Hned při příchodu jsme byli zaskočeni. Povinná výbava, kterou jsme si museli obléci, čítala reflexní vestu a přilbu. A také jsme museli podepsat prohlášení, že jsme se seznámili s pravidly bezpečnosti na stavbě.

Podobné entrée jsem zažila poprvé a nebyla jsem zdaleka sama. Jedna z kolegyň to glosovala slovy, že ji někdo měl varovat předem. Na nohou totiž měla žabky.

Když jsme se všichni vzpamatovali z prvotního šoku, vydali jsme se na prohlídku budovy. Místo důvěrně známých výstavních interiérů jsme se ocitli uprostřed staveniště mezi sutí, bahnem a pískem. Ze stěn občas vykukovala původní omítka a my jsme se procházeli nečekaně jiným prostorem. Cestou nám pan Pavala poutavě vyprávěl o původních dispozicích i chystaných proměnách. Rozhodně nezapomenutelná exkurze! Už teď se nemohu dočkat, až rekonstrukce skončí a Mánes se ukáže v novém.