Malostranské náměstí
Dlouho náměstí sloužilo jako parkoviště, začátkem letošního léta se opět povedlo navrátit prostoru funkci, kterou si zaslouží, a to je náměstí v pravém slova smyslu. Ukázalo se, že když na náměstí umístíte židličky a stolky, lidé je začnou používat a centrum se zabydlí. Prahu tady ale ještě čeká velký úkol – rekonstrukce podle výsledků architektonické soutěže.
Anděl
Anděl je ukázkou toho, jak krásně může fungovat křižovatka bez světelného značení a bez přechodů. Během jedné minuty tam projde stovka chodců, projedou tři tramvaje, pět cyklistů a deset aut a nepamatuji, že by tam byla nějaká zásadní kolize.
Anežsko-Haštalská čtvrť
Lokalita, kterou mám rád proto, že jsem vyrůstal na „Franťáku". Je tu nábřeží, klášter a náplavka a čtvrť si stále udržuje původní strukturu obyvatelstva. Dýchá tu na vás historie, kultura a zároveň kvalitní funkcionalistická architektura. Rezonují zde příběhy Vontů, kteří jsou tu dodnes aktivní.
Karlín
Obecně mám rád příklady dobré praxe, jak rozumně a citlivě se k městu můžeme chovat. Bývalé brownfieldy Karlín nebo Anděl se podařilo kvalitně přetvořit v moderní čtvrti. Ačkoli na obou místech probíhala poměrně v nedávné době intenzivní stavební činnost, povedlo se vhodně doplnit stávající strukturu a dnes patří mezi nejžádanější lokality k životu, práci i k volnému času.
Parky
Parky uprostřed sídliště Prosek a Ďáblice jsou výjimečné. Obdivuji, jak se povedlo vytvořit srozumitelně formované parky. Nejsou to totiž pouze trávníky, ale parky jak mají být. Pro mladé i starší, pro sport, diskuze i odpočinek.
Čtěte také: Tomáš Töpfer: Jaká místa mám v Praze rád