Tyto sběratele jsem vždy obdivovala. Líbila se mi na nich ta vášeň, láska, s jakou se o ty papírky starali. Ale možná úplně nejvíc jsem na nich obdivovala ještě něco. Vytrvalost. Vlastnost, se kterou jsem se já nikdy během mých sběratelských pokusů neskamarádila.

Proto mé skromné sbírky samolepek ze žvýkaček Pedro, pivních tácků, kinder figurek, pohledů štěňátek a obalů od sirek vydržely jen do té doby, než se mi do hledáčku dostalo něco jiného. Jak jsem však o víkendu zjistila na veletrhu Sběratel, rozhodně nejsem v tomto sběratelském tápání sama.

Podle Jiřího Nerudy, sedmdesátiletého sběratele, jsem totiž takzvaný sběratel lovec. Lovce baví věci shánět, po čase se však dostane do fáze, když už není co sehnat, sbírka zůstane stát a jeho přestane bavit. A tak se vrhne na něco jiného. A Jiří Neruda ví, o čem mluví. Měl těch sbírek už čtyřicet dva…

veronika.cezova@denik.cz