Jane, do zápasů jste šli bez českého reprezentanta, nadhazovače Breníka. Jak moc vám chyběl?
V softbale obecně dělá nadhazovač hrozně moc. U nás v týmu to platí snad ještě víc. Jardu Breníka považuji za nejlepšího českého nadhazovače, jeho neúčast je tak hrozně znát, dělá nám minimálně padesát procent hry.

Dalo se s Hrochy, kteří patří mezi nejlepší dvojici v Česku, bez něj uspět?
Dalo, mohli jsme pochytat pár těžkých balonů, několikrát se trefit na pálce. Najednou se člověk veze na vlně… Mohli jsme určitě vyhrát.

Prohry 2:12 a 3:9 se zdají být velmi výrazné. Proč to dopadlo tak špatně?
Neřekl bych, že to dopadlo špatně. Trenér chtěl vyzkoušet různé varianty, zjistit, co to udělá. Viděl je a už má jasno. Z tréninkového hlediska, z pohledu sestavy jde o důležité zápasy. O výsledek až tolik nešlo.

Co konkrétně jste zkoušeli?
Určité změny. Například zařazení hráčů na posty, na kterých nenastupují pravidelně. Trenéra zajímalo, jak se na nás projeví pomalu měsíční pauza. Kdo má formu? Hráč, který na jaře exceloval a táhl celý tým, už se nemusí potkat s formou.

Přes veškeré absence a zkoušky jste měli Ledenice dvakrát porazit. Souhlasíte?
To musím. Samozřejmě jsme měli a chtěli dvakrát vyhrát, už jenom proto, abychom se před poháry vezli „na vítězné vlně". Nicméně si z toho velkou hlavu neděláme a hledáme plusy. Prvním a velikým je to, že náš druhý nadhazovač Honza Čučka zaházel skvělý zápas a my víme, že se na něj můžeme spolehnout a on dokáže mužstvo táhnout. Ve druhém utkání šly do toho Ledenice naplno, jelikož jim šlo o postup do play-off a za nás házel třetí a čtvrtý nadhazovač, což se projevilo.

Pokud vezmeme první duel, můžete říci, v čem jste byli lepší než Ledenice?
Nemyslím si, že bychom byli lepší. Zápas byl naprosto vyrovnaný a rozhodly v něm milimetry. Jediný odpal stačil a mohlo být všechno jinak.

Druhé utkání bylo čistě o nadhazovačích?
Nejenom o nich, také pole bylo provizorně poskládané. Jinak se ale absence dvou nejlepších samozřejmě projevila. Oba dva nadhazovači za nás neházejí pravidelně. Jeden z nich, Wolfgang Walther, u nás jen hostuje a ani spolu netrénujeme. Byla to zkouška, jak moc můžeme na pohárech hýbat sestavou.

Základní část extraligy zakončíte na páté příčce. Vládne spokojenost?
Vždycky, když tým postoupí do vyřazovacích bojů, tak vládne spokojenost. My jsme do play-off chtěli, dostali se do něj dlouho před koncem základní části.

V něm se můžete potkat buďto s Tempem Praha nebo Sportclubem 80 Chomutov. Koho byste si přáli?
S Chomutovem máme dlouhodobě horší bilanci než s Tempem. Na ně bychom si věřili víc. Nicméně v play-off se nedají soupeři vybírat a každý z nich je v podstatě na stejné úrovni.

Platí to i pro extraligové hegemony Spectrum Praha a Hrochy Havlíčkův Brod?
Určitě se může stát, že někdo Spectrum nebo Hrochy vyřadí. My se o to budeme snažit. Play-off není dlouhé, hraje se pouze na tři vítězné zápasy, jeden víkend, kdy jste ve formě, tak může všechno zvrátit. Samozřejmě to jsou naše nejlepší týmy. Prakticky celou reprezentaci Česka tvoří hráči těchto celků.

Loni jste skončili třetí. Obhajoba bronzu je cílem letošní sezony?
Máme dlouhodobý cíl dostat se do finále. V podstatě se na něj tři roky připravujeme. Máme ve svém středu zkušené hráče, kteří nás léta táhnou a možná budou končit, proto chceme zaútočit letos.

Nyní odcestujete do Holandska na pohár. Jak se těšíte na konfrontaci s elitou?
Super Cup, na který jedeme, je nejlepší soutěží, jež si můžeme zahrát. Pravidla jsou na něm tak upravena, že si na něj mohou půjčit týmy hráče prakticky z celého světa. Budou tam Argentinci, Novo-zélanďané a jiní. Tato zkušenost by nám mohla pomoci třeba i do českého play-off. Rozehrát se a pak toho využít.

Na Super Cupu budou startovat tři české týmy, vy, Spectrum a Hroši. Motivuje vás skončit nejlépe z českých celků?
Ano, měli jsme štěstí na los. Papírově máme nejslabší skupinu a měli bychom z ní postoupit dál. To se třeba o Hroších říct nedá. Pro ně bude postup složitější. Motivace je ale jasná, vyhrát celou soutěž. (směje se)

Přes koho by měla jít cesta k postupu ze skupiny?
To se takto nedá říci. Všechno totiž mohou změnit posily celků. Až uvidíme konečné soupisky, dá se mluvit o favoritech. Může se stát, že jasný outsider skupiny, Francouzi, tak vhodně doplní svůj tým o dva dobré nadhazovače, kečra a budou patřit mezi aspiranty na postup.

Vy touto cestou nejdete. Máte vůbec bez zahraničních posil šanci na úspěch?
Máme poměrně široký kádr, dlouhodobě patříme mezi lepší týmy, co se týče pálení, takže bychom to mohli uhrát na to, že dáme více bodů než soupeři. V obraně pak máme nadhazovače Jardu Breníka, který je skutečně špičkový. K tomu jsme si přizvali dva další nadhazovače Standu Havla z Eagles a Romana Matušku, který hraje nejvyšší holandskou ligu. Pak už bude záležet na aktuální formě.

Pojďme k vaší osobě. Mezi pálkaři patříte dlouhodobě k české špičce. Nedávno proběhlo v Česku mistrovství Evropy. Doufal jste v nominaci?
Nedoufal, loni jsem jel na jeden turnaj, letos jsem se ale v nominaci neobjevil. Stabilním členem širšího kádru reprezentace zatím rozhodně nejsem.

Proč není nejlepší pálkař Radotína v nominaci? Jsou vaši konkurenti lepší?
V softbale rozhoduje mnoho aspektů. Máme hodně statistik. V jedné z nich jsem na špičce a někteří reprezentanti v ní mají horší statistiky než já, zase ale mají zkušenosti s mezinárodním softbalem. Znají zahraniční nadhazovače, zatímco já bych je teprve poznával. V tom mají oproti mně obrovský náskok.

Neuvažujete proto o tom, že byste opustil Radotín a za zkušenostmi vyjel?
Problém je v tom, že se softbalové zkušenosti nesbírají po Evropě. Česká extraliga je z těch evropských nejlepší. To bych musel vyrazit na Nový Zéland nebo do Spojených států amerických. Nicméně je pro mě teď prioritou dostudovat Českou zemědělskou univerzitu. Jsme amatéři, softbal mě živit nebude. Teprve po studiu mohu uvažovat o tom, jestli zkusím softbal v daleké cizině. Nejen kvůli sportu by to bylo prospěšné.