Martin Frýdek starší: Jaká místa mám v Praze rád

16. 9. 2016

Praha - Do hlavního města přišel z rodného Hradce Králové v roce 1990, kdy Československo procházelo rychlou metamorfózou, ale Martin Frýdek starší se za čtvrtstoletí nezměnil: „Dodneška se tu moc nevyznám, můj orientační smysl není nejlepší." Když má ikona fotbalové Sparty někam jet, místo zapnutí navigace volá svému známému, kustodovi Jiřímu Šímovi. „Naštěstí většinou bývá na drátě a dobře poradí," usmívá se vicemistr Evropy 1996. Při volbě oblíbených míst nepřekvapí, všech pět spojuje fotbal.

Martin Frýdek st. | Foto: DENÍK/ Martin Divíšek

Zdroj: čtk

Tréninkové centrum Sparty na Strahově

Od dětství tam se mnou ťapali i moji synové, starší Martin a mlad-ší Christian, oba jsou sparťani po mně. Christiana jsem bral na Strahov, když ještě chodil do školky, takže mu lidi z klubu říkali Strahováček. Chodil za správcem Oldou Rottem a dětským hláskem se ho ptal: „Strejdo, nemáš něco k pití?" Strahov je trochu větrná hůrka, ale na vymetené nebe se tam vždycky dívalo nádherně.

Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek

Parkhotel

Kus mého mládí, scházeli jsme se tam i se sparťanskými hokejisty. Obsluha nás měla najeté: vešli jsme a už nám servírovali kafíčko a noviny. Scházeli jsme se tam ještě před oficiálním srazem na Letné a pravda, po práci jsme se v Parkáči občas trochu zdrželi. Naštěstí tam byly boxy, nebylo na nás tolik vidět. Tenkrát ani neexistoval bulvár, měli jsme to jednodušší než dnešní generace. Zlatá devadesátá léta.

Zdroj: čtk

Generali Arena

To není stadion, to je chrám. V Praze nemám osudovější místo než domov mojí milované Sparty. Denně jsem tam jezdil do práce a odehrál moře zápasů. Nezapomenu na vítězství nad Barcelonou nebo na mač s Olympique Marseille: už dvě hodiny před výkopem byl spodek staré Letné na stání plný. Sladké vzpomínky mám i na konec kvalifikace o Euro 1996, když jsme porazili Lucembursko. Na nebi zářil ohňostroj a jako had jsme se po kolenou plazili kolem tribun.

Zdroj: DENÍK/ Max Vajt

Stromovka

Nečekejte žádnou romantiku. Park je pro fotbalisty místo, kde při nepopulárních výbězích cedí krev. Jednou se Romanu Vonáškovi narodil syn a šli jsme to zapít, jenže druhý den se šlo do Stromovky… Když nám bylo nejhůř, koumák Horst Siegl stopnul erární multikáru a poslední kolo jsme se vezli na korbě. Ve správnou chvíli jsme nepozorovaně vystoupili a trenér nás v cíli chválil za luxusní čas. Praha umí být krásná.

Zdroj: DENÍK/ Dimír Šťastný

Kyje

Nostalgie, moje první bydlení v Praze. Byla to klasika na sídlišti. Celé patro bylo sparťanské: Pavel Nedvěd, Honza Sopko, Marek Trval… Zážitků bylo dost, ale bohužel se moc nedají publikovat. Pak jsme žili v Újezdu u Průhonic, kde stačilo, aby špatně foukalo, a slyšeli jsme rachot aut z dálnice. Dneska mě najdete v Hájku u Uhřínevsi: do místní hospody sice chodí spousta slávistů, ale aspoň je s kým se hecovat.

Čtěte také: Tomáš Hauptvogel: Jaká místa mám v Praze rád