Kombinace brutalistické architektury a graffiti mi přijde sympatická, takový s nadsázkou metropolitní mix Londýna a Berlína. Je trochu s podivem, že se autor o akci dozvěděl takto pozdě, a byť asi v rámci Nuseláku, který byl v 70. letech realizován Projektovým ústavem dopravně inženýrských staveb, si jednotlivec dnes moc nemůže diktovat, bylo by gentlemanské, kdyby se brutalista a umělci dohodli. Když už se autor sám musel ozvat…

Kdo se už ozvat nemůže, to je architekt Josef Fanta. Secesní umělec (kromě budov navrhoval třeba i nábytek, maloval nebo psal knihy), který se už téměř 50 let musí z jiného světa dívat, jak jedno z jeho vrcholných děl, budova hlavního nádraží chátrá.

Čtěte také: Bude Fantova kavárna chátrat? Její osud je nejistý

Společnost Grandi Stazioni sice za miliardu korun vypucovala novější část hlavního nádraží postavenou v 70. letech, ale do té starší, která se později z části proměnila v kavárnu, se jim zatím nechce. A jen přemítám, zda je to proto, že opravovat zdobnou secesi je těžší než úspornější styl architektů nové budovy Dandy, Bočana a Šrámkových (kde se navíc při rekonstrukci na dobové prvky stejně tolik nehledělo viz současné konfekční prvky bezmyšlenkovitě napasované pod červeno-černé stropy) nebo proto, že jedna kavárna a pár rozlehlých místností jednoduše neslibují takový komerční potenciál.

Kdyby Fanta mohl mluvit, aby si ústa otevřel víc než Hubička.