Ministr Daniel Herman: Jaká místa mám v Praze rád

Právě ten patří k jím obdivovaným stromům. Za tím nejpozoruhodnějším ale chodí jinam, do Botanické zahrady na Albertově. A nabízí k inspiraci i další romantická zákoutí.

Vyšehrad, Rotunda sv. Martina

Mám rád toto zachráněné místo. Jde totiž o nejstarší zachovanou rotundu na území Prahy. Byla postavena za krále Vratislava II. a pravděpodobně sloužila jako farní kostel. V roce 1841 měla být zbourána  kvůli stavbě silnice z Nového Města na Pankrác, ale díky zásahu hraběte Karla Chotka se tak nestalo.

Gröbovka – umělá jeskyně -  Grotta Gröbeho

Na pozemcích parku byly prý původně vinice, založené Karlem IV., poté hospodářské usedlosti. V areálu při procházce se rád dívám na Gröbeho vilu, Pavilon, nové vinice a Viniční altán či usedlost Dolní Landhauska. Ale nejvíce mne přitahuje umělá krápníková jeskyně Grotta, jejíž rekonstrukci dokončili v roce 2011. Tajemně romantická atmosféra!

Katedrála sv. Víta  na Pražském hradě

Katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha vnímám jako to, čím opravdu je: duchovním symbolem mé vlasti. Rád se sem vracím, stále zde nacházím něco nového. Kromě bohoslužeb se tu odehrávaly korunovace českých králů a královen. Stavba chrámu trvala téměř 600 let! Fascinuje mne například unikátní gotická mozaika na téma Posledního soudu, která zdobí Zlatou bránu. Neznámí mozaikáři ji stvořili z více než milionu skleněných kostiček a kamínků. Úžasné dílo.

Starý židovský hřbitov u Rudolfina

Do tohoto mystického koutu Prahy chodím velmi rád. Procházka mezi náhrobky je pro mne též vnitřní meditací. Hřbitov tu existuje více než 500 let, najdeme zde přes 12 tisíc náhrobních kamenů, ovšem pohřbů se tady uskutečnilo daleko víc: náboženský zvyk totiž nedovoluje Židům rušit staré hroby, a proto byly na hřbitov naváženy stále další vrstvy půdy. Časem se tak vytvořilo až 12 vrstev nad sebou a na mnoha místech vzniklo charakteristické nakupení mnohověkých kamenných náhrobků z různých staletí vedle sebe.

Botanická  zahrada na Albertově

Na Albertov chodím osvěžit oko i ducha, načerpat síly a zlepšit si náladu. Karlo-Ferdinandova univerzita původně založila zahradu už v roce 1775 na druhém vltavském břehu poblíž Jiráskova mostu. Pozůstatkem po ní jsou už jen Dienzenhoferovy sady, které obklopují široké silnice. Do lokality Na Slupi pak zahradu přemístili ke konci 19. století. Jeden z nádherných stromů zde je například 130 let starý – vlastně mladý, protože se dožívá až 2000 let - jinan dvoulaločný, známý též jako ginkgo biloba.

Čtěte také: Helena Štáchová: Jaká místa mám v Praze ráda