Pominu, že lidi s sebou donášeli i vlastní dobroty, které si mezi sebou vyměňovali. Inu, sdružovali se. O mnohem větší sepětí davu se postarali dva senioři. Byli už, bratru, v požehnaném věku, hůlčičky nechyběly. Dědoušek měl od své ženy zakázáno pít. Všichni jsme to slyšeli, jak mu kladla na srdce, že alkohol chlapa jenom zblbne a za těch „tři sta let", co prý jsou spolu, o tom ví své. Dědoušek nedbal, nějací rozjaření chlapi ho ihned vzali do party a znáte to: sebevědomí raketově letí vzhůru. Jedna sklenka stíhala druhou, stařeček se najednou narovnal a hůlka mu jen překážela. Vyprávěl, jen se mu od pusy prášilo a pak to přišlo.

Obklopily ho ženské, na věku přece v ten moment nezáleží. Jeho ostrovtip zaměstnal kdekoho a ženských přibývalo. Dokonce jsem v davu zaslechl, že je docela milé mít takového chlapa doma. „Kurevník je to!!!" hřímala jeho manželka a dav její slova vyhodnotil jako slušný předpoklad dožití se vysokého věku.

„Vždyť mu bude devadesát!" opáčila jeho choť v domnění, že mu dav rovněž domluví, aby se svými vzpomínkovými eskapádami už raději přestal. Bránice totiž dostávaly co proto. Hlavně při vzpomínkovému výletu do padesátých let, kdy zmíněný dědoušek vyprávěl příběh komunistické funkcionářky, se kterou se pelešil za Stalinovým pomníkem na Letné. To prý ještě ženatý nebyl, proto měl nárok. A zadek prý měla zrovna tak pěkný jako všechny milenky bratrů Kennedyových. I prezidenty se pak stali! Ženský chlap prostě muší mít! argumentoval stařík.

Kobylisení se pak proměnilo v příjemné rámusení, že chlapi jsou buď plémě na zabití nebo užiteční akorát tak na skládání uhlí. A tak se sousedské družení pomalu přerodilo na dva tábory: oběti a inkviziční soudce. To už bránice dostávaly opravdu hodně zabrat, když dědoušek popisoval „důležité chvilky" při seznamování se svou nynější ženou.

Věřím, že se v davu přítomných neztratila ani čepice, jak všichni hltali toho bezmála devadesátiletého vypravěče. Hrdinka příběhu pak ze zoufalství pila taky, dokonce i domácí bábovku jí někdo daroval. Sama pak ukončila příběh zrodu manželského života. Dědoušek prý tenkrát v křoví na Matějské pouti nic moc. Takže nechť se raději už nevytahuje, jaký že je nadsamec. A prý že nebýt jejího aktivního podílu, ani děti by možná neměli. A teď už se, dědku, raději pakuj a jde se domů! Vyvětral sis hubu až dost.

Bylo pak zajímavé sledovat, jak předtím naprosto cizí lidé živě vzájemně diskutovali, jak asi pro stařečky ten sobotní večer doma dopadne. Prý buď dostane oběma holemi po hlavě, nebo se babča pustí do bábovky a na odpolední extempore toho proutníka třeba zapomene.

O mnoho mladší generace se na tom Kobylisení mezi sebou škádlily, zda v letech přítomných starců budou zrovna tak vitální. Korunu tomu nasadila jakási paní. Tipuji že tak čtyřicítka to byla. Otočila se ke svému partneru a řekla, že je to jedno, co tady teď všichni plácají, protože „ty seš už totiž dávno mrtvej".