Tak tedy, do budovy magistrátu pronikl vetřelec. A ne tak ledajaký vetřelec. Byl to potulný „jasnovidec“. V jedné ruce ošatku plnou plesnivého chleba, v druhé kytaru.

První, koho potkal na schodech, byl náměstek primátora Karel Březina. Tulák nezaváhal, zřejmě se mu náměstek jevil dosti sympaticky. „Vy zde také pracujete?“ otázal se Březiny. „Nikoliv, já jsem zde zástupcem lidu,“ odvětil po pravdě zástupce primátora. Jenže ouha. Tulák Březinovi jaksi neporozuměl, a tak se vydal na další průzkum terénu.

Vešel a klepal na všechny dveře. Jakmile mu kdokoliv z pracovníků kanceláří otevřel, tulák bezprostředně vstoupil, položil na zem ošatku, vytáhl kytaru a spustil: „Já jsem potulný cikán a přicházím vám prodat chleba.“ Toto se opakovalo prakticky ve všech dveřích. Až u dveří předsedy kontrolního výboru Tomáše Hudečka nabrala situace na obrátkách.

Onen předseda měl totiž právě plné ruce práce s kontrolou hospodaření hlavního města, a tak tuláka slušně vyzval, aby zahrál o dům dál. Ale to neměl dělat. „Vy mě neprosíte, vy mě vyhazujete,“ rozpálil se nezvaný host doběla. „Proklínám vás i celou tuto budovu od sklepa po půdu. Blíží se konec světa. Jsem zvědav, kam vás ano, právě vás osud v tu dobu zavane. Toto se vám vrátí,“ zaburácel a zabouchl za sebou dveře. Tu předseda kontrolního výboru přiznává, že v místnosti se rozhostil všeobecný smutek.

Tulákova anabáze neskončila. Šel do dalších dveří a postupně obešel všechny dveře v prvním, druhém, třetím čtvrtém i pátém patře. Inu stalo se, že vstoupil i do dveří číslo 135, kde v tu chvíli zasedal výbor pro územní plán. Zmatený předseda výboru dr. Ludvík tuláka usadil se slovy: „posaďte se, slovo dostanete u bodu Různé.“ Tulák poslechl, jenže bod Různé se ne a ne otevřít. A proto spustil na kytaru: „Nehádejte se, nehádejte se…“ Tulákova smířlivost však opadla o něco málo později, kdy ho městská policie vyváděla z kanceláře primátora. Teď už bez kytary proklel znovu celý magistrát. Od sklepa k půdě.

jakub.krupka@denik.cz