Dukla – Karviná1. kolo extraligy, sobota 5. září, 16.30 hodin, hala Ruzyně, Pilotů 217, Praha 6.

Jak se zrodila myšlenka vedoucí k vašemu návratu na Duklu?
Na to se musíte zeptat sportovního manažera Daniela Čurdy. Končil jsem v Německu své angažmá v SV 04 Plauen a začal přemýšlet o návratu do Čech. Do Německa jsem pouze dojížděl. Přišla nabídka na dva tréninky na Dukle, po kterých jsme se dohodli.

Nebál jste se před testy rozdílů mezi čtvrtou německou soutěží a českou extraligou?
Těžko se srovnává, troufám si ale tvrdit, že by vítěz čtvrté německé ligy SV 04 Plauen hrál v Česku střed extraligy. S fyzičkou jsem neměl nikdy problémy, akorát jsem se dohodl s trenéry na úlevách způsobené mou civilní prací.

Nejste profesionál?
Ne, jsem zaměstnaný v jedné leasingovce. Pouze díky vstřícnosti zaměstnavatele jsem mohl ještě loni dojíždět do Německa a letos stíhat tréninky. Děkuji.

Nebyly ve hře Lovosice, s jejichž dresem jste vcelku spjatý?
Neozval se mi žádný jiný český klub. Dohoda by ale byla složitá. Z Německa jsem se vracel hlavně proto, aby mě můj dvouletý synek poznával. Házená je skvělá věc, kus mého života. Na druhou stranu, ale nyní preferuji rodinu, kterou mám v Praze.

Pojďme k vaší úloze v Dukle. Jak si mám vysvětlit část výroku Daniela Čurdy, od Honzy si slibujeme větší důraz na hierarchii staří versus mladí?
Když jsem přišel do chlapů, našel jsem v kabině tři další kluky okolo osmnácti let, zbytek tvořili mazáci mezi pětadvaceti, třiceti roky a více. Každý měl jasně daný úkol. Pokud jsem ho nesplnil, dostal jsem hned za uši. Nešlo o šikanu, musel jsem jen nosit balony, lepidlo nebo připravit pití… Dneska s prominutím mazákuje dvacetiletý kluk osmnáctiletého. Oba ale ještě potřebují vedení, znát své místo. Což se přenáší do hry i fungování celého mužstva. Je potřeba, aby byl v týmu někdo starší, zkušenější a klidnější hráč, který ve vyhrocených situacích vezme na sebe zodpovědnost. Všechno poté funguje.

Říkáte klidnější. Bratři Brabcovi, především Petr, patřili vždy za 'zlé muže' české házené?
Bratra nebudu komentovat. (směje se) V podstatě ale platí, že jsme oba hráli vždycky od podlahy. Byli jsme na tom nadprůměrně fyzicky. Pokud pak do vás narazí osmdesátikilový kluk, vy máte metrák, střet nějak dopadne. Fyziku zkrátka neukecá. Jsem ochotný kdykoli zepředu zastavit protihráče jakýmkoli povoleným způsobem.

V čem je tedy problém?
Dřív se tímto způsobem v extralize běžně hrálo, v posledních deseti letech se ale podobný způsob vytratil. Dřív tvořili jádro mužstva třicetiletí chlapi, dneska osmnáctiletí kluci, kteří berou za likvidační zákrok každé přistrčení na devíti metrech. Házená v Česku se zrychlila, ubylo kontaktů, což nahrává lehčím a pohyblivějším typům hráčů, kteří ale zase nedovedou kontrolovat hru v obraně. Spíš se preferují ofenzivní obranné systémy. Proto jsem možná pro někoho 'zlým mužem'. Musí si ale uvědomit, že je házená kontaktní sport.

Daniel Čurda označil letní přípravu za nejnáročnější v historii. Cítil jste se dobře na kondičním pobytu v Harrachově?
Vzhledem k pracovnímu vytížení jsem tam pobyl tři dny z osmi. Cítil jsem se dobře, očekával jsem, že bude všechno podstatně horší. Podobná soustředění jsou pro mě ale náročnější psychicky než fyzicky. Trénuje se čtyřikrát denně, člověk je stále unavenější, naráží na své limity, které musí překonávat. Rozhodně nejsem milovník sebetrýznění, na druhou stranu ale vím, že je to nutné. Dosavadní přípravu jsem zvládl nikoli bez problémů, ale nad očekávání dobře.

Dukla nastoupila ke dvěma přípravným turnajům, které nedopadly ani dobře, ani špatně. Berete vážně druhé a třetí místo na akcích v Novém Veselí respektive v Jičíně?
Na tuto otázku by podle mě měli odpovídat trenéři. Osobně na výsledky přípravných zápasů nekoukám vůbec. Beru jen předvedenou hru. Se kterou, kromě prvního poločasu s Jičínem, můžeme být spokojeni. Samozřejmě všechno soudím optikou únavy způsobené přípravou a toho, že v této době nemáte zažitý balon ani herní situace. V Německu se snažil náš trenér hrát v přestávce s co nejkvalitnějšími týmy. Prohráli jsme třeba všechna utkání. Pak začala soutěž a my nasedli na vítěznou vlnu, navíc jsme poráželi soupeře výrazným rozdílem. Neříkám, že podobný scénář zopakujeme s Duklou, nemám ale strach, že bychom měli mít problémy.

Ve Veselí došlo k situaci, která dodala náboj vašemu prvnímu extraligovému zápasu. Jak jste viděl odstoupení Karviné z duelu na protest proti hrubosti Dukly?
Šlo o přípravný turnaj, všichni byli unaveni a trenér Karviné Jaroslav Hudeček se podle mě unáhlil ve svém soudu. Přišla tři zranění, která si ale soupeři v podstatě přivodili sami. Šlo o kotník, koleno, poté se dva jejich hráči srazili mezi sebou. Díky tomu všechno působilo dojmem, že jde o zdraví hráčů. Pak jeden protihráč skočil do dvou našich obránců, v podstatě dva stejně spadli a jen jednomu tekla krev. Na to konto vznikla hysterie, kterou pan Hudeček vyřešil, jak vyřešil. Když jsme se ale ptali karvinských kluků, neměli problém zápas dohrát.

Bude nyní duel vyhrocenější?
Myslím si, že ne. Na úrovni hráčů spolu na sto procent nemáme problémy. Šlo o zápas plný nešťastných okolností.

Jaký tým má Karviná?
Dost podobný jako Dukla. Což znamená hodně mladý s jedním výrazně zkušeným a dvěma třemi zkušenějšími hráči. Jde rozhodně o kandidáta na boje v play-off, respektive celek, který nebude v Česku paběrkovat. Na druhou stranu bude mít kvůli nízkému věku hráčů problémy s udržením formy po celou sezonu. To se ale týká s výjimkou Lovosic a Hranic asi všech účastníků extraligy.

Kam může směřovat Dukla?
Doufám, že hodně vysoko. Kluci loni dokázali, že mohou hrát s nejlepšími. Trochu nešťastně vypadli s Lovosicemi ve čtvrtfinále play-off, což zapříčinila hlavně první porážka v sérii, a ovlivnilo hodnocení celé sezony. Tým ale zůstal pohromadě a má možnost výsledek v základní části minimálně zopakovat a ve čtvrtfinále složit reparát. Dukla letos může útočit na jednu z medailí.

Kam míří házenkářské plány Jana Brabce?
Jsem už ve věku, kdy si cíle stanovuji maximálně na rok. Pro mě už je vítězstvím, že mohu nastupovat v nejvyšší soutěži.

Co ke dvěma bronzovým a jedné stříbrné medaili přidat extraligové zlato a skončit?
To by byl happy end vpravdě americký. (směje se) Člověk někdy vyhraje ani neví jak a jindy dá všemu maximum a skončí šestý…

Více informací k utkání přináší tištěné vydání Pražského deníku v pátek 4. září 2015.