„Hele, tati, ten je ale nasranej!" Ano, na stránkách novin to slovo nevypadá hezky, natož z úst malého rozesmátého chlapečka, který si přes sklo ukazuje na rozmrzelé zvíře. Richard sedí, ruce má založené, spodní ret jako podkovu a v očích skutečně náladu, o které dítě zpravovalo svého otce. Ten se splínem separovaného opičáka taky náramně bavil. Fotoaparát mu cvakal o sto šest. Dívala jsem se na zasmušilého obra, jak čelí této bezmoci drzému klukovi dát místo jeho otce herdu, a říkala jsem si při pohledu na něj a při upomínce na veřejné dění okolo sebe… jak já ti rozumím, Richarde…

katerina.chvatalova@denik.cz