Čerstvý řidičák, snaha se předvést a vysoká rychlost. Tato kombinace byla na počátku vážné dopravní nehody, která jen náhodou neskončila tragicky. I tak jejím účastníkům zůstanou trvalé následky – na těle i na duši.

„V roce 2005 jsme společně s přítelem Tomášem začali provozovat menší hotel. V té době jsem ještě neměla řidičský průkaz, a proto v případě potřeby jezdil s firemním vozem přítel nebo náš kuchař Martin,“ říká Vilma Příbramská.

Dnes v Praze opět podniká, ale tehdy před pěti lety měla namále. Asi dva měsíce po otevření hotelu potřebovala odvézt zbytek odpadu po generálním úklidu, a tak se dohodla s Martinem, že na chvíli sehraje roli šoféra.

„Věděla jsem, že ani ne devatenáctiletý Martin má řidičák jen krátce a že si rád zafrajeří před děvčaty. Ale měli jsme před sebou jen asi dva kilometry, autem pět minut,“ vzpomíná paní Vilma.

Na padesátce jel stovkou

I na těch dvou kilometrech se ale Martin chtěl předvést. Na rovince to rozjel až na stovku a vletěl do zatáčky. Tam byl ale kanál, který vůz vymrštil do protisměru. „V té chvíli se tam objevilo auto. Nebylo kam uhnout, ale myslím, že Martin ani nedokázal zareagovat. Auta se srazila v celkové rychlosti 150 kilometrů za hodinu,“ vypráví Vilma a hlas se jí ještě dnes chvěje.

Výsledkem nehody byla těžce zraněná žena ve druhém voze, která proletěla čelním sklem a utrpěla zranění hlavy. Řidič se stačil opřít o volant, utržil jen „pár odřenin“. Martin se popálil o vystřelený airbag a také si zlomil ruku. Vilma dopadla hůře: kromě zlomených žeber a poškozených kolenních vazů měla i poraněnou páteř. Dodnes s ní má problémy.

Úplně nová octavie, kterou ještě majitelka nestačila havarijně pojistit, byla téměř na odpis. Martin dostal u soudu „jen“ podmínku, mimo jiné i proto, že spolujezdkyně v druhém voze nebyla připoutána a za své zranění si zčásti mohla sama. „Uznal svoji chybu a pracoval u nás celý rok zdarma, aby nám splatil opravu auta. Škoda, že už při řízení se nechoval takto férově a zodpovědně,“ uzavírá svůj příběh Vilma Příbramská.