Londýnská ulice
Není moje nejoblíbenější jen proto, že na ní bydlím, ale i proto, že ji považuji za jednu z nejpříjemnějších v Praze. Přesně takhle si představuji bydlení ve městě blízko do centra, v okolí dost restaurací (protože já neumím uvařit ani smaženici) a bohatě osázené stromy. A klinika plastické chirurgie v sousedství. Co chtít víc!
Salvátorská ulice
Především díky Štencovu domu, který by mohl hrát ve filmu s Herculem Poirotem. Nádherná artdecová cihlová stavba s úžasným ateliérem ve dvoře. Baví mě přemýšlet, kde by se dalo v Praze najít lokaci na film z určitého prostředí a tady máte Londýn nebo Hamburk jak vyšitý. U nás v Londýnské je zase dům naprosto zaměnitelný s pařížským měšťanským palácem.
Divadlo Na zábradlí
Tady jsem momentálně pracovně doma. Dům s úžasnou atmosférou a skvělým zázemím. Vše tu má lidský rozměr. Je skvělé, že stačí zahnout za roh z rušného nábřeží plného turistů a jste na klidném a poměrně tichém plácku s atmosférou 19. století. A máme tam kašnu, která vede do pohádky, jak víme z filmu Dívka na koštěti.
Nový Svět
Miluju tato melancholická místa. Smutná a zastrčená, kde vládne bezčasí. Vždycky si představuji, jak tam budu chodit jako starý pán na procházku s nějakým vypelichaným voříškem. Úplně mě jako dítě uhranula inscenace z 80. let, ve které Jana Preissová v jednom z těchto domů udusila polštářem Věru Kubánkovou a Jana Hlaváčová to nakonec vyšetřila. Bydlely ve starém rozpadajícím se domě a za obrazem měly ukrytý poklad. A do toho všude špatně svítily pouliční lampy a nikde ani noha.
Restaurace Aromi
Pro mě momentálně nejlepší místo na večeři v Praze. Hlavně v létě moc příjemná zahrádka ve dvoře, nevtíravý design, ochotná obsluha a skvělé jídlo. Ceny nejsou nízké, ale jednou za čas sem rád zajdu. Prostě za odměnu.
Čtěte také: Roman Týc: Jaká místa mám v Praze rád