dneska už si uvědomuji, že sport nedělám do konce života, že se mi škola bude hodit. Proto bych se rád přihlásil na vysokou školu Palestra, což je škola, která se motá okolo tělovýchovy a sportu, což je můj obor.

Hovořil jste o přechodu do Dukly. Jak se změnil váš život v ní?
Je to hlavně o penězích. Moc mi pomáhá, že nemusím někde shánět peníze třeba na soustředění, že mi je nemusí dávat rodiče. Jsem v profesionálním týmu, na Dukle se o vše potřebné postarají.

Letos zažíváte doslova „zlaté žně". Máte pocit, že byste na podobné úspěchy mohl dosáhnout i bez přestupu do Dukly?
To se těžko říká. Je možné, že pokud bych se do Dukly nedostal, tak dneska dělám kanoistiku jen pro radost a studoval bych. Myslím si ale, že nejspíš ne.

Čekal jste před letošní sezonou, že se vám v ní bude takto dařit?
Samozřejmě o něčem sním a doufám v úspěch, nechávám to ale plynout. Neříkám si, že tady musím vyhrát a tady určitě. Pokud bych ale někde prohrál, tak se svět nezboří. Sleduji jediný veliký sportovní cíl a tím je postup na olympiádu do Rio de Janeira.

Všechno začalo na dubnových nominačních závodech v Račicích. Přišly na nich nějaké komplikace?
Ne, závody jsem bez větších problémů vyhrál. Díky tomu jsem se nominoval na všechny Světové poháry. Vzhledem k tomu, že jsem ale stále závodníkem kategorie do 23 let a chci v ní startovat, tak jsem využil pouze jediné možnosti jet v pohárech a to opět doma v Račicích. Byl jsem docela spokojený, jak jsem se českým fandům ukázal. V závodě na kilometr jsem byl třetí a na 500 metrů jsem dokonce vyhrál.

Poté na vás čekalo mistrovství Evropy do 23 let ve Francii…
I tam se mi dařilo, jelikož jsem skončil dvakrát první a neodpustil si na dvoustovce moje obligátní čtvrté místo.

Mezi muži jste pak získal zlato, ale také skončil osmý na kilometru. Proč?
To bylo pro mě trochu zklamání. Panovali tam ale špatné povětrnostní podmínky, které mně příliš nesedí. Podobné panovaly na dodatečné nominaci do Londýna. Troufnu si tvrdit, že pokud by bylo o něco lepší počasí, tak jsem na olympiádu jel. V závodech ve špatném počasí mám ještě rezervy. Zase musím říci, že šlo o zkušenosti k nezaplacení. Příště budu o kousek lepší.

V Szegedu na mistrovství světa do 23 let jste byl jednou čtvrtý a jednou zlatý.
To byl parádní závod. Jel jsem na sebe. Od začátku se mi nejelo úplně ideálně, šetřil jsem co nejvíc sil na finiš a ten vyšel.

Těšil se poté mnohonásobný mistr světa a Evropy vůbec na republikový šampionát?
Pořád mě baví závodit a samozřejmě také vyhrávat. Jak už jsme mluvili o titulech z mistrovství republiky, tak jich má taťka sedmdesát. Mojí další motivací je, ho překonat.

Měl jste obavy o výsledek? Mohl by vás některý český závodník porazit?
Nikdy není vítězství úplně jisté. Musím ale přiznat, že jsem nějaké extra obavy neměl. Věděl jsem, že pokud pojedu to svoje, tak nemůžu prohrát.

Nyní už klepe na dveře seniorské mistrovství světa v Moskvě. S čím na něj odlétáte?
Těžko hledat jasné cíle. Na světovém šampionátu dospělých jsem zatím startoval jen jednou a skončil nejlépe šestý. To jsou ale tři roky. Pak byla olympiáda, která mi unikla a poté mě z mistrovství vyřadilo zranění. Sám jsem tak zvědavý, čeho dosáhnu.

Světový pohár vám nenapověděl?
Trochu, mám takovou představu, že na kilometru, což je olympijská trať, bych měl skončit do šestého místa. Za rok, až bude probíhat kvalifikace do Ria,by mě právě šesté místo posunulo na olympiádu. To bude první krok, který bych měl splnit. Pětistovku jsem letos ještě neprohrál. Nebojím se říci, že bych se v ní rád pokusil o zisk medaile, nejlépe zlaté.

Autor: David Nejedlý

6.8.2014
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Robbie Williams.

Pař jako Rus, zpívá Robbie Williams v novince, kterou přiveze i do Prahy

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

DOTYK.CZ

Praha různýma očima - jako dějiště bollywoodského snímku i v díle ruského poety

/ VIDEO / Většina videí Prahy se zaměřuje na známá místa a pamětihodností, jako je Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí. Ale na Prahu se dá dívat i jinak. Shodou okolností to teď ukazuje hned několik snímků.

Sobotka bude mít dostavení s ministry, zhodnotí práci vlády

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) příští týden absolvuje další dvě bilanční schůzky s ministry, při kterých v závěru volebního období rekapituluje splněné a nesplněné části vládního programového prohlášení. V pondělí bude jednat s ministrem pro lidská práva a legislativu Janem Chvojkou (ČSSD), v úterý s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou (za ANO). Sdělil to dnes tiskový odbor Úřadu vlády.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení