VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fröhlich: Olympiáda je výzva. A touha, sen, motor

Praha /FOTO, REPORTÁŽ/ - Ještě před pár měsíci uvažoval, že jeho čtvrt století dlouhá kariéra skončí. Pak ale zjistil, že stále má v ruce dynamit. Že opeřený míček vystřelený z jeho ruky dokáže napáchat na druhé straně hřiště hodně paseky.

26.9.2011
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Český badmintonový hráč Jan Fröhlich.Foto: DENÍK/Michal Bílek

A k tomu přišla nabídka od sponzora, zda nechce do třetice zkusit probojovat se na olympiádu.

Jednatřicetiletý Jan Fröhlich z Benátek nad Jizerou neváhal a kývl. „Nabídka mě moc potěšila. Přiznám se však, že jsem měl období, kdy jsem uvažoval, že s badmintonem skončím,“ říká v současné době, spolu s Petrem Koukalem, absolutní česká badmintonová špička.

Už dvakrát mu unikla účast na olympiádě. Na tu v roce 2004 v Aténách se nedostal, když prohrál na evropském šampionátu překvapivě v prvním kole s ruským soupeřem – a chyběl mu tak desátý výsledek, který by se počítal.

Na olympiádu v roce 2008 nejel, protože byl až druhým Čechem na světovém žebříčku, když skončila kvalifikace.

Druhý neúspěšný olympijský pokus a Jan Fröhlich si začal pohrávat s myšlenkou, zda se nevrhnout do normálního životního kolotoče a nezapojit se do jiného pracovního procesu. Vždyť má vystudovanou FTVS, a mohl by klidně učit tělocvik.

„Běžel čas – a najednou vloni v dubnu jsem si při semifinále švýcarské ligy utrhl sval na levém chodidle a já si řekl, že moje rozhodování je u konce. Prostě toho nechám. Sedm měsíců jsem nehrál, to je hodně dlouho,“ zcela klidně popisuje tohle období, které mělo znamenat, že zavře vrátka za soutěžním badmintonem, kterému se věnuje od svých šesti let.

Když se po několikaměsíční rekonvalescenci postavil na kurt a zahrál si opět švýcarskou ligu, zjistil, že ze svého umění neztratil nic. Jen fyzička byla slabší, i tak to ale na dva turnajové zápasy denně bohatě stačilo. A borec z Benátek dostal nový náboj. Najednou mu v mozku zablikal displej a na něm bylo napsáno: Londýn 2012. A Jan Fröhlich začal tuhle myšlenku stále více přikrmovat. Když se pak ozvalo několik přátel s nabídkou pomoci v rámci manažerského týmu, bylo rozhodnuto. Jdeme do toho!

Olympijský cyklus začal. Fröhlich nebyl na světovém žebříčku nikde. Musel stoupat z nuly. Projel turnaje v Peru, Austrálii, na Novém Zélandu a v Ugandě. Na poslední štaci vystoupal až na vrchol. Nyní je na žebříčku kdesi kolem 120. místa. Z této příčky je ale olympiáda hodně vzdálená. Neskutečně daleko. „Je potřeba být v první šedesátce,“ říká manažer Jiří Provazník.

Je tu ale ještě jedena překážka. Petr Koukal, současná česká jednička. Na olympiádu je třeba být ve světovém žebříčku kdesi kolem oné šedesátky. Je ale třeba také být na žebříčku nejvýše postavený z Čechů. A Koukal je pořádný oříšek. „Dokážu ho porazit, je to o momentální formě. Petr je borec, který se prezentuje agresivnějším badmintonem. Jeho výhodou je i to, že je vysoký,“ říká Jan a netají se, že až se bude před olympiádou účtovat, chce být před Koukalem.

Svůj čas dělí mezi Benátky nad Jizerou, Prahu a Švýcarsko. V zemi helvétského kříže hrál první ligu za BC Uzwil a letos tam absolvoval část kondiční přípravy. V Praze převážně trénuje ve štěrboholském badmintonovém ráji. Doma je v Benátkách, kde působí špičkový český badmintonový oddíl a kde vyrůstal. Tam má hráčské zázemí, tam posiluje, tam běhá i regeneruje.

Přiznává, že většinou má rád trénink na kurtu, kde se mu omezený prostor hřiště ještě neomrzel. „Někdy ale rád běhám. Třeba kolem Benátek, kde je krásná příroda. Běžím a přemýšlím. O životě, o soupeřích, o tom, co jsem vyhrál, co prohrál. Někdy se mi stane, že podle intenzity myšlenek podvědomě přizpůsobuji běh. Po vyhraném utkání se běží lehce a zrychluji, když se nedaří, najednou si uvědomím, že běžím pomaleji, než bych měl.“

V minulých dnech měl absolvovat méně bodově hodnocený předolympijský turnaj na Slovensku. Tam ale neodjel, začal zlobit kotník, byl to malý výron. Raději si odpočinul, protože ho čekal turnaj v Guatemale. Tam ale v minulých dnech vypadl v prvním kole po třísetovém zápase s Rusem Malkovem.

Před Janem Fröhlichem je ještě mnoho turnajů. Až se příští rok uzavře olympijská kvalifikace, federace vystaví účet za nejlepších deset turnajů. Body se sečtou – a pak bude jasno. „Olympiáda je velkým motorem, velkou motivací. I když mám v hlavě vždy jen jeden míček, kterým právě žiju, tam vevnitř to vře. Kdo by nechtěl na olympiádu? Potřetí by to mohlo vyjít. Pokud se tam dostanu, budu šťastný. Co by se dělo v Londýně, o tom nepřemýšlím, nejprve je opravdu třeba se tam dostat. A když se tam nedostanu? Svět se nezboří. Život půjde dál. A já budu přemýšlet, zda budu hrát, zda budu trénovat, nebo třeba učit děti,“ přemí­tá sympatický jednatřicátník Fröhlich.

Co ho na téhle hře s opeřeným nesmyslem baví nejvíce? „Zopakuji, že olympiáda je hnací motor. Ale já strašně rád hraju, badminton mne neuvěřitelně baví. Badminton, to je raketa v ruce a balón, do kterého člověk může uhodit. To je jiná dimenze zábavy.“

Říká, že má příjemné pocity po tréninku, který bolí. Stejně tak ale cítí euforii ve chvíli, kdy na kurtu vyskočí a zasmečuje. Když míček letí neuvěřitelnou rychlostí a soupeř na druhé straně hřiště se jen zoufale a beznadějně ohlédne za opeřencem, který už může jen zdvihnout ze země.

Brazílie, brněnský mezinárodní republikový šampionát a Bulharsko, to budou další letošní turnaje. Ty možná naznačí, jestli je Jan Fröhlich zase o kousek blíže ke splnění svého snu.

Mezi tím bude možná opět švýcarská liga, což bude záležet na průběhu kvalifikace. A také účast v ligové soutěži za tým Benátek. Ostatně, kde jinde hrát? Tam poprvé vzal do ruky badmintonovou raketu – a odtamtud by také chtěl vyrazit do Londýna. Cesta za pěti kruhy je ale ještě hodně dlouhá…

Kdo je Jan Fröhlich

Narozen: 15. března 1980

Stav: svobodný

Bydliště: Benátky nad Jizerou

Výška: 180 cm

Váha: 80 kg

Koníčky: sport, četba, hudba, film, cestování s badmintonem do exotických zemí, anglický jazyk, fotografování

Dosavadní kluby: BK 73 Deltacar Benátky nad Jizerou, BC Lilleroed (Dánsko), SSV Waghäusel (Německo), Spoje Bratislava, BC Uzwil (Švýcarsko)

Nejvyšší postavení na světovém žebříku: 36. místo

Největší úspěchy: 9 x mistr republiky ve dvouhře, 3 x ve čtyřhře, amatérský mistr Evropy (2006), mezinárodní mistr Bulharska (2007), Slovenska (2006), Mauriciu (2009), Ugandy (2011) a vítěz turnaje Kenya International ve čtyřhře (2005)

Nejhorší sportovní zážitek: Mistrovství Evropy 2004 ve Švýcarsku po odehraném 1. kole ve dvouhře mužů – prohra s Rusem Schepalkinem. Tímto zápasem přišel o účast na OH v Aténách v roce 2004

Letošní účast na turnajích: Uganda (1. místo), Mauritius (5), Peru (8); Maledivy (9), Austrálie (17), Maroko (17), Nový Zéland (33)


Reportáž Na vlastní kůži: hodinový trénink s Janem Fröhlichem

Jen tak si zahrát badminton a být chvíli hadr na holi

„Rozcvič se,“ slyším, jen co vstoupím do dveří velké haly. Autorem je Jirka Provazník, dlouholetý přední český badmintonista a také manažer Jana Fröhlicha, adepta na účast v olympijské soutěži příští rok v Londýně.

Právě jsem se převlékl do sportovního a za chvíli mne čeká trénink na hřišti právě s Janem Fröhlichem. Jaké to je, když „plácáte“ s mistrem? Zatím nevím. Ale vědět to chci!

Vcházím v pražských Štěrboholech do haly v místním sportovním areálu. Původně jsem si myslel, že tady budou dvě hřiště, ale nejsem schopen překvapením ani zavřít dveře. V obrovské hale je čtrnáct kurtů – a na všech to mydlí spousta amatérů. „Tohle nejsou členové oddílů, to je veřejnost.“ A mezi nimi na dvou kurtech trénuje několik českých špičkových hráčů a hráček. Žádná privilegia. Občas šampionům přilétne na hřiště míček odvedle, který tam vyslal propocený šedesátník, který to mydlí se svojí manželkou.

Jaké to je, když proti vám stojí na druhé straně NĚKDO? Někdo, o kom víte, že je to Pan Někdo. A vy chcete ozkoušet, jaký je. Jaké to je?

Obávám se, že se ztrapním, protože badmintonovou raketu jsem držel v ruce naposledy před pěti lety. A to rekreačně. Mezitím sporadicky tenis a ještě sporadičtěji squash. Tenis asi dvacetkrát a squash dvakrát.

Rozcvič se! No jo, ale jak? Po celodenním sezení u počítače jsem rozlámaný a každý pohyb mi dělá problém. Tak si tak poskakuji, popobíhám, ale moc mi to nejde.

„Ahoj, tak jak je,“ ptá se mne muž, před nímž se klepe nejen celý český badmintonový národ, ale i Evropa a svět. Jan Fröhlich.

„Mám se dobře, půjčíš mi raketu?“ nesměle odpovídám. „Jasně, tahle ti bude vyhovovat?“ podává mi své tréninkové dělo. Možná to je ale to, které rozhodovalo o tom, že před minulou olympiádou chyběl jeden dva údery, aby se dostal na olympiádu. Nevyšlo to.

V ruce držím ono dělo, snažím se naznačit nějaké pohyby. Hledáme volné hřiště, nacházíme ho a proplétáme se mezi hráči.

„Tak jdeme na to,“ říkám sebevědomě. A odbíjím prvního opeřence na Fröhlichovu stranu.

„Budeme si jen pinkat, jo? Trochu mě šetři,“ prosím nahlas. Prvních pět úderů znamená, že dvakrát trefím rám rakety a míček nepřelétne ani síť, další dva údery jsou mimo hřiště. Až pátý pokus míří na Fröhlichovou raketu. Ten se ani nenamáhá k nějakému velkému pohybu, jen malinko pohne raketou – a mně začíná perná hodinka. Vlastně to nakonec bylo „jen“ asi 40 minut.

Nebudu se šetřit, burcuju vše, co ve mně je sportovního, soutěžního, badmintonového. V těle se mi začínají pohybovat nějací šmoulíci, kteří mě dokáží vyburcovat k neuvěřitelnému pohybu po hřišti.

Lítám jak hadr na holi. Po oněch pěti minutách mám tep zhruba 200, tričko propocené a z čela mi stříkají kapky potu stále častěji. Jakmile se zastavím, pot se řine tak, že potůčky doslova cítím, jak směřují dolů.

Honza mě viditelně šetří. Trošku mne to štve. „Můžeš taky smečovat?“ prosím. A on smečuje. S přehledem hodným mistra nad mistry. Přesně ví, kam jeho smečovaný míček směřuje. Doslova na centimetry míří míčky k lajně.

Ani jednou se nesnižuje k tomu, že by mne uzemnil, zazdil, zabil. Všechny smeče míří na moji stranu tak, abych měl možnost je odvrátit. A já odvracím. Jen jednu chvíli mě napadá, že budu zvracet. To se natáhnu, předkloním a míček akrobaticky odvrátím. Zamotá se mi hlava, žaludek se prohne do spirály a ždíme ze mě nějaké šťávy.

Jenže zaslechnu: „Dobrý!“ Pochvala od mistra mě burcuje, že dalších dvacet minut nejsem hadrem na holi, ale stíhačkou, která se snaží hrát tak, jako by šlo o život.

Jediné, co mě znervózňuje, že ať mlátím do míčku sebevíc, na druhé straně stojí skála, od níž se každý můj dělový pokus odráží jako bumerang. Honza stojí, a když už ho donutím k pohybu, tak jen proto, že se chce asi více protáhnout. Moje dělovky odvrací tak, že se na míček skoro usmívá, a když se k němu řítí tou „obrovskou“ rychlostí, jen tak nějak ledabyle nastaví raketu, malinko pohne zápěstím a já mám zase co dělat.

Takhle to trvá asi 40 minut. Za tu dobu jsem Honzovi asi čtyřikrát zahrál balonek, který nebyl schopen odvrátit. V té chvíli jsem šťastný jako blecha, která se právě zakousla. Proč se tak stalo, to on dobře ví. Ale najevo mi to nedává. Já také vím, že třikrát jsem ve výskoku a v plné síle udeřil do míčku, ale netrefil jsem se výpletem, ale rámem rakety – a míček, šokovaný oním úderem, se překulil přes síť a Honza nestihl. Jednou jsem zasmečoval tak, jak nečekal ani mistr. Podezírám ho, že viděl moje zoufalé pokusy zazdít míček do jeho poloviny hřiště. A na ten balonek nedosáhl!!!!

Podlamují se mi nohy, nedám to na sobě znát a v klidu povídám: „Konec, díky moc.“ Podáváme si ruce a já si říkám, kde to vlastně jsem? S kým to plácám přes síť! Je to robot? Stroj?

Chvilku si povídáme a vyzývám dámu, která s ostatními trénovala na vedlejším kurtu: „Mohl bych vás požádat o pět minut?“ Nebudete mi to věřit. Ona tam stála skoro stejně jako mistr. Dal jsem jí o dva rámy více, dvakrát jsem se trefil tak, že nevybrala. Ona se ale usmívala a nebyla zadýchaná, já jsem lapal po dechu jako štvaná zvěř. Když jsem odcházel k autu, Honza Provazník mi prozradil: „Buď v klidu, to je mnohonásobná mistryně republiky Hana Procházková.“ Tak s takovými hrajte…

Když jsem doma ležel v horké vaně a nohy mi pořádně únavou cukaly, vzpomněl jsem si na slova, která vyřknul Jan Fröhlich ve chvíli, kdy jsem ho poprosil, aby zhodnotil výkon svého chvilkového náhodného sparingpartnera: „Na to, že jsi nebadmintonista, to bylo docela dobrý. Dva tři překvapivé údery přišly, bekhend byl docela slušný. Squashové a tenisové údery byly znát.“

…a tohle řekl ten, co chce na olympiádu…

Vizitka Jana Fröhlicha

Jan Fröhlich, 31 let, bydlí v Benátkách nad Jizerou, je odchovancem oddílu BK 73 Deltacar Benátky. Hrával či hraje za oddíly BC Lilleroed (Dánsko), SSV Waghäusel (Německo), Spoje Bratislava, BC Uzwil (Švýcarsko).

Nejvýše na světovém žebříku byl na 36. místě.

Je devítinásobným mistrem republiky ve dvouhře, trojnásobným ve čtyřhře. V roce 2006 se stal amatérským mistrem Evropy. Má tituly Mezinárodní mistr Bulharska (2007), Slovenska (2006),Mauriciu (2009), Ugandy (2011) a v roce 2005 zvítězil na prestižním turnaji Kenya International ve čtyřhře.

Za nejhorší sportovní zážitek považuje prohru s Rusem Schepalkinem na Mistrovství Evropy 2004 ve Švýcarsku. Porážka znamenala stop v cestě na olympiádu. Na olympijské hry se neprobojoval ani o čtyři roky později.

Nyní zkouší třetí olympijský pokus. Je v plné přípravě a má za sebou několik kvalifikačních turnajů. O tom, zda se probojuje na olympiádu, se bude rozhodovat příští rok, kdy se sečtou výsledky deseti nejúspěšnějších turnajů a podle bodového ohodnocení bude jasno. Je třeba být zhruba do šedesátého místa na světě a je třeba býti v České republice jedničkou.

Jan Fröhlich má ale silného soupeře – Petra Koukala. Jak to dopadne, uvidíme…

Autor: Jiří Macek

26.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Robbie Williams.

Pař jako Rus, zpívá Robbie Williams v novince, kterou přiveze i do Prahy

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

DOTYK.CZ

Praha různýma očima - jako dějiště bollywoodského snímku i v díle ruského poety

/ VIDEO / Většina videí Prahy se zaměřuje na známá místa a pamětihodností, jako je Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí. Ale na Prahu se dá dívat i jinak. Shodou okolností to teď ukazuje hned několik snímků.

Sobotka bude mít dostavení s ministry, zhodnotí práci vlády

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) příští týden absolvuje další dvě bilanční schůzky s ministry, při kterých v závěru volebního období rekapituluje splněné a nesplněné části vládního programového prohlášení. V pondělí bude jednat s ministrem pro lidská práva a legislativu Janem Chvojkou (ČSSD), v úterý s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou (za ANO). Sdělil to dnes tiskový odbor Úřadu vlády.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení