Protože něco končí, něco začíná. V poslední době se Praha proměňuje, aniž bychom to brali na vědomí. Což zase přičítám deformaci velkoměstských domorodců, jejichž život stále provází nějaký ten rachot sbíječek, dopravních uzávěr a stavební ruch vůbec. Prostě rozkopaná Praha.

Atmosféru náměstí Jiřího z Poděbrad dlouhé roky nic nerušilo. Ano, sem tam nějaký ten křikloun si zabral místo u kostela, aby hřímal na adresu mocných vodopády kritiky. Jiřák je pro to zvlášť oblíbeným místem. Řekl bych, že daleko víc, než Letná, která pro veřejné shromažďování působí spíš jako moře ničeho.

Zmíněné náměstí, pojmenované po českém králi Jiřím z Kunštátu a Poděbrad má totiž pro davy jedinečnou výhodu formují se díky architektonickému uspořádání do útvaru, který nedupe po ničem kolem. Stačí si všimnou při letošních jarních svátcích, kdy si obvyklé místo u kostela zase nějaký řečník zabere.

Nepamatuji pověstný „Žižkaperk", což bylo absolutně nejznámější prostranství pro projevy veřejné nevole a podle pamětníků měla toto místo v oblibě i policie. V dobách rakouské monarchie se tam prý pohodlně zatýkalo. Protože se na „Žižkaperk" dalo přijít a odejít pouze z jedné strany.

Pohledem do budoucna se Jiřák pravděpodobně opět promění a úsilí žižkovské radnice a magistrátu budou nezaujatě hodnotit až příští generace. Uplynulé věky i jejich stavební odkaz nyní hodnotíme my. A když jsme u těch českých králů, jeden je opomíjen tak trochu nezaslouženě.

Poslední korunovaná hlava byl Ferdinad I. Dobrotivý. S pádem monarchie jako by nikdy nebyl. Třeba taky někdy bude mít své náměstí. Král je jednou král a jinak to nebude.

Čtěte také: Náměstí Jiřího z Poděbrad bude k nepoznání. Začne se za rok