Jak se žije? Tentokrát badmintonistům TJ Astra ZM Praha

Osičková: Za vším hledej Maixnerovy

Badminton hraje Markéta Osičková od deseti let. V soutěži družstev získala na Mistrovství republiky několik titulů, v jednotlivcích pak vybojovala stříbro a bronz. Vystudovala tělocvik a psychologii. V době studií na Filozofické fakultě ji Martina Maixnerová zlákala k trénování v Astře, kde měla v rámci praxe krátce „potrénovat“ děti. Několik let zároveň studovala a pracovala v Drop Inu s uživateli návykových látek. Posledních šest let byla na mateřské. Pak do jejího života opět zasáhla Martina Maixnerová, která jí nabídla návrat do Astry do pozice hlavní trenérky, i v tomto oboru dosáhla na hmatatelný úspěch, když ji loni vyhlásili trenérkou roku 2010.

Paní trenérko, představte nám svůj oddíl?

Badminton TJ Astra Praha ZM má přibližně sto padesát členů. Z toho dvě třetiny dětí. Áčko dospělých hraje extraligu, máme i několik dalších družstev na úrovni kraje a okresu. Děti nastupují v žákovských a dorosteneckých kategoriích.

Jaké je postavení Astry v extralize?

V posledních letech hrajeme klidný střed tabulky. Nemáme družstvo s medailovou ambicí, ale ani se starostí o záchranu. Českému badmintonu vládne Brno, které ale nastupuje s řadou zahraničních hráčů. Touto cestou nechceme rozhodně jít.

Jaký je největší úspěch Astry?

Jde o třetí místo v celostátní lize v sezoně 1996/1997. V tomto družstvu jsem hrála i já. Náš trenér Bohumil Dufek byl nejen díky tomuto úspěchu uveden do Síně slávy ČBaS. Nechci zapomenout ani na tři tituly mistrů České republiky dorostu z let 2009, 2010 a 2011. Astra byla vyhlášena nejúspěšnějším oddílem let 2009 a 2010, bráno dle počtu získaných medailí na Mistrovství republiky napříč kategoriemi.

Můžete jmenovat naděje Astry?

Máme super vytrvalou juniorku Terezu Lajdovou, která uběhá všechny svou vynikající kondicí. K ní je třeba přiřadit její setru Magdu, Ivu Zychovou, Dominiku Kurzovou a Míšu Myšákovou. Mezi menšími holčičkami vidím velký potenciál v Terezce Járové a Terezce Kobylákové. Na Astře máme takový syndrom úspěšných Terez (smích).

Kdo je připravuje?

Nejmladší děti vede Martina Maixnerová. Já připravuji žákovské a dorostenecké kategorie. Jednou týdně se starám i o dospělé, kde v současné době nefunguje stálý trenér.

Jaká je náplň vaší funkce?

Trénuji veškeré závodní skupiny. Vyřizuji přihlášky na turnaje, organizuji soustředění, komunikuji s rodiči hráčů a podobně.

Komunikace s rodiči je jistě klíčová pro růst vašich svěřenců.

Ano, ta je v badmintonu nezbytná. Tento trend v našem oddíle zavedla rodina Maixnerů. Martina Maixnerová s velkou láskou pečuje o ty nejmenší a láká jejich rodiče k hraní badmintonu, pořádá různé zajímavé akce, jako je turnaj pro děti s rodiči. Rodinný trend v Astře je vidět i z toho, že mojí hlavní trenérskou asistentkou je její dcera Eliška, která prošla juniorskou reprezentací a v současné době hraje extraligu dospělých.

Kdy se má s badmintonem začít?

Mezi šestým a desátým rokem. Dítě mladší šesti let se jen těžko naučí techniku. Později už je to složité. Nerozlišujeme ale například podle postavy. Často se stává, že mají lepší techniku děti, které jsou trošku silnější. Nezbývá jim nic jiného než mít šikovnou ruku.

Kolik to bude rodiče i děti stát?

Nejmenší děti trénují hodinu dvakrát týdně, rodiče to stojí pět tisíc na rok. Závodním hráčům později narůstají tréninkové jednotky, které jsou o půl hodiny delší. Děti už také chodí třikrát týdně. K nákladům je třeba připočíst vybavení. Raketu za dva až čtyři tisíce korun, boty do haly a péřové míčky. Tuba vydrží zhruba měsíc a stojí čtyři sta korun.

Kde vás najdeme?

Informace je možné získat na webových stránkách www.astrabadminton.cz, přihlásit se můžete i prostřednictvím emailu osickova@gmail.com.

Proč by měly děti provozovat badminton?

Děti u nás dostanou základní vybavení, co se týče obratnosti, rychlosti, vytrvalosti. Pokud začnou hrát, rozvíjí se jim myšlení, jelikož jde o taktickou hru, takové rychlejší šachy. Dítě, které nemá schopnost předvídavosti, neuspěje.

Jste profesionální trenérkou. Jak moc složité je uživit se touto činností?

V posledních letech začíná být situace lepší, jelikož se hodně rozvíjí hobby badminton. Zájemci o toto odvětví si trenéry kupují. Já ale uvažuji, že bych se do budoucna ráda věnovala psychologii.

Jak se žije badmintonistům Astry Praha?

Těžko říct, myslím, že z našich posledních úspěchů plyne větší zájem o oddíl. S tím ale souvisí nižší „produkce“ úspěšných hráčů. Máme mnoho dětí a díky stále se zvedajícím základům jich potřebujeme stále víc. U dorostu se snažíme o trénování v menší skupině. Smutnou částí je odchod dorostenců mezi dospělé, protože tam nemáme žádnou výraznou pozitivně motivující osobnost v roli trenéra či hráče. Na druhou stranu je třeba říct, že mezi dospělými jsou chytří a vzdělaní lidé, kteří hrají badminton pro radost. Pokud by se někdo z nich rozhodl být reprezentantem, musel by se vzdát studia nebo alespoň snížit své nároky na něj. To se za celou existenci podařilo na Astře pouze Janu Vondrovi.

Lajdová: Je skvělé dostat soupeře do úzkých

Mohla by být klavíristkou, běžkyní, lékařkou… Tak veliký je záběr osmnáctileté badmintonistky Astry Praha Terezy Lajdové. Česká juniorská reprezentantka, členka Sportovního centra mládeže, studentka sedmého ročníku gymnázia rozhodně nezahálí, výsledkem čehož je druhé místo z Mezinárodního mistrovství v Polsku, stříbro z Mistrovství republiky juniorek i bronz z Mistrovství republiky žen.

Terezo, jak jste se dostala k badmintonu?

Začínala jsem s dřevěnou raketou s rodiči na chatě. Astru Praha v té době vedla Martina Maixnerová, která je přítelkyní mých rodičů, a ta právě otvírala badmintonovou školičku. Bylo mi asi sedm let, když jsem tam nastoupila, o rok později jsem začala hrát závodně pod vedením Markéty Osičkové, se kterou spolupracuji dodnes.

Šlo o velký rozdíl?

Když se řekne badminton, většině lidem se vybaví „plážová“ zábava, kterou vůbec nespojují se sportem. S badmintonem na vrcholové úrovni se to nedá vůbec srovnávat. Závodní badminton je hlavně pořádná dřina. Je minimálně tak náročný jako kterýkoliv jiný sport.

Co vás u badmintonu udrželo?

Abych řekla pravdu, tak jsem ze začátku chodila na tréninky hrozně nerada. Pak jsem si na Astře našla partu lidí, kvůli které stálo za to zůstat. S prvními úspěchy přišla i motivace do tréninků a právě to byl okamžik, kdy jsem se rozhodla věnovat se badmintonu naplno.

Badminton je individuální sport. Proto jste si ho vybrala?

Když jsem se jako malá rozhodovala, jestli pokračovat ve sportovní gymnastice nebo se věnovat jen badmintonu, zvítězil badminton. A nejen proto, že to je individuální sport. Co mě na badmintonu přitahovalo, byl fakt, že z badmintonového zápasu vždy vzejde jasný vítěz. Na rozdíl od gymnastiky, kde bylo vaše vítězství v rukou porotců. Nedá se říct, že by byl badminton jen individuální, během celé sezony probíhá i řada soutěží družstev, které mám hrozně ráda právě pro tu týmovou atmosféru. Badminton jsem si vybrala také proto, že vítězství nezáleží pouze na dobré fyzické připravenosti, ale také na tom, jakou zvolíte taktiku. Hrozně mě baví předvídat hru soupeře a vymýšlet, jak ho dostat do úzkých.

Dá se říct, kolik času se věnujete taktické přípravě?

Moc ne, trenéři nechávají taktiku na nás. Přiznám se, že mi to tak vyhovuje. V zápase je to něco jiného, tam přijímám taktické rady všema deseti.

Čím se chcete prosadit?

Dobrou fyzičkou. Zlepšit bych se chtěla především silově. Naštěstí v dívčí kategorii síla nehraje tak velkou roli jako v té mužské.

Jaké jsou rozdíly v mužském a ženském badmintonu?

Pokud se nebavíme o rychlosti nebo síle úderu, tak rozdíly nevidím. Nedá se říct, že by byl ten ženský třeba emotivnější. Většina profesionálních hráčů drží své emoce na uzdě.

Co by měl mít dobrý badmintonista?

Měl by být cílevědomý, pracovitý, mít sportovní předpoklady a také trochu talentu. Pro badminton je důležitá rychlostní vytrvalost. Nejsme ani sprinteři, ani vytrvalci. A nesmím zapomenout na psychickou odolnost.

Kolikrát týdně trénujete?

Čtyřikrát, skoro každý víkend mě pak čeká turnaj.

Co je vaší prioritou. Škola nebo badminton?

V Česku začal badminton jako vysokoškolský sport. Mě nyní čeká asi nejtěžší přechod z kategorie juniorek do žen. Lidé, kteří chtějí studovat, se jen zřídkakdy stanou profesionály. Já bych se ráda dostala na medicínu nebo na FTVS obor trenérství. Věřím, že se mi podaří studium s badmintonem skloubit.

Zatím procházíte sportem i studiem hladce. Jste připravená na neúspěch?

Každý sport, badminton nevyjímaje, je plný zklamání a neúspěchů. Ve sportu už jsem zažila hodně zklamání, a tak si myslím, že už mě žádný neúspěch nezaskočí. Zklamání k badmintonu patří. Bez toho by nepřišla radost z úspěchu.

Kterých svých úspěchů si nejvíc vážíte?

Loňského druhého místa na Mezinárodním mistrovství Polska, hned na to jsem byla druhá na Mistrovství republiky juniorek a třetí na Mistrovství republiky žen. Tím jsem si vybojovala účast na Mistrovství Evropy juniorů, což pro mě byla velká odměna.

Cíle?

Dlouhodobé neprozradím. V letošní a příští sezoně se chci prosadit na domácí půdě, ale také v zahraničí. Ráda bych se zúčastnila mezinárodních turnajů na Slovensku, Slovinsku, Polsku i dalších turnajů v zahraničí. Samozřejmě nevynechám republikové šampionáty kategorie devatenáctiletých a dospělých, kde bych ráda získala nějakou medaili.

Na trénink se vždycky těším, tvrdí šesťačka ve službách Astry Terezka Járová

Přestože je jí jedenáct let, už hraje s patnáctiletými. Navrch reprezentuje Astru i Českou republiku na tuzemských a mezinárodních turnajích. Z jednoho z nich ve Friedrichshafenu dokázala přivézt stříbro, přesto říká: „V Německu nebyla moc velká konkurence, největší úspěch jsme měly s Terkou Švabíkovou před týdnem na třináctkách, kde jsme byly první.“ O kom je řeč? O usměvavé školačce Terezce Járové.

 „K badmintonu jsem se dostala ve druhý třídě přes spolužačku. Dělala jsem gymnastiku, ale ta už mě nebavila, a tak jsem začala pinkat. Ani nevím, proč se mi líbí, ale líbí se mi moc,“ vypravuje Terezka Járová.

 „Nejvíc mě baví dvouhra, která je nejtěžší, protože se v ní nejvíc běhá. Ve čtyřhře se neběhá, tam se doplňujeme,“ vysvětluje naděje, jež nezapomíná ani na své „pomocníky“.

 „Čtyřhru hraju s Terkou Švabíkovou, mix ve třináctkách s Kristiánem Laciánem a v patnáctkách s bráchou. Abysme byli nejlepší, trénujeme čtyřikrát týdně. Dvakrát s Markétou Osičkovou, ve středu s Michalem Turoněm a v pátek s Eliškou Maixnerovou. Všichni jsou fajn, největší sranda je ale s Michalem,“ směje se děvče, které dobře ví, na čem pracovat.

 „Nejde mi zadní bekhend. Zato mi jdou kraťasy. V létě máme soustředění, kde nabíráme kondičku, v zimě jezdíme na běžky,“ vypočítává hráčka, které se mezi badmintonisty líbí i kvůli dobré partě.

 „Všichni jsme kamarádi, moji největší jsou Terezka Švabíková a Terka Typltová. Mým vzorem je Tereza Lajdová, která výborně hraje. Mrzí mě ale, že si s námi vůbec nepovídá, jenom někdy na soustředění,“ lituje slečna s nejvyššími cíly.

 „Chci vyhrát Mistrovství republiky třináctiletých, hrát do dospělosti a pak se stát profesionálkou,“ plánuje Terezka. Zajímalo nás, kdy ji badminton nebaví?

 „Když obíháme kurt nebo když nahazujeme. Na trénink se ale vždycky těším,“ dodává přesvědčivě Járová.

David Nejedlý