Bendová: Třeba se za deset let stanu profesionálkou

Barboro, už v patnácti jste přebírala cenu pro nejtalentovanější ragbistku. S jakými pocity?
To bylo rok po tom, co jsem začala hrát, a tak to pro mě bylo hodně překvapivé. Jsem za to vděčná, ukázalo mi to cestu a dodalo pro ni motivaci.

Proč jste s ragby vlastně začala?
To byla náhoda, ještě na základce jsem se zúčastnila ragbyového dne na hřišti
v Petrovicích. Napoprvé mě ale nepřesvědčili, napodruhé už mě to chytlo, nechala jsem tenisu a vrhla se na ragby.

Jak na to reagovali vaši rodiče?
Máma je přímo „nadšená", že hraju ragby. Má z toho větší nervy než já. Samozřejmě mně přeje úspěch a chodí mi fandit. Když se mně ale něco stane, tak je to pro ni hrozné.

Ragby hrají ženy nejrůznějšího věku. Nezkoušela jste maminku dostat do vašeho týmu?
(směje se) To jsem nezkoušela. Mamka má bohužel nějaké zdravotní problémy, takže by to ani nešlo.

Hrajete za tým Petrovic. Máte k němu silné pouto?
Ano, můj klub pro mě bude vždycky něco znamenat. I když je pravda, že se o nás moc nestará a my si s holkama vlastně musíme všechno samy financovat. Kolektiv máme ale nejlepší a já bych nechtěla nikam jinam.

Prozraďte ostatním. V čem je váš kolektiv nejlepší?
V tom, že spolu trávíme většinu času. Řada z nás ragby obětuje školu, rodinu. Jsme víc rodina než leckde doma.

Správná rodina si občas „leze na nervy"?
K tomu u nás nedochází. Jsem na naše prostředí zvyklá. Moc jiných kamarádek než na ragby nemám, protože se například ve škole nemám často s holkama o čem bavit.

A co je přivézt mezi vás?
To se mi ještě nepovedlo, i když moje okolí reaguje na to, že hraji ragby většinou pozitivně. Všichni se diví, že zrovna já jsem ragbistka. Asi mají o hráčkách zkreslené představy, ale líbí se to všem. Hotelovka to je ale jiný svět. Upřímně mám na ní tak dvě kamarádky. Vyrůstala jsem spíš k klukama. Holky mi moc neříkají. (směje se)

Petrovice, to je tým mnohonásobných mistryň. Čím to vzniklo?
Základ je právě v kolektivu. Měli jsme dva výborné trenéry, kteří pro nás obětovali hrozně moc. Před každým turnajem jsme jeli na soustředění. Pouštěli jsme si lampiony štěstí… Všechno se tak stmelilo a dalo to základ našim úspěchům.

Co se podařilo ragbyově?
Trenéři nás učili jednoduchý sedmičkový styl ragby. Zbytečně se neprat se soupeřkami, míč si pěkně rozhodit. Ve své době jsme tak hrály jediné. Žádná z nás netápala, ale věděla, co přesně má na hřišti udělat. No a v neposlední řadě jsme byly všechny rychlejší.

Když člověk zvítězí třikrát v extralize, touží vyhrát i počtvrté?
Touží! Letos se nám to ale nejspíš nepovede.

Po podzimu jste „až třetí". Na čem se úspěchy zadrhly?
To já nemůžu tak docela hodnotit, jelikož jsem na podzim nehrála kvůli zranění. Mělo to asi více důvodů. Zaprvé skončil trenér Hodan, což je nám všem moc líto. Pokud přijdou noví kouči, tak to chvíli trvá, než si hra sedne. No a pak se malinko zhoršily vztahy. Holky se začaly hádat mezi sebou, proběhly i diskuse s trenéry. Více střípků dalo dohromady mizerný podzim. Věřím ale, že už je to pryč a jaro bude zase patřit nám.

Co vás k tomu opravňuje?
Kolektiv se zase nastartoval. Všechny poctivě trénujeme. I já se snažím ze všech sil dát zase náš tým dohromady.

Máte ztrátu devíti bodů. Myslíte, že je reálné ji dohnat?
Není, i kdybychom všechno vyhrály. Samozřejmě bude záležet i na tom, jak bude hrát Sparta a Dragon, na jejich vzájemných zápasech, ale na lepší místo než druhé letos těžko dosáhneme.

Pojďme k reprezentaci a k jejímu úspěchu na pražském šampionátu. Měl nějaké specifické úkoly benjamínek celku?
Žádné speciální úkoly jsem neměla. Nemusela jsem nosit ani pití ani rozlišováky… i na to byli u týmu fyzioterapeuti. My s ostatníma holkama byly stále pohromadě a udržovaly si jen správnou atmosféru.

V celku byly hráčky o dvacet let starší než vy. Cítila jste bariéru?
Ne, na ragby je krásné, že dává dohromady všechny věkové skupiny. Nikdo na něm neřeší, kolik vám je let. Je to jenom o sportu, kamarádství a pověstném třetím poločase. (směje se)

Pomohlo k bronzu domácí prostředí?
Neuvěřitelně! Doma jsme chtěly ukázat, že na to máme. Když vám někdo fandí, tak to s vámi udělá neskutečné věci.

Skončily jste sice bronzové, ale mimo postupové příčky.
To nás moc mrzelo. Tím spíš, že jsme mohly Švédky porazit, vždyť se nás bály snad více, než my jich. Dostavila se ale nervozita. Postup mezi elitu by byl skvělý, výborná zkušenost, i když bychom nejspíš zase hned spadly dolů.

To je mezi dvěma nejvyššími divizemi tak veliký rozdíl?
Ano, některé celky mezi elitou už mají plně profesionální týmy.

Toužíte se stát profesionálkou?
K tomu vede dlouhá cesta. Třeba se jí za deset let stanu. Zatím plánuji vyrazit studovat a hrát do Anglie. Nejdříve ale musím odmaturovat.

Ragby žije v ústraní. Vadí vám to?
Víceméně ano. V Česku se dává přednost sportům, které vlastně nezaznamenávají úspěchy, třeba fotbalu. No a my si všechno platíme. Chtělo by to ragby zprofesionalizovat.

Jde dohromady profesionalismus a třetí poločas?
(směje se) No, to asi těžko.

Tipy Barbory Bendové

Ragbista roku
 „Byla bych pro Honzu Rohlíka, který je z české extraligy. Všichni volí jen zahraniční hráče, přitom Honza dělá pro ragby maximum a zaslouží si ocenění."

Ragbistka roku
 „Jsem pro Kamču Rousovou, která se neuvěřitelně zlepšila. Dře na sobě a je to hned znát."

Ragbista roku 7´s
„Českou sedmičkovou jedničkou je Vachtang Pailodze. Má neuvěřitelné přihrávky, je rychlý a mrštný. K tomu disponuje neopakovatelným herním přehledem a myšlením."

Osobnost roku
 „Honza Macháček, na kterém oceňuji hlavně to, že se vedle hraní věnuje i mládeži. Bez takových lidí by se české ragby nerozvíjelo."

Reprezentant/ka
 „Robert Voves se vrátil ze zahraničního angažmá a příkladně vrací českému ragby to, co mu dalo."

Rozhodčí roku
 „Jsem pro Matěje Rázgu, který je z českých špiček pomalu jediný ochotný pískat i ženy. Jinak většinou přijdou starší pánové, kteří všechno pískají z půlky, a podle toho to vypadá."

Talent roku (dívka do 21 let)
 „Saša Zítková z Brna, která už se objevila v patnáctkové ženské reprezentaci a i Brnu moc pomáhá."

Tým roku
 „Řekla bych „věčně druhou" Pragovku, která má vedle mužů i výbornou mládež."

Trenér roku
 „Pro mě je to Pavel Hodan z Petrovic, který se o nás tři roky staral a i reprezentaci dovedl k bronzu na ME divize A."

Akce roku
 „Mistrovství Evropy žen divize A v Praze. Zážitek na celý život!"

Dále vyjde!!!
Miroslav Němeček (18. února)
Hana Schlangerová (20. února)