S označením Nicklebacku jako rockové kapely asi nebude něco úplně v pořádku…Přeci jenom publikum tomu moc neodpovídá, říkala jsem si, když jsem marně pátrala po nějakém drsnějším týpkovi…

Ztracená v davu splývajícího spíše v předobraz amerického středoškoláka jsem si s řetězem na kožené kabelce začala připadat jako špión. Předkapela Skillet mne celkem pobavila. Drsný rock s prvky hardcoru, do toho housličky a rudá bubenice s vlajícími vlasy. Proč ne? Sice jí zpěv místy ujížděl o nějaký ten tón níž či výš, ale drsně aspoň vypadala. Celkový dojem na úrovni mírného šoku, ale nelze popřít, že nějaký stopový prvek zážitku to zanechalo.

Zvědavá co přijde dál a co předvede hlavní hvězda večera, jsem se zanořila hlouběji do davu, abych nasála atmosféru mezi omladinou, která pištěla a sálala nadšením. Tak možná bude přeci jen produkce Nicklebacku naživo pestřejší než jejich tvorba studiová, co do nás valí rádia. Nejspíš mají vypracovanou show, budou asi hodně improvizovat, jinak by tu snad tolik lidí nepřišlo… jsem si myslela… Ale! Zazněla první píseň, odehráli druhou, třetí…a ono nic.

Možná tak u páté mnou na pár sekund probleskla jiskřička, že by přeci? Ale ona ta pátá stejně splývala s tou čtvrtou. A pak asi po desáté přišlo „We love Prague", „Cool" a nesmyslné připíjení frontmana kapely s bratrem se slovy „Cheers". Hra na rockery jim prostě nešla a ani jít nemohla, když každá druhá píseň byla spíše ukolébavkou pro náctileté slečny.

To pak jakákoliv snaha o nadupanou drsňáckou rockovku byla marná a působila spíš rozpačitě hlavně, když zpěvák musel svému publiku připomínat, že má skákat a kdy má skákat. Nakonec jsme se všichni „nečekaně" dočkali největší hitovky How You Remind Me a celá show Nicklebacku po hodině a pár minutách skončila.

Publikum nicméně asi zešílelo a volalo nadšeně své drahé idoly zpět. A tak za obrovského jásotu opět zakvílely kytary pár jednoduchých akordů. Naštěstí ne na dlouho a po dvou přídavcích bylo po všem. Podle množství panáků, kterými se kapela prolévala, odhaduji, že pokračovali v nejbližším baru stejně jako jejich fanoušci, kteří dle spokojeného výrazu ve tvářích museli tento pro někoho nevšední, pro jiného rozpačitý hudební zážitek náležitě oslavit.

Veronika Sovová