Přes všechna dílčí vylepšení máme naše lední medvědy umístěny v objektu, který je již nevyhovující. Pro veřejnost byl otevřen v roce 1933 a je vůbec nejstarším zařízením v zoo, které je využíváno ke stále stejnému účelu. Pravda, původně byla jedna jeho polovina určena „hnědým" medvědům a teprve časem připadlo celé medvědům ledním, ale to na podstatě věci nic nemění.

Z hlediska dnešních nároků je tento „medvědinec" příliš malý a zastaralý; v tabulce pětačtyřiceti srovnávaných zařízení pro lední medvědy se nachází na mizerném 35. místě, a to jsou za ním vesměs z našeho pohledu provinční zoo jako například Kazaň nebo Charkov. Navíc byl vybudován na jihovýchodně orientovaném svahu, který se v teplých měsících ohřívá do velmi vysokých teplot – a snaha zpříjemnit ledním medvědům život rybími zmrzlinami nebo výrobou ledu nemůže mít zdaleka takový účinek, jaký bychom si přáli.


Miroslav Bobek.Starý „medvědinec" si zkrátka své už odsloužil. A navzdory tomu, co jsem napsal výše, sloužil velmi dobře. Davy návštěvníků v něm s překvapením a radostí sledovaly první „pražskou" lední medvědici Noru, zakoupenou v roce 1932 z cirkusu Karlas, i všechny její následovníky a následovnice, kterých byly za víc než osmdesát let – včetně odchovaných mláďat – téměř tři desítky.

Například slavnou Polárku, jejíž jméno dodnes přežívá v označení mraženého smetanového krému a která byla zobrazena i v logu Mochovských mrazíren (mimochodem, jeden z jejich zaměstnanců si toto logo nechal vytesat i na náhrobek a Polárka tak asi drží svého druhu světový primát). Za okupace se v tomto „medvědinci" narodilo i první uměle odchované mládě medvěda ledního na světě – samička Ilun neboli Sněhulka. Já sám si z dětství pamatuji ve výběhu s betonovými stupni a hranoly Noru a Váňu, oba toho jména druhé, společně s jejich potomkem, samičkou Arctis…

Dlouhá tradice chovu ledních medvědů v Praze by určitě měla pokračovat – ale napříště již v jiném objektu a na jiném místě. Původní „medvědinec" – jakkoli má slavnou historii a máme na něj krásné vzpomínky – nejde nějak jednoduše rozšířit nebo vylepšit, nemluvě o tom, že je nevhodně umístěn.

Je potřeba nové zařízení

Potřebujeme nové zařízení, které by splňovalo všechny požadavky kladené v současnosti na chov ledních medvědů, a máme již pro ně vybráno místo na opačném konci zoologické zahrady, na severozápadním svahu u tzv. Bosny. Jistě, cena tohoto nového zařízení bude odpovídat vysokým nárokům, jimž bude muset dostát. Jenže zatímco v přírodě lední medvědy existenčně ohrožuje globální oteplování, v lidské péči je to právě náročnost a nákladnost jejich chovu; od 80. let klesly jejich počty v zoologických zahradách na polovinu.

Náklady spojené s dalším chovem ledních medvědů v Praze však vedle mimořádné tradice ospravedlňují i jejich neradostné vyhlídky v tající Arktidě, radost a poučení, jež poskytují dětským i dospělým návštěvníkům, a – koneckonců – také prestiž Zoo Praha a celého hlavního města.

Prostor, který časem lední medvědi uvolní, by po vybudování nového objektu mohl obsadit jiný druh „medvědů". Uvozovky zde píši proto, že nemyslím například kodiaky, kteří tu před desítkami let obývali svou polovinu „medvědince", nýbrž – pandy velké. Ty by Zoo Praha také slušely.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha