Jenomže po několika skandálech s prošlou záruční lhůtou nebo lehce nazelenalým masem už toto hezky balené zboží budilo i nedůvěru. Takže farmáři a jejich trhy oplátkou budili zvědavost. Koupěchtivý lid chtěl změnu jde se tedy na tržiště.

A ouha, byť se farmářské produkty v úrovni balení někdy nevyrovnají sériovým lákadlům, jejich obsah oslovil zákazníky mnohem více. Tentýž manažer obchodního řetězce pak musel přiznat, že k jistému odlivu klientely z „objektivních důvodů" přece jen došlo. Jasně, že ten šéf naplno neřekne, že šlendrián části nezodpovědného personálu lidi vyhání od prodejních pultů. Tedy do chvíle, než veřejnost na skandál zapomene.

A že zapomíná rychle. Hezky zabalené věci potáhnou pořád do chvíle, než se zase někomu udělá špatně. Tak to půjde pořád dokola a farmáři si už nyní mohou být jisti, že stoupne i počet fajnšmekrů, kteří si na nesériové zboží zase rádi počkají. A klidně i za vyšší kvalitu připlatí.

Český naturel se ale příliš měnit nebude. Už v minulosti existovaly takzvané „nucené výseky",. což byly masny s druhořadou kvalitou masa. Nikdy jsem se nedozvěděl, jaké hygienické normy tehdejší soudruzi pro tyto účely utvořili. Faktem bylo, že fronty v těchto masnách byly a komické zároveň taky bylo, že mnozí klopili oči a jeden druhému lhali, že zdejší maso kupují pouze pro psy. Nedej bože, když přivezli koninu. To měl ten den každý doma už minimálně desetihlavou psí smečku, kolik toho masa potom bral.

Čas odvál jak nucené výseky, tak pocit, že u masny musel člověk stát už od ranních hodin, aby dostal nějakou tu flákotu na guláš. Dnes je dobře, že maso koupím třeba v osm večer. Samozřejmě čerstvé a na koninu si člověk ani nevzpomene. Když farmáři ve svém poctivém úsilí nějakou tu „koninu" neudělají, své zákazníky budou taky mít, aniž by obchodní řetězce musely měnit strategii. Ono totiž stačí málo člověk není psí smečka, která zblajzne všechno.