Futsalová mánie? Snad v Brazílii, tam ano. U nás něco stěží představitelného. A přece...

Kdo přišel na premiérové představení nové ligové sezony v Edenu, litovat prostě nemohl. Dva nové týmy v nejvyšší soutěži, Slavia a Bohemians 1905, spolu odehrály derby, na něž se bude možná ještě dlouho vzpomínat. Ne snad kvůli remíze 1:1, ale díky nevídané atmosféře, v jaké se konalo.

„Ve futsale jsme toho zažil už opravdu hodně, ale něco takového ještě ne. V tom byla radost hrát. Z přemotivovanosti pramenila až nekoordinovanost pohybu hráčů,“ usmíval se kouč zelenobílých Pavel Žák.

„Ani naši hráči tu nádhernou atmosféru neunesli. Ale kdo by před rokem řekl, že se v Praze uskuteční takový futsalový zápas a v takovém prostředí,“ připojil se trenér Slavie Petr Nedvěd.

Jeho svěřenci měli až frenetickou podporu fotbalových fandů Slavie, jejichž nápadité, vtipné a velmi hlučné skandování i zpívaní dodalo zápasu elektrizující atmosféru. A když začali v rytmu poskakovat, horní ochoz haly se dokonce mírně rozechvěl, jako by snad Vršovice postihlo slabší zemětřesení.

„Byli prostě skvělí, fandili celý zápas. Je vidět, že to mají připravené a secvičené. Zato my hráči jsme nepředvedli, na co máme, ale jistě se to zlepší,“ svěřil se téměř 35letý Ivo Ulich, který si získal srdce všech slávistů už během své fotbalové kariéry.

A získává si ho nyní dál.

Klokani vedli gólem svého kanonýra Samka, o vyrovnání se postaral před poločasem právě on. „Iiiiiiiivo Ulich,“ zpívali fanoušci na počest jeho gólu. A pak i po zápase.

„Až člověku běhal mráz po zádech,“ přikyvoval hráč v „sešívaném“ dresu s číslem 7. I jeho zásluhou už nelze tvrdit, že futsal je u nás jen přehlíženou sportovní popelkou.

Ulich znovu obléká sešívaný dres

Z bývalé hvězdy fotbalové Slavie je futsalista. Jak jinak, v nově vzniklém týmu Slavie.

První zápas ve starém známém dresu, jeden gól a výhra 6:2 nad slovenskou Dubnicí. „Je to příjemný pocit, po osmi letech znovu obléknout slávistický dres,“ řekl Ivo Ulich, někdejšího tahoun fotbalové Slavie.

Teď se do známého prostředí ve vršovickém Edenu vrátil. Už ale ne jako fotbalista. Pomáhá přímo na palubovce nově vzniklému týmu futsalové Slavie, aby co uspěl v nejvyšší soutěži. Slavia je totiž nástupcem loňského ligového semifinalisty SELP Mladá Boleslav.

Nápad přestěhovat tým z Mladé Boleslavi na Slavii byl vaším?

„Byl to spíš velký sen manažera týmu Kolmana, je obrovským slávistou. Jistě, uvítal jsem to a snažil se pomoci. A nejen já. SELP měl totiž spoustu hráčů z Prahy. Odehrál jsem tam jen šest zápasů, ale teď chci víc hrát i trénovat, přestože času moc není. Mám to také daleko, bydlím v Novém Městě nad Metují.“

Podnikání vás omezuje?

„Máme firmu spolu s bratry, jsem nejmladší ze tří. Děláme kliky ke dveřím a okenní kličky. Už asi třináct let a myslím, že v této branži něco znamenáme. V supermarketech naše výrobky nenajdete, spadají do střední cenové třídy. Práci pro naše lidi máme, i na výplaty. Nemusíme propouštět, a to je v dnešní době úspěch. Ale může být i hůř...“

A co futsal? Tím se lze uživit?

„Ne, hraju ho pro radost. Naopak naše firma sponzoruje Slavii. Je ale pravda, že i profesionální futsalové kluby u nás jsou také. Chrudim a Teplice. Trénuje se v nich až pětkrát týdně. My jen dvakrát. Někteří pracují, jiní studují. Futsal je neuživí.“

To se ale projeví na výsledcích?!

„Naším cílem je dostat se do play off, do semifinále. Uvidíme, co bude dál.“

S fotbalem jste skončil loni ve třiatřiceti, nebylo to trochu brzy?

„Prostě jsem si řekl, že šestnáct let v profesionálním fotbalu už bylo dost a je čas toho nechat. S tím, že končím zdravý a mohu se věnovat jiným sportům. To je super. Byl jsem v Drážďanech a dva roky se nám nedařilo postoupit, i to mělo svůj vliv. Dnes pro ně dělám skautink nebo třeba vyjednávám soustředění v Čechách.“

Kde se vám za ty roky líbilo nejvíc?

„Byl jsem věrným hráčem, tak jsem toho moc neprošel. V Hradci Králové jsem prožil mládí a nejkrásnější fotbalové roky jsem prožil samozřejmě ve Slavii. Zahraničí, bylo zase o něčem jiném, hlavně ty plné stadiony. Ale rozdíly byly i venku, zatímco v Japonsku se lidi chodí na fotbal hlavně pobavit, v Německu to strašně prožívají a například sestup moc těžce nesou.“

Vyzdvihl jste působení ve Slavii, s níž se vám ale nepodařilo získat titul.

„Vynahradil jsem si to v evropských pohárech, kde jsme v pětiletém období čtyřikrát postoupili až do jarní fáze. Dnes by tohle tady brali všichni všema deseti.“

Dva góly jste dal ve čtvrtfinále Poháru UEFA Leedsu, to byl váš životní zápas?!

„Vyhráli jsme na Strahově dva jedna, jenomže... Předtím jsme u nich prohráli nula tři. Co se týče gólů, tak ano, ale herně byly i jiné dobré zápasy.“

A také jste předtím hrál za Hradec Králové v zápase, kdy domácí Slavia oslavovala titul.

„Dal jsem gól, vedli jsme, nakonec jsme prohráli jedna dva. Eden byl v euforii, diváci vběhli na hřiště, rychle jsme utíkali do kabiny. A za několik dní potom jsme přestoupil právě do Slavie. Ve hře tehdy byla i Sparta.“

Hradec Králové, kde jste fotbalově vyrostl, je už sedmou sezonu ve druhé lize...

„To už je tak dlouho? Podle mě důvod je hlavně ve stadionu, snad už konečně postaví nový. A také je to o mládeži. Dříve byla v Hradci fantastická mládež a z prodeje hráčů do Slavie či Sparty klub žil, mohl si pak sám koupit zkušené fotbalisty. Dnes chybí finance a problém je zabudovat mladé hráče do A-týmu, aby se tam vykopali. I když vím, že v Hradci by se měl stavět internát pro mládež s tréninkovým střediskem, potenciál postupu do první ligy tu bude. Je ale fakt, že tak dlouho bez ligy jako teď Hradec asi nikdy nebyl.“

V době, kdy jste byl fotbalově na vrcholu, vás tehdejší trenér reprezentace Chovanec dost přehlížel. Už jste mu to vnitřně odpustil?

„Ovšem, vždyť už jsem teď ve sportovním důchodu... Trenér Chovanec nesl odpovědnost za tým a tehdy vyhrávala ligu Sparta. Tak si z ní bral hráče a ti ostatní byli ze zahraničí.“

Tehdy na počátku desetiletí jste byl ale spolu s Rosickým nejlepším hráčem ligy.

„Rosický byl mladší než já, velký talent a také ze Sparty. Já jsem toho za národní tým moc neodehrál, co může člověk dělat. Jenom to akceptovat. Také je třeba uznat, že tu byla nejlepší generace za třicet let, možná v celé historii našeho fotbalu. Nedvěd, Rosický, Berger, Galásek, na nás ostatní zbyla jen druhá linie.“

Za týden oslavíte pětatřicátiny, že?

„Jediné, co si přeju, je zdraví. Nic víc my sportovci nepotřebujeme. Abych mohl hrát futsal, fotbal za starou gardu Slavie či za Kozlovnu.“