POHLEDEM Miroslava Bobka: Odsouzeni k zániku

Sledoval jsem vesničany, jednoho po druhém, jak sbírají kartičky. Řadili je tak, aby na prvních místech byly druhy, které by si přáli mít co nejblíž své vesnice, a na posledních naopak ty, jež by chtěli mít co nejdál. Jeden po druhém dávali na první místo luskouna.

Přes veškeré bohatství africké fauny bychom v ní asi jen stěží hledali podivnějšího savce než je luskoun. Ano, savce, byť má tělo pokryté šupinami, a vyvolává tak spíše dojem plaza anebo miniatury obrněného dinosaura.

Tvarem těla připomíná mravenečníka bývá proto označován jako „šupinatý mravenečník", byť s ním není ani vzdáleně příbuzný a stejně jako mravenečník se živí hmyzem, zejména termity. Čtyři druhy luskounů žijí v Asii a čtyři v Africe; v oblasti Dja, kde působíme, se běžně vyskytují dva malé stromové druhy a vzácněji jeden velký zemní druh.

Luskouni jsou mezi vesničany nesmírně oblíbení. Chtěli by je mít co nejblíž svých obydlí, nejvíc se jim líbí a také jim nejvíc chutnají. Zejména oba stromové druhy jsou běžně loveny a konzumovány. Kus se prodává za zhruba 5000 středoafrických franků (200 korun) a jedna porce luskouního masa stojí v pouličním stánku poblíž Dja 500 franků (20 korun).

Tlak na luskouny je ohromný a pouhá jejich konzumace (byť stromové druhy smějí být loveny jen pro osobní spotřebu a zemní je přísně chráněn) pro ně znamená velmi vážné ohrožení. Bohužel však přišla ještě další hrozba.

Když byli kolegové před necelými třemi týdny přítomni zadržení pytláků strážci biosférické rezervace Dja, s údivem zjistili, že se pytláci snažili provézt přes kontroly i pytel luskouních šupin. A když jsem se později na naší základně v Somalomo probíral fotografiemi, které pro nás strážci pořizují, našel jsem záběry, které zachycovaly obdobnou situaci.

V Kamerunu i jinde v Africe se stále silněji uplatňuje čínská přítomnost jenom u Dja stavějí Číňané přehradu a připravují se na rozsáhlou těžbu železné rudy a spolu s ní přichází i poptávka po luskouních šupinách. Ty jsou využívány v tradiční čínské medicíně, údajně například proti otokům, pro podporu krevního oběhu či stimulaci laktace u kojících žen.

Kromě toho je nejen v Číně, ale i některých dalších asijských zemích mimořádně ceněno maso luskounů. Není divu, že v Číně jsou luskouni na mnoha místech již zcela vyhubeni a jinde jejich stavy poklesly na zlomek původních stavů. Obdobná je situace i jinde v Asii, a tak ceny rostou a kola nelegálního obchodu se roztáčejí do mimořádných obrátek.

Cena kilogramu luskouního masa je v Asii u koncových spotřebitelů údajně už na 200 dolarech a agentury přinášejí další a další zprávy o zabavených luskounech; dokonce o tunách zmrazených luskounů!

Ze střední Afriky zatím nelze do Asie pašovat maso luskounů (zkazí se mnohem dřív, než se dostane k první lednici), jejich šupiny však ano. Například 80 kilogramů (!) luskouních šupin bylo před časem v Limbe zabaveno jistému Číňanovi s kamerunským společníkem a 50 kilogramů šupin, které mířily z Kamerunu do Vietnamu, zadrželi celníci na pařížském letišti Charlese de Gaulla.

Ostatně, i my můžeme na základě vlastních zkušeností doložit, že z Dja proudí šupiny luskounů ve velkém. Zabavit se jich podaří jenom nepatrný zlomek.

Evolučně jedineční a fascinující luskouni tak bez většího zájmu veřejnosti čelí v Africe velmi podobnému nebezpečí jako nosorožci. V situaci, kdy je vedle lovu pro maso ze strany místních obyvatel enormně ohrožuje zájem bohaté, mnohamiliardová Asie o šupiny, se zdá být o jejich osudu rozhodnuto.

Alespoň připomenout ohrožení luskounů si klade za cíl World Pangolin Day, který probíhá vždy třetí únorovou sobotu; letos 15. února. Jakkoli se k němu připojit třeba na facebookovém profilu WorldPangolinDay je lepší, než neudělat vůbec nic.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha