VYBERTE SI REGION

SLOUPEK PRO DNEŠNÍ DEN(ÍK): Moje cesta k vínu

Říká se, že lidi se dělí na vinaře a pivaře (případně, jsou tady úplní abstinenti), ale osobně bych spíš řekl: lidi se dělí na ty, co už ochutnali dobré víno, a na ty, co ještě ne. S dnešním Deníkem by se Vám měla dostat do rukou i naše příloha Cesty k vínu. A jejím smyslem je právě pomoci Vám to dobré víno najít.

7.11.2013
SDÍLEJ:

ilustrační fotoFoto: Archiv VLP

Cesty k němu jsou různé. Třeba já dlouho nevěřil, že existuje něco jako víno, kterého se s chutí napiju z důvodu jiného než společenského. Víno, to bylo to, čím jsem si s donucením do druhé nohy připil po povinném šampaňském k novému roku. Víno, to bylo to, co kamarádi lili do kofoly, když na tu usměvavou slečnu na oslavě potřebovali dodat kuráže. Řeči o Francouzích, co u oběda vedou s vínem dvě hodiny řečí, byly prostě řeči.

Až mi jednou tehdejší přítelkyně, po dvouměsíční brigádě na jihu Itálie (co přesně tam dělala, jsem se radši neptal, ale vyprávět o tom uměla moc hezky), přivezla víno. S příběhem pána na kraji vesnice, jehož rodina po tři generace víno pěstuje a v zakoukání do drobné české blondýny, jíž okolí přezdívalo Cherry, tento Giorgio vytáhl ze sklípku to nejlepší, co měl. Tehdy jsem prvně pil víno, jehož legendu „chutná po višních", bych klidně podepsal.

Na otázku, kolik by takové víno stálo, prý Giorgio odpověděl: Ani se neptejte! V každém případě, od té doby jsem ochutnal stovky vín, některá i lepší, než měl onen Ital. A nemusel jsem ani jezdit zvlášť daleko.

Zjistil jsem, že dobré víno nemusí být ani drahé. Příjemně překvapit může i některé stolní za pár korun. Se stolním vínem je to totiž jako s populární hudbou: je připravováno tak, aby se zamlouvalo co nejvíc lidem. A i pop může být dobrý. Když si ho ale člověk jednou naposlouchá, zpravidla mu k vychutnání už nestačí jen tak ledasjaký rozhlasový hit. Začne hledat hudebníky s přívlastky a příběhem…

Přeji vám, abyste ve víně našli pravdu. A píseň, která vás neomrzí.

Autor: Ondřej Leinert

7.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Radmila Kleslová.

Případ odměn pro Kleslovou trestným činem nezavání

Adresátkou pohlednice zachycující Bärengraben a odeslané z Bernu 9. dubna 1937 byla Velevážená paní pí. Dr. Baborová-Čiháková, choť továrníka

Před 140 lety se narodila první žena, která promovala v Karolinu

Jak být v práci 40 hodin týdně a nezbláznit se

Pracujete často deset hodin denně a přesto stále nestíháte? Pak si potřebujete lépe naplánovat pracovní den a využívat čas efektivněji. Za 40 hodin týdně byste měli pohodlně zvládnout náplň práce, pokud ji děláte správně. Jak na to, radí experti na efektivitu práce.

Před 50 lety zemřela spisovatelka Marie Majerová

Praha -  Po léta byla režimem prezentována jako neochvějně socialistická spisovatelka, což zejména po válce také byla. Marie Majerová, která zemřela před 50 lety, 16. ledna 1967, v nedožitých 85 letech, působila též jako novinářka bojující za práva žen, ale proslula i jako femme fatale avantgardních umělců. V mládí byla jejím krédem svoboda a volná láska, pak uvěřila v komunismus. Jako zotročující síly viděla kapitalistický systém i nerovnost pohlaví.

Uměleckým šéfem Dejvického divadla je Martin Myšička

Praha - Se sedmnácti inscenacemi v repertoáru a s Martinem Myšičkou jako novým uměleckým šéfem vstoupilo do nového roku Dejvické divadlo v Praze. Dosavadní šéf Michal Vajdička do Dejvic nastoupil v září 2014, se souborem ale spolupracoval už od sezony 2011/2012 jako režisér inscenací Ucpanej systém a Racek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies