Nakonec ale pan prezident přece jen přišel s pointou a notně překvapivou. Navzdory tomu, že sám nikdy nepatřil k zastáncům amnestií a svého předchůdce Václava Havla za jejich využívání dokonce kritizoval, rozloučil se s úřadem právě tímto krokem.

„Já si nemyslím, že má prezident opravovat soudní systém. A stejně tak si nemyslím, že bych si měl vytipovat jednu skupinu odsouzených a pokusit se jim dát svobodu na základě toho, že se zmýlili soudci nebo že je chybný trestní zákoník. Ten pocit nemám a neosobuji si pravomoc, abych to udělal," i tak v minulosti mluvil Klaus.

A byť Havel mi vždy byl bližší, v tomto jsem Klausovi dával za pravdu. Amnestie je divná, vnáší nerovnováhu do systému: proč má být Frantův přečin vymazán a Pepovi za totéž navždy zůstane škraloup? Proč Dara Rolins, jejíchž 18 měsíců podmínky za nehodu s následkem smrti, už tak vypadalo jako dar z nebe, byla očištěna?

Není zdaleka sama, kdo budí pochyby a otázku: Zaslouží si to?

Třeba soudce Jiří Berka, který měl podle obžaloby falešnými konkurzy způsobit státu škodu čtvrt miliardy korun, se díky amnestiím může vrátit jako vítěz. Stát by mu totiž ještě musel vyplatit ušlý plat za posledních osm let.

Amnestie může pomoci manažerům z kauzy zkrachovalé Union Banky. A ironií osudu, může pomoci i radikálům z Dělnické strany sociální spravedlnosti, naopak je pranic platná Pavlu Vondroušovi, tomu muži, co na Václava Klause loni v Chrastavě střílel z pistole na plastové kuličky. Chtělo by se říct, střílet si z prezidenta se nevyplácí.

ALE…! Bylo by bláhové myslet si, že Klaus při vyhlašování amnestií hájil něčí osobní zájem. Amnestie asi neměla být pojatá tak široce a neměla se dotýkat léta rozplétaných kauz, v nichž jde o sta miliony. Jako by tak prezident dával zprávu: Čím důmyslnější past na muže zákona si připravíte, tím větší šanci máte, že se trestu vyhnete. Pro pár vyvolených, kteří svého „soutěživého" ducha formovali v divokých letech kuponových privatizací a tunelování bank, se tak řečeno s Vieweghem symbolicky uzavřela Báječná léta s Klausem. A je úplně jedno, že těchto letitých případů je jen pár.

Ale amnestie je také když už nic jiného aspoň dobrá zpráva, že i v „blbé" době lze začít znovu a najít odpuštění. Mimochodem, znáte to rčení, že mýlit se je lidské a odpouštět božské? I když nikdy nebude slavný jako Havel nebo Gott, svoje místo v tuzemských dějinách si nakonec Klaus asi přece najde.

Autor je šéfredaktorem Pražského deníku.