Oba příběhy, jejichž hlavním dějiště byla Praha, velice názorně ukazují, co se u nás posledních deset let dělo a jak se i naše země změnila.

Nejprve O2 aréna. Původně v moci Sazky a Aleše Hušáka, dnes v moci ještě mnohem mocnější PPF a Petra Kellnera. Posun, typický pro současnou společnost, kdy čím dál víc majetku je v moci čím dál méně lidí a nůžky mezi těmi více a méně úspěšnými jsou čím dál rozevřenější. Zatímco i příslušník střední třídy, jako lékař nebo univerzitní profesor, si může nechat zdát o dobách, kdy lidé v jeho postavení mívali doma pokoje pro sluhu, dnes sami, aby si byt o velikosti takového pokoje mohli koupit, a tím naplnit jednu ze základních životních potřeb - bydlení - váží zadlužení na dvacet a více let.

Onen posun od Hušáka ke Kellnerovi je podobný jako posun od Věcí veřejných k ANO. Nesoudím teď strany dle jejich programů, jen čistě dle jejich frontmanů zatímco - Vít Bárta působil možná okázale, vedle Andreje Babiše je v podstatě nenápadný živnostník, co si vstupem do politiky vzal až příliš velké sousto. Zrovna tak Aleš Hušák, jemuž stavba vysočanské arény zlomila vaz. Naproti tomu pro Petra Kellnera šlo o řadový nákup, co mu ročně vynese 70 milionů, z kterých si ani nehodlá nic vzít. Zatímco Aleš Hušák si kvůli image pořizoval služební Bentley, Petr Kellner největší arénu v zemi.

Milion sem, milion tam

Jinak je tahle stavba, která se z původně plánované 1,5 miliardy prodražila na osm, z podobné kategorie jako tunel Blanka či stanice metra Střížkov a Letňany: milion sem, milion tam. Dvakrát proplacené faktury, nezřízené megalomanství, spousta podivných stavebních prvků, u nichž se nemůžete zbavit dojmu, že někomu posloužily jako malá domů. Jako by si ti, co u těchto staveb mistrovali, moc dobře pamatovali socialistické: kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu.

Také Roman Janoušek, lobbista, kterému za časů Pavla Béma údajně patřila Praha, je dnes už malý pán. I když se vyšetřování jeho manévru nezvykle vleče, i když na něho nebyla uvalena vazba, i když těch prohledaných kanceláří a otazníků kolem něho je hodně, svému Cestovateli, jak tehdejšímu primátorovi přezdíval, už na magistrát zřejmě nezavolá.

Žít si nad poměry je ošidné

A jakkoli za těmito příběhy zůstává pachuť, mají i cosi pozitivního: ukazují, že žít si nad poměry, jako to předváděli Roman Janoušek s Alešem Hušákem, je ošidné. O úspěšných a mocných podnikatelích typu Petra Kellnera či Andreje Babiše nemám žádné iluze, nelze jim ale aspoň upřít, že jsou pracovití a v podnikání jednoduše mají spíše dobrý než špatný úsudek, takže jejich impéria stále rostou. Zdravě si věřit a zároveň si nehrát na něco, co člověk není, to může být docela dobré motto pro podnikatele, který už vyrostl z dob, jež lidově komentoval Bolek Polívka v pozdě doceněném Dědictví Věry Chytilové: „Děláte machry a… máte na chodbě".

Mimochodem, O2 aréna, třebaže nehorázně prodražená, aspoň slouží: každoročně se v ní koná kolem stovky a akcí, kéž by to takhle frčelo i na nepřestupním Střížkově.